RECENZE: No Milk For The Foxes, Camden People's Theatre ✭✭✭

No Milk for the Foxes

Camden Peoples’ Theatre

22. dubna 2015

Recenze Jamese Gardena

3 hvězdičky

Je to to roční období – čas, kdy se politické divadlo rozjede naplno a ze všech sil křičí, že konzervativci (Tories) musí jít z kola ven. Nebo se to tak alespoň podle většiny politických her zdá. (Kdyby někdo napsal vyloženě pro-konzervativní hru, která by nestála jen na charismatu herců, možná by to byl průlom, i když naprosto scestný.)

To je možná důvod, proč No Milk for the Foxes, ač nesmírně vynalézavá a skvěle inscenovaná, působí jako už mnohokrát prošlapaná cesta. Conrad Murray a Paul Cree, autoři i protagonisté hry v jednom, vytvořili bezpochyby zajímavý svět – dva securiťáci v něm probírají stav dnešního světa. Dílo balancuje někde mezi „sídliskovým Čekáním na Godota“ a politickým monologem zahradníků ze Shakespearova Richarda II., což je rozhodně lákavá premisa.

Živý beatbox v kombinaci s moderní produkcí písní pomocí loopingu (tak jak to dělají třeba Imogen Heap nebo violoncellistka Zoe Keating) funguje výborně a skvěle dokresluje zoufalou náladu postav. Oba herci své role budují s naprostou lehkostí a jejich komediální načasování nemá chybu. Kombinace naturalismu v designu Rosalind Russellové a expresionistického svícení Simeona Millera velmi účinně vykresluje svět hry.

Bohužel má člověk pocit, že inscenaci něco chybí – skoro jako by trpěla stejnou bezradností jako Labouristé během koaliční vlády. Jak si mnozí pamatují z celolondýnského pochodu odborů na začátku úsporných opatření konzervativců, Miliband a Labouristé tehdy neustále operovali s pojmem „Pochod za alternativu“. My všichni levicoví nadšenci jsme zvedali pěsti a křičeli „Jo, přesně!“, aniž bychom ale po statusu quo vyžadovali nějaké konkrétní alternativy.

Stejně jako úspěšné politické strany, i to nejlepší politické divadlo dělá víc než jen to, že poukazuje na problém. Nabízí nějakou pozitivní vizi budoucnosti. My všichni tak nějak v různé míře „víme“, že smlouvy na nulový počet hodin a poněkud zbyteční poradci na pracovních úřadech drtí „sůl země“ britské pracující třídy. A pokud se masy o svém vlastním údělu nedozvědí v takto hutné podobž, průměrný divák Camden Peoples’ Theatre to rozhodně ví.

No Milk for the Foxes je solidní divadelní kus, který takříkajíc káže přesvědčenému středostavovskému levicovému publiku. Jenže toto publikum nakonec potřebuje k tomu, aby politické dílo mělo skutečný smysl, trochu víc než jen konstatování: „No nejsme všichni v háji? Pojďme si promluvit o tom, jak moc jsme v háji.“

No Milk For The Foxes se hraje v Camden People's Theatre až do 9. května 2015