RECENZE: Love-Lies-Bleeding, Print Room at the Coronet ✭✭✭

Jennifer Christie hodnotí evropskou premiéru hry Love-Lies-Bleeding z pera Dona DeLilla, která se právě hraje v divadle Print Room at the Coronet.

Joe McGann a Josie Lawrence v inscenaci Love-Lies-Bleeding. Foto: Tristram Kenton Love-Lies-Bleeding Print Room at the Coronet

14. listopadu 2019

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Hra Love-Lies-Bleeding prožívá svou evropskou premiéru v divadle Print Room at the Coronet. Napsal ji uznávaný romanopisec Don DeLillo a poprvé byla veřejnosti představena formou scénického čtení v roce 2005 v USA. Jde již o druhou DeLillovu hru v režii Jacka McNamary – tou první bylo Valparaiso v roce 2006. McNamara si DeLillovu literární práci s jazykem pochvaluje a jednotlivé repliky označuje za „samostatná miniaturní umělecká díla“.

Herecké výkony jsou precizní a uvěřitelné, přičemž přechody mezi různými časovými rovinami jsou ve většině případů srozumitelné. Nicméně tempo a plynulost vyprávění poněkud trpí častými změnami scén a děj se místy utápí v záplavě slov.

Clara Indrani a Jack Wilkinson v Love-Lies-Bleeding. Foto: Tristram Kenton

Alex v tichosti trpí po druhé mozkové příhodě a v péči ho má jeho čtvrtá manželka Lia. Na scénu přichází Alexův syn Sean s druhou manželkou Toinette a zásobou morfinu, kterým chtějí Alexovi usnadnit odchod na onen svět. Jak je patrné, příběh dosti komplikují už samotné abstraktní vztahy mezi postavami.

Joe McGann stráví velkou část hry nehybně a mlčky na invalidním vozíku, zatímco s ním okolí manipuluje. Z jeho nečitelné tváře a nehybného pohledu nelze vyčíst, co si Alex myslí. McGann však v několika retrospektivních scénách, mapujících jeho vztahy s ostatními, přesvědčivě vykresluje Alexe v plné síle.

Scéna je vizuálně podmanivá. Zpočátku připomíná terasu domu v poušti s výhledem do širého prostoru v záři nádherného světla: „Jednou jsem v metru viděl mrtvého muže.“ Tato slova zazní z úst člověka, který se zjevně blíží ke svému konci. Designérskému týmu se podařilo hloubku příběhu podpořit – za scénou a kostýmy stojí Lily Arnold, o osvětlení se postarala Azusa Ono. Andrzej Goulding jako video designér vytvořil působivé vizuální efekty s rychlými prostřihy, které skvěle doplňuje zvukový design Alexandry Faye Braithwaite.

Jack Wilkinson a Josie Lawrence v Love-Lies-Bleeding. Foto: Tristram Kenton

Love-Lies-Bleeding je také anglický název pro laskavec krvavý. V květomluvě tato rostlina symbolizuje bezmoc nebo nešťastnou lásku. Je to trefný název pro hru, která zkoumá konečnou fázi života a vede debatu o právu vědomě žijících ukončit podle nich vegetativní stav druhého člověka.

Zásadní otázkou pro mě zůstává: jak lze předvídat vlastní rozhodnutí v situaci, která je zatížena tak silnými osobními vazbami? Podobně jako u mnoha životních voleb je nemožné předem vědět, která cesta je ta správná. I Toinette, která si myslela, že má jasno, začala v momentě rozhodného činu viditelně pochybovat.

Hraje se do 8. prosince 2018

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA LOVE-LIES-BLEEDING