RECENZE: Looking For Lansbury, St James Theatre ✭✭✭✭

Hledání Lansburyové (Looking for Lansbury)

St James’ Theatre

16. října

4 hvězdy

Slovem „legenda“ se dnes často plýtvá, ale Dame Angela Lansbury si tento titul bezpochyby zaslouží. Hvězda televizních obrazovek, filmového plátna i divadelních prken právě oslavila úctyhodných devadesát let – a je tedy ideální čas ohlédnout se za její zářivou kariérou a pozoruhodným osudem.

Fiona-Jane Weston se zhostila nelehkého úkolu. Lansburyová si své soukromí úzkostlivě střeží, a tak se Weston musela proměnit v moderní Jessicu Fletcherovou, aby provedla nezbytný průzkum. V tomto směru byla mimořádně důsledná; objevila dopisy, deníky a dobové články, které skvěle využívá k dokreslení kontextu celého představení.

Obzvlášť dojemný byl úryvek od sira Petera Halla, režiséra inscenace Hamleta z roku 1975. Lansburyová tehdy hrála Gertrudu krátce po smrti své matky. Hallovy vzpomínky na její boj během zkoušek byly fascinující a dokazují hloubku rešerší, které Weston podnikla. I pro ty největší fanoušky se našlo mnoho zajímavostí; například blízký vztah její dcery s nechvalně známou Mansonovou rodinou nebo politický aktivismus jejího dědečka.

Představení je protkáno písněmi, většinou melodiemi spojenými přímo s Lansburyovou. Spíše než chronologický přístup zvolila Weston cestu párování skladeb s konkrétními životními situacemi, což celkově fungovalo velmi dobře. Výběr byl citlivý – skladba „I Don’t Want to Know“ z muzikálu Dear World přesně vystihla období, kdy její první manžel Richard Cromwell utekl a ukončil jejich manželství. Písně z filmu Knoflíky a košťata (Bedknobs and Broomsticks) se pak ukázaly jako divácký hit, doprovázený zábavnou interakcí s publikem.

Fiona-Jane Weston odvádí skvělou práci, přestože se musí potýkat s hutným, komplexním scénářem a řadou různých postav a akcentů. Její kontakt s publikem je fantastický a její imitace Lansburyové velmi přesná (což potvrdil i skalní fanoušek sedící vedle mě, který měl Angelu dokonce na tapetě telefonu!). Málem jsem měl pocit, že by show prospěla další postava na scéně, podobně jako v představení Bette Midler and Me. Hudební režisér William Godfree je velmi talentovaný a má výborný hlas, takže mohl dostat o něco více prostoru pro oživení děje.

Scéna byla vymyšlena chytře, s krabicí rekvizit, které propojovaly jednotlivé etapy hereččina života. Narozeninovou atmosféru podtrhl obří dort pro diváky, což bylo milé (a chutné) gesto. Došlo sice k pár přeřekům a drobným technickým zaváháním, ale to celkový dojem nijak zásadně nenarušilo. Šlo o ambiciózní produkci, kterou (překvapivě bouřlivé) publikum přijalo s velkým humorem.

Looking for Lansbury je důstojnou poctou jedné z nejlepších britských hereček své generace. Show nabízí poučení i zábavu pro každého – ať už Lansburyovou zbožňujete, nebo si jen chcete užít příjemný večer.