Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Kathleen Turner – Finding My Voice, The Other Palace ✭✭✭✭✭

Publikováno

Od

julianeaves

Sdílet

Kathleen Turner. Foto: Nick Rutter Kathleen Turner: Finding My Voice

The Other Palace,

pátek 20. dubna 2018

5 hvězdiček

Podrobnosti o turné

Tohle je naprosto parádní divadelní večer. Jedna z nejlepších hereček v oboru si vzala do parády hrst starých i nových písní a – a to je to hlavní – proložila je těmi nejvtipnějšími a nejdrzejšími historkami, jaké jste za dlouhou dobu slyšeli. První dvě čísla, „Where or When“ a „Let's Fall In Love“, nás seznámí s neobyčejně temným a sytým projevem zpěvu Turnerové, ale ten pravý náboj přichází ve chvíli, kdy mezi písněmi začne vyprávět, těsně před uvolněnější a přívětivou „Since I Fell For You“.

Turnerovou na pódiu doprovází jen skromné trio a představení dává tvar promyšlené tempo a režie Andyho Galea. Herečka si vystačí s černou halenkou a kalhotami, které tvoří rámec pro její mistrovskou paletu výrazů a gest, jimiž dokresluje své příběhy. Písně v jejím podání pak působí jako třešničky na dortu. Scéna Roberta Jonese je minimalistická, tvoří ji solidní pohovka a pár židlí, které jí umožňují střídat pozice, přičemž každý okamžik je nádherně nasvícen Davidem Howem. Neklid její představivosti ji však udržuje v takovém pohybu, že se na ni neustále soustředíme od začátku až do konce.

Vskutku, od ovací, které vítají její první příchod na scénu, až po standing ovation v závěru večera, nespustíme z této pozoruhodné osobnosti – skutečné hvězdy – a každé její myšlenky a slova oči. Zatímco Kathleen vypráví, její inspirovaný hudební ředitel a aranžér Mark Janas (právě spolu dokončili turné po oblíbených destinacích linky Cunard na lodi Queen Victoria) vkládá vtipně přesné hudební komentáře. S experty jako Jonny Gee nebo Jerome Davies na kontrabas a Jonathan Preiss na kytaru je hudební kvalita zaručena. O precizní vyvážení zvuku se stará Mic Pool, a balíček je tak kompletní.

Hudební rozsah, stejně jako životní zkušenosti a intelektuální zájmy naší hlavní hrdinky, je obrovský. Skáčeme od venezuelských hitů (přednesených v dokonalé španělštině i angličtině) k úžasné „If You Believed In Me“ ze zpěvníku 30. let, pak přes „Any Place I Hang My Hat Is Home“ a několik brilantně vtipných historek (autorkou je sama Turnerová a píše skvěle) až k líbezné „Sweet Kentucky Ham On Your Mind“. Dokáže si dokonce podmanit i „On The Street Where You Live“ a vtisknout každému okamžiku pravdivost, čehož bylo k vidění ještě více v sondheimovské „Live Alone And Like It“. První polovinu uzavřela pohodová „I'd Rather Be Sailing“.

Druhou část otevřelo chytré entr'acte kapely a poté jsme se dočkali společenského apelu s pozoruhodně svěží a trefnou „Buddy, Can You Spare A Dime?“. Ke slovu přišel i politický diskurz, když jsme narazili na analýzu Molly Ivensové o současné politické situaci, především v USA, proloženou písní Rodgerse a Hammersteina „You've Got To Be Taught“, která byla kdysi protestem proti vlně mccarthismu. Rozjasnění přinesla „Everybody Has The Right To Be Wrong“, která sice zní jako od Jerryho Hermana, ale ve skutečnosti ji napsali Sammy Cahn a Jimmy van Heusen a zpíval ji i sám Sinatra. To je zkrátka extratřída!

To nás přivádí k úplně nové písni „In This Town“, napsané přímo pro toto turné, která se ostře opírá do útoků nové pravice na zdraví a autonomii žen. To nás následně zavede k jejímu boji s revmatoidní artritidou a dojemnému podání „Send In The Clowns“. Následuje vzpomínka na její účinkování ve hře „Absolvent“ (The Graduate) ve West Endu a později na Broadwayi, kde ve svých 48 letech udělala velké prohlášení tím, že se jako hlavní hrdinka objevila nahá! (Což sklidilo potlesk od jejího převážně stejně starého publika.)

Atmosféra se uklidnila u „A Foggy Day“ a pokračovala přes její drsný herecký kurz „Shut Up... and do it!“, přes „I May Have Never Found My Way To You“ a „Throw It Away“ až k podmanivému závěru s „Ev’rytime We Say Goodbye“. Tu začala zpívat v duchu Elly Fitzgerald jen s kytarou, aby se pak rozjela s celou kapelou v mashupu s „What’ll I Do?“. A to byl, dámy a pánové, víceméně konec.

Nádhera.

KATHLEEN TURNER – FINDING MY VOICE: PODROBNOSTI O BRITSKÉM TURNÉ

 

 

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS