RECENZE: Where Do Little Birds Go?, Vault Festival ✭✭✭✭

Kam letí malí ptáčci? (Where Do Little Birds Go?)

Vault Festival

6. února 2015

4 hvězdy

„Jmenuji se Lucy Fullerová. Je mi 24 let a bydlím ve Whitechapelu. Když mi bylo osmnáct, unesla mě dvojčata Krayova a zamkli mě v bytě s vrahem na útěku.“ Tak zní plakát i upoutávka na novou hru Camilly Whitehillové Where Do Little Birds Go?. Její název je vypůjčen z písně, kterou zpívala Barbara Windsorová v prvním muzikálu Lionela Barta Fings Ain't Wot They Used T'Be!.

Na začátku hry potkáváme Lucy Fullerovou jako sedmnáctiletou nevinnou dívku, plnou mladistvé kuráže a té nezlomné víry, kterou má člověk jen v mládí. Netrvá to však dlouho a její cesta do králičí nory nočního Londýna a světa bratrů Krayových zlomí její odhodlání a rozmetá její mládí na kousky.

Where Do Little Birds Go? je jednoaktovka s délkou zhruba 65 minut. Udržet pozornost diváků po celou tuto dobu není pro mladou herečku žádný med, ale Jessica Butcherová se s tím vypořádala obdivuhodně. Lucy je optimistické stvoření, které si neustále zpívá, a Whitehillová se pokusila tohoto hudebního ducha do hry integrovat – někdy se jí to daří více, jindy méně, ale celkově to postavu Lucy spíše obohacuje, než aby jí to ubíralo na věrohodnosti. Její trefná poznámka o tom, že Nancy zpívající v barech v muzikálu Oliver! je naprostý nesmysl, se setkala u publika s velkým pochopením.

Whitehillová s Butcherovou společně tkají mnohovrstevnatou tapisérii života v Londýně konce 60. let, zachycující ty, kteří přežívali v nočním životě na hraně kriminálního podsvětí. Období, kdy Lucy věznili Krayovi, tvoří ostrý kontrast ke zbytku jejího příběhu. Scény znázorňující sexuální zneužívání a utrpení během jejího zajetí jsou docela drásavé, i když v inscenaci působí občas trochu neohrabaně.

Pro někoho to samozřejmě nekončí dobře a tahle zkušenost Lucy navždy změní. Ta mladistvá radost v jejích očích zhasne a na scénu vystupuje rezignovaná, světem unavená žena.

I když režisérka Sarah Meadowsová vdechla tomuto příběhu život s jistým švihem, hře by prospěla větší hloubka a v některých pasážích o něco svižnější tempo pro udržení plynulosti. Scénografie Justina Nardelly vytváří prostor, který se proměňuje ze baru v East Endu přes noční klub v Mayfairu až po špinavý byt. Je to funkční, ale velké mezery mezi pódii způsobují, že Butcherová se mezi nimi často spíše potácí, místo aby se pohybovala s ladností dámy, kterou by divák očekával.

Bohužel na představení, které jsem navštívil, nejmenovaný zvukař téměř zničil několik klíčových scén, zejména závěr hry, kdy doprovodná hudba zcela přehlušila dialog Butcherové.

Nicméně, i přes tyto drobné nedostatky, je Where Do Little Birds Go? skvěle strávenou hodinou v divadle. Je to vtipné a dojemné v té správné míře. Hra se nyní vydává na turné do Salfordu, Brightonu, Belfastu, Bedfordu a Derby a rozhodně stojí za návštěvu. Pro milovníky příběhů z londýnského podsvětí šedesátých let je to naprostá povinnost.