RECENZE: Lipstick (Rtěnka), Omnibus Theatre ✭✭✭✭

Recenze: Mark Ludmon hodnotí hru Sarah Chewové s názvem Lipstick v londýnském Omnibus Theatre, v hlavních rolích Siobhán O’Kellyová a Nathan Kiley

Lipstick Omnibus Theatre, Londýn

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenek

„Všechny ty řeči o umění pro umění jsou blbost,“ řekla kdysi spisovatelka Toni Morrisonová. „Každé dobré umění je politické!“ Pokud jde o umění, provokativní nová show Sarah Chewové Lipstick: A Fairy Tale of Iran (Rtěnka: Pohádka o Íránu) je nejen politická, ale také velmi zdařilá. Prostřednictvím prvků dragu a lip-sync kabaretu vynalézavě zkoumá znepokojivé otázky, které vyvstaly z cesty jedné divadelnice na kulturní festival do Teheránu v rámci britské delegace. Její předsudky o životě v islámské zemi, zejména pokud jde o ženy, rozbijí na kusy to, čeho je svědkem, což následně změní její pohled na vlastní život a roli umělkyně po návratu do Británie.

Prostory divadla Omnibus Theatre proměnili výtvarníci Sam Wilde a Elizabeth Harperová v sohojský drag club s vysvíceným molařským pódiem, kde spisovatelka a režisérka Orla líčí svou zkušenost z cesty do Íránu v době Zelené revoluce roku 2010 – v čase, kdy vláda prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda potlačila pokojné protesty proti nesrovnalostem v prezidentských volbách. Orla, která má pracovat na divadelním projektu s mladými ženami, se snaží pochopit jejich životy a kulturu prizmatem své vlastní identity queer feministky pohybující se v prostředí dragu. Rozdíly jsou pochopitelně obrovské, což umocňují zprávy od jejího přítele, drag queen Marka, o jeho hédonistickém a bezstarostném životě v Londýně, kde si užívá svobod, o kterých by se ženám v Íránu ani nesnilo. Orlina cesta na festival měla být důkazem, že „umění překonává konflikty“, nakonec si však uvědomí, že vše – od drag queen zpívající klasiku od Sinatry až po to nejmenší každodenní gesto – je politickým aktem.

Lipstick připomíná radikální drag performance 80. a 90. let a pohrává si s queer tradicí lip-syncu (synchronizace rtů s nahrávkou), od popových hitů až po mluvené slovo, i s prvky kabaretu a „boylesque“, čímž vnáší do příběhu rýpavý a provokativní náboj. Toho se s dovedností i vtipem zhostil Nathan Kiley, u nás i v Británii známý především jako přední drag umělec Topsie Redfern, za podpory zvukového designu Anguse Kempa, osvětlení Jacka Weira a třpytivých kostýmů Molly Beth Morossové. Celé toto souvislé vyprávění svižně ubíhá hodinu a 45 minut bez přestávky díky podmanivému výkonu Siobhán O’Kellyové v roli Orly, která přesvědčivě zachycuje její zmatek, hněv i hluboké pouto, které si k ženám v Teheránu vytvoří. Představení sice postrádá humor, který by někdo od drag kabaretu mohl očekávat, ale je silné a místy hluboce dojemné. Možná nenabízí mnoho odpovědí, ale klade otázky, které vás donutí přemýšlet o svobodách, které na Západě považujeme za samozřejmé, a o politice, která prostupuje každou částí našeho života.

Hraje se do 24. března 2019.

KOUPIT VSTUPENKY NA LIPSTICK