RECENZE: The Simon and Garfunkel Story, Vaudeville Theatre ✭✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje představení The Simon and Garfunkel Story se Samem O'Hanlonem a Charlesem Blythem ve Vaudeville Theatre.

Charles Blyth a Sam O'Hanlon v show The Simon and Garfunkel Story

Vaudeville Theatre

4 hvězdičky

Informace o britském turné Na úvod je třeba říci, že pokud očekáváte zpracování příběhu Paula Simona a Arta Garfunkela ve stylu muzikálů Buddy nebo Jersey Boys, musíte hledat jinde. To, co se uvádí ve Vaudeville Theatre a na turné po celé Británii (i po světě), je spíše hudební oslava v koncertní podobě s velmi minimalistickým narativem, který ji odlišuje od klasického živého koncertu.

Pokud jste však fanoušky Simona a Garfunkela jako já, dostane se vám skutečné pocty této geniální populární hudbě, kterou s láskou oživuje skupina talentovaných umělců a hudebníků. Je to příležitost poslechnout si tento neuvěřitelný materiál v komorním a příjemném prostředí, což z mého pohledu zážitek jen umocňuje. Vzhledem k tomu, že největší koncert tohoto dua v Central Parku přilákal 500 000 lidí, lze s klidem říci, že si zde Simona a Garfunkela vychutnáte v intimní atmosféře, jakou mohli zažít snad jen návštěvníci folkových klubů v 60. letech.

Sam O'Hanlon (Simon) a Charles Blyth (Garfunkel) k sobě dokonale pasují. Výborně spolu ladí a při interpretaci jedné písně za druhou působí naprosto uvolněně. Stačí zavřít oči a po většinu večera byste přísahali, že před vámi stojí originál – u takovéto show to není malý úspěch.

Doprovázejí je Will Tuckell, Leon Camfield, Mat Swales a Kyla Brown, které ve druhé části doplňují dechaři Tim Bloomer, Dominik Told a Christiano Castellitto. Je to skvěle sehraný ansámbl, který dodává ten správný šmrnc číslům jako Mrs Robinson nebo The 59th Street Bridge Song (Feeling Groovy). Doprovodné vokály Camfielda a Brownové navíc dodávají některým nesmrtelným klasikám větší hloubku.

Skutečná zkouška umění O'Hanlona a Blytha přichází ve chvíli, kdy na pódiu zůstanou jen oni dva s jednou kytarou. V této zkoušce obstojí na jedničku a je to čirá slast pro uši.

Hlavní slabina show spočívá v jejím formátu. Pohybuje se na pomezí živého životopisného vyprávění a promítaných titulků a nikdy si není úplně jistá svým zařazením. Podle programu se zdá, že polovina živého vyprávění vychází přímo z textu v brožuře a působí poněkud banálně. Nepomáhá ani fakt, že Simon a Garfunkel nemají zrovna dramatický příběh k vyprávění. Společné hraní a opakované rozchody, to je v kostce vše. Jediná věc, která mě zaujala, byl Garfunkelův návrat k učení matematiky na střední škole po dosažení úspěchu.

Produkce po většinu času využívá nápadité projekce, což vzhledem k statickému projevu aktérů není na škodu. Ve druhé polovině se objeví zvláštní moment s nahraným rozhovorem, který byl nesrozumitelný a zbytečný. Je také škoda, že po většinu představení byly tváře O'Hanlona a Blytha zcela zakryty mikrofony, což potlačilo jakoukoli naději na dramatické vizuální ztvárnění.

The Simon and Garfunkel Story je show především pro skalní fanoušky. Vedle jmen jako Bernie Taupin či Leonard Cohen ukázala tvorba Simona a Garfunkela sílu poetických textů v kombinaci s bezkonkurenčními harmoniemi. Ať už zazní jen s kytarou nebo s celou kapelou, jsou to nadčasové písně. V hledišti se přenesete do minulosti a každá skladba vás zahřeje jako oblíbený svetr v chladném dni. Nelze uniknout tomu, jak fenomenální tyto písně jsou a jak skvěle jsou interpretovány. Po závěrečné Bridge Over Troubled Water nebudete mít pochyb o majestátnosti jejich snad největší hymny. Ani po čtyřiceti letech nemají konkurenci.

INFORMACE O BRITSKÉM TURNÉ THE SIMON AND GARFUNKEL STORY