RECENZE: Ear For Eye v divadle Royal Court Theatre ✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje novou hru Debbie Tucker Green Ear For Eye v divadle Royal Court

Soubor inscenace Ear For Eye. Foto: Stephen Cumminskey Ear For Eye

Royal Court, Londýn

Čtyři hvězdičky

Vstupenky zde

Jako bílý privilegovaný muž nemám žádnou osobní zkušenost s životem ve světě, kde barva mé kůže znamená, že mi hrozí výrazně vyšší riziko policejní kontroly nebo toho, že se mnou bude obecně zacházeno jako s kriminálníkem. Podle nejnovějších údajů je u černochů v Británii třikrát vyšší pravděpodobnost zatčení než u bělochů a čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že proti nim policie použije sílu. V reakci na šokující a opakující se případy násilí americké policie vůči Afroameričanům, které někdy vedou až k zastřelení neozbrojených mužů, se Debbie Tucker Green pokusila zachytit tento nespravedlivý hněv ve své nové hře Ear For Eye. Ukazuje v ní, že ačkoliv bylo dosaženo určitého pokroku, zdaleka to nestačí.

Lashana Lynch a Demetri Goritsas v inscenaci Ear For Eye. Foto: Stephen Cumminskey

Představení trvá přes dvě hodiny bez přestávky a je naléhavým, neutuchajícím protestním výkřikem. Hra je rozdělena do tří částí, přičemž prostřední sekce je nejrealističtější. Představuje bílého muže a černou ženu, kteří rozebírají předsudky a předpoklady o pachatelích masových střeleb v USA v závislosti na barvě jejich kůže a původu. Brilantně napsaná a temně vtipná scéna nás vtahuje do rostoucí frustrace ženy (Lashana Lynch) z arogance a neustálého skákání do řeči ze strany bílého psychologa (Demetri Goritsas).

Tomu předchází dlouhé úvodní dějství složené z řady scén plných záměrného opakování. Ty odhalují zážitky černochů a černošek na obou stranách Atlantiku, které jsou si často téměř identické – od střetů s policií až po účast na demonstracích. V jedné mrazivě vtipné scéně matka vysvětluje synovi, že pro černocha neexistuje doslova žádné gesto, které by si policista nemohl vyložit jako nepřátelské, což se setkalo s uznalou reakcí publika. Z vyrovnaného a vynikajícího šestnáctičlenného obsazení se těžko vybírají jednotlivci, proto musím jmenovat všechny: Hayden McLean, Sarah Quist, Angela Wynter, Michelle Greenidge, Nicholas Pinnock, Tosin Cole, Seroca Davis, Shaniqua Okwok, Faz Singhateh, Jamal Ajala, Anita Reynolds, George Eggay, Kayla Meikle a Eric Kofi Abrefa.

Angela Wynter, Hayden McLean, Anita Reynolds, Seroca Davis v inscenaci Ear For Eye. Foto: Stephen Cumminskey

První dvě části, zasazené do současnosti, zasazuje do historického kontextu krátký film, který stejně jako celou hru napsala a režírovala Debbie Tucker Green. Ukazuje bílé Američany, včetně dětí, jak předčítají zákony Jima Crowa, které ve 20. století v USA vymáhaly rasovou segregaci. Některé z nich platily ještě v roce 1956 a oddělovaly bílé a černé obyvatele v každé oblasti života – od nemocnic a škol až po restaurace a hřbitovy. Ušetřena však nezůstala ani Velká Británie: film obsahuje také záběry bílých Britů čtoucích „otrokářské kodexy“, které existovaly v koloniální Jamajce až do 19. století. Ty zakazovaly černochům vlastnictví i obchod a ukládaly jim mnohem krutější tresty než bělochům. Hra nám připomíná, že rasismus byl v USA součástí zákonů ještě před 50 lety, ale také to, že od jamajských otrokářských kodexů uplynulo mnohem více času, což naznačuje, že čas není omluvou.

Shaniqua Okwok, Seroca Davis a Kayla Meikle v inscenaci Ear For Eye. Foto: Stephen Cumminskey

Scéna navržená Merle Hensel je minimalistická s chytrým osvětlením Christophera Shutta. Zahajuje ji však působivý skleněný box, v němž je uvězněno černošské obsazení, zahalené v mračnu bílé mlhy. Ear For Eye však není jen protestní hrou. Postavy sice nemají jména, ale pohání je potřeba potvrdit svou identitu, říct „byl jsem tu“. Toto silné a podnětné drama v režii samotné Debbie Tucker Green je naléhavým a netrpělivým voláním po změně.

Uvádí se do 24. listopadu 2018.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA EAR FOR EYE