RECENZE: Killer Joe, Trafalgar Studios ✭✭✭✭

Paul T Davies v recenzi na hru Killer Joe od Tracyho Lettse s Orlandem Bloomem v hlavní roli. Právě se uvádí v londýnských Trafalgar Studios.

Orlando Bloom jako Zabiják Joe Cooper. Foto: Marc Brenner Killer Joe Trafalgar Studios

5. června 2018

4 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky

Říká se jim „sebranka z přívěsů“ – Američané, kteří propadli sítem amerického snu a dopadli na zarostlý asfalt společenského dna. Chris vymyslel plán, jak se zmocnit matčina dědictví, o kterém si myslí, že připadne jeho sestře Dottie. Tu se matka pokusila v dětství zavraždit, což jí údajně způsobilo poškození mozku (přestože je v reálu mnohem bystřejší než její bratr). Chris přesvědčí svého otce Ansela a společně si najmou Zabijáka Joea Coopera, detektiva, který si bokem přivydělává jako nájemný vrah. Ten se vzdá honoráře výměnou za Dottie, kterou si vezme jako „zálohu“. Když se pak peníze neobjeví, Joe se začne mstít této matce všech dysfunkčních rodin.

Orlando Bloom jako Zabiják Joe Cooper. Foto: Marc Brenner

Tahákem inscenace je bezesporu Orlando Bloom, který si pro své vymanění z obrazu hrdiny nablýskaných filmových ság nemohl vybrat lepší roli. Bloom je slizký a násilnický; ovládnout jeviště se mu daří hlavně skrze klid a dravčí, plíživé pohyby. Dominuje svou vyrovnaností – tenhle chlap nikam nespěchá, dokonce i když se na scéně krátce objeví nahý, dává si s odchodem z místnosti načas, zatímco rodina z něj má čím dál větší hrůzu. I když je v hlasovém projevu trochu jednotvárný (větší rozptyl mezi něhou a násilím by roli ještě prospěl), pozornost publika si udrží po celou dobu. Sophie Cookson je v roli Dottie vynikající, skvěle vyvažuje zranitelnost a nevinnost s až nečekanou vnímavostí. Adam Gillen doslova jiskří energií, podobně jako světla v přívěsu, která neustále zkratují. Neve McIntosh přesně vystihla prostořekou a manipulativní macechu Sharlu a Steffan Rhodri exceluje v roli otce Ansela, který city projevuje jen velmi nerad.

Adam Gillen a Steffan Rhodri jako Chris a Ansel Smithovi ve hře Killer Joe. Foto: Marc Brenner

Některé symboly jsou možná až příliš okaté – například to, jak světla zablikají pokaždé, když se v Joeovi probudí sexuální predátor – a osvětlení působí na pár místech trochu výstředně. Hudba je ale skvělá a dokonale souzní s děním na scéně. Klaustrofobní scéna Grace Smart pak diváky vtahuje přímo do centra dění.

Orlando Bloom jako Zabiják Joe Cooper a Sophie Cookson jako Dottie Smithová v inscenaci Killer Joe. Foto: Marc Brenner

Zatímco někteří současní dramatici jako by se vyhýbali konfrontačním situacím, které sami vystavěli, hra Tracyho Lettse z roku 1993 míří přímo na komoru. Je to znepokojivé dílo s humorem černým jako uhel. Pokud se při sledování Joeova postoje k ženám a násilí necítíte nepříjemně, pak byste měli zkontrolovat svůj morální kompas. Letts navíc naše vnímání komplikuje tím, že z Joea dělá jedinou osobu, která může Dottie přinést spásu a záchranu. Scéna s kupou smažených kuřat je tím nejnapínavějším a nejpůsobivějším posezením u jídla od chvíle, kdy si Macbethovi pozvali přátele na večeři. Precizní režie Simona Evanse stupňuje napětí až k strhujícímu a hříšně vtipnému finále, které dosahuje rozměrů řecké rodinné tragédie i komedie. Letts zde rozbíjí mýtus o rodině jako systému založeném na bezpodmínečné lásce a o domově jako bezpečném útočišti. Strhující, vtipné a rozhodně ne k propásnutí – tohle je oživení americké klasiky v nejlepší formě.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA KILLER JOE