RECENZE: Dramatický cyklus Platform Plays – Bright. Young. Things a Heavy Weather

Paul T Davies recenzuje sérii Platform Plays: Konkrétně hry Bright. Young. Things a Heavy Weather vydané nakladatelstvím Nick Hern Books.

Platform Plays – Bright. Young. Things a Heavy Weather. Nick Hern Books.

4 hvězdičky

Série Platform, která odstartovala v roce 2015, přináší hry pro početné soubory s čistě ženským nebo převážně ženským obsazením, určené pro školy, ochotnické spolky a mládežnická divadla. Jde o spolupráci nakladatelství Nick Hern Books a Tonic Theatre, jehož ředitelka Lucy Kerbelová reagovala na výzkumy ukazující, že ačkoliv většinu členů mládežnických divadelních skupin tvoří dívky, mnoho her odsouvá ženské postavy na vedlejší kolej ve prospěch mužských příběhů. Cílem Tonic Theatre je podpořit britskou divadelní scénu v dosažení větší genderové vyváženosti. Tyto hry si kladou za cíl zbourat stereotypy o ženském hlase a zkušenostech tím, že staví mladé ženy přímo do centra dění, aniž by upíraly příležitost mužským účastníkům souboru. Tyto dvě novinky, navazující na první tři tituly série Platform, jsou moderní, odrážejí životy dnešní mládeže a nabízejí skvělý prostor pro soubory, které se nebojí výzev.

Hra Bright. Young. Things od Georgie Christou využívá strukturu, kterou si mnoho mladých lidí okamžitě spojí s realitní show v televizi. V tomto příběhu probíhá „hon“ na „Zlatý mozek“ Británie, tedy nejchytřejší mladý talent. Je to kus, u kterého věřím, že si v něm mnoho mladých lidí s chutí zahraje, a nechybí mu ani humor. Moc mě bavili Producenti, kterých může být libovolný počet, pokud se všichni pohybují stejně – homogenní skupina slizkých manipulátorů režírujících svou show. Okamžitě rozpoznatelní jsou i afektovaní moderátoři a porotci, stejně jako soutěžící, kteří jsou výborně vykreslenými charaktery. Do finále se náhodou dostane i rázná a inteligentní Rochelle, která se odmítá nechat vmanévrovat do škatulky, kterou jí producenti určili. Jeden po druhém si pak i ostatní soutěžící uvědomují, že tohle vlastně také nechtějí. Je to chytrá hra o identitě, tlaku rodičů a médiích, která ze stránek sálá ohromnou energií.

O něco temnější v tónu, ale vracející nás k důležitým tématům, která rezonovala už před pandemií, je hra Heavy Weather od Lizzie Nunnery. Připomíná nám, že klimatická krize je stále zásadním problémem. Monu, outsiderku, vychovala její nejstarší sestra Elin poté, co je jejich matka opustila, aby se mohla naplno věnovat kampaním a protestům za životní prostředí. Když zahlédne svou matku na obrazovce, vydá se Mona na klimatický protest, aby ji našla, konfrontovala a přidala se k ní. Najde však jen chaos, sobeckou matku Lucindu a problémy mnohem složitější, než si představovala. I když to všechno zní poněkud tíživě – a poselství je to skutečně silné – Nunnery do textu vplétá humorná i hloubavá setkání s influencery, guruem, přecitlivělými dobrovolníky a, v ozvěně Bright Young Things, také s vypravěčem, který trvá na tom, že Monin příběh musí být jen o hněvu a protestu. Hra obsahuje také hudbu a skvělé texty písní, které umocňují její vyznění a dodávají jí na naléhavosti.

Obě autorky dávají souborům bohatý prostor, aby do inscenace vložily vlastní rukopis. Scénáře nabízejí performerům skvělé příležitosti k vyniknutí. Také mě napadá, že vzhledem k pravidlům udržování rozestupů je v hrách dostatek rolí i pro menší skupinky, které by na textu mohly pracovat odděleně a vytvořit třeba dvě odlišné verze téhož kusu. Každý vedoucí mládežnického divadla, učitel dramatiky i ochotnický spolek by si měl tyto hry, i ostatní ze série Platform, určitě prostudovat. Jak uvádí Kerbelová, mládežnické divadlo je „strojovnou“ budoucích tvůrců a toto je prvotřídní palivo pro jejich další rozvoj.