Milostný dopis 54 Below

Schovaný v suterénu budovy v bloku mezi Broadwayí a 8. avenue – kde tančící stíny Halstona, Lizy Minnelli, Andyho Warhola a Grace Jones míjejí jeden druhý sem a tam – sídlí skutečný klenot broadwayské scény: 54 Below. Reportáž přináší Ray Rackham.

54 Below

Pro čtenáře, kteří tohle zlaté naleziště živé zábavy ještě nenavštívili, bude následující text milostným dopisem. Jak popsat, co vás potká, když poprvé sejdetě po schodech dolů do prostoru, který se stal stálicí newyorské divadelní scény? Hned se nabízí slovo „elegance“; 54 Below v sobě má dojem a atmosféru ztracené noblesy – připomínku, že svět, ve kterém žijeme, může být krásný. Dokonalý zvuk, promyšlený design do posledního detailu; a každý večer nový, živý zážitek s naléhavostí, jakou umí dát jen živé umění. Klub, oceněný v roce 2022 čestným Tony Award Honor for Excellence in the Theatre, se mezi lidmi vžilo označení „obývák Broadwaye“ – druhý domov, kde můžete v jeden večer vidět broadwayskou superhvězdu sdílet program s nastupujícím talentem, který si vůbec poprvé zkouší původní materiál.

NAVŠTIVTE WEB 54 BELOW

Prostor otevřel v roce 2012 a byl nápadem několika producentů ověnčených cenami Tony: Toma Viertela, Marca Routha, Steva Barucha a – zásadně – Richarda Frankela (všichni byli mimo jiné producenty muzikálů Hairspray a The Producers). „Zakladatelé“, jak se jim dnes říká, zůstávají klíčovou součástí pokračujícího úspěchu klubu: Baruch působí jako prezident správní rady, Viertel je jejím předsedou a Frankel velmi aktivním výkonným ředitelem.

„Všichni jsme měli cabaret rádi – každý z různých důvodů. Tom a jeho bratr Jack vedli v 60. letech v New Havenu folkovou kavárnu a Tom také ‚dělal světla‘ v nočním klubu pro 1 200 lidí v letovisku v Catskills.“ vysvětluje Richard Frankel – něco úplně jiného než jejich dlouhý seznam broadwayských úspěchů, ale semínko bylo zaseto. V 90. letech tým pracoval na titulu Song of Singapore, zasazeném do kabaretu roku 1941 („vzrušující a naprosto zábavný katastrofální mišmaš,“ jak to Frankel popisuje) – a to semínko zalil znovu. „Spousta kabaretů a supper clubů v New Yorku byla v hotelech nebo v předělaných tanečních sálech a konferenčních místnostech – se špatným zvukem, mizerným jídlem nebo hroznými výhledy. A aby toho nebylo málo, žádný z nich se nezaměřoval na broadwayskou hudbu, ale spíš na Great American Songbook. A taky nebylo nic… v broadwayské čtvrti, co by oslavovalo broadwayské interprety a hudbu a prezentovalo je skvěle v přívětivém prostředí.“

54 Below

Po dvouletém hledání narazili na suterén tehdy legendární (dnes už dávno zavřené) diskotéky a nočního klubu Studio 54. Bylo to před více než deseti lety.

„Tehdy to byla sklepní díra s betonovou podlahou, loužemi a tvárnicemi, ale neměla žádné sloupy – a to bylo ideální pro výhledy,“ pokračuje Frankel. Zakladatelé přizvali nejkreativnější broadwayské a newyorské umělce a designéry, stejně jako špičkové profesionály z gastronomie a pohostinství, aby vznikl prostor, který bude přívětivý, elegantní a propojí cabaret nejvyšší úrovně s kulinárním zážitkem postaveným na kvalitě. „Když 54 otevřelo, působilo to jako velká věc – byl to vzrušující moment pro newyorskou divadelní scénu, protože nic podobného neexistovalo. Ocitlo se mezi dvěma typy klubů, které už fungovaly. V New Yorku bylo pár kabaretních stálic, ale působily dost drsně a syrově; hezká místa, ale rozhodně uvolněnější – spíš kam jdete na oldschoolový cabaret nebo na nové tváře,“ vysvětluje skladatel a textař Joe Iconis (Be More Chill), který spolu s Patti LuPone patřil k prvním umělcům, kteří zde vystoupili. „Když se otevřel tenhle jiný typ sálu – špičkový, ale přitom přístupný – působilo to jako prostor mezi: jdete na pestrou škálu interpretů a nový materiál, ale zároveň dostanete třpytivý, blýskavý newyorský zážitek. A to, že to vzniklo v suterénu někdejšího Studia 54, mělo obrovskou vazbu na divadelní komunitu – a neskutečné kouzlo.“ A třpyt mu rozhodně nechybí – jak v prostředí, tak v gastronomii, která je integrální součástí toho, co dělá 54 Below výjimečným. Frankel dodává: „Je to osvícená filozofie pohostinnosti: číst stůl a v tichosti a důstojně přijít na to, co hosté chtějí.“ Gastronomický zážitek má na programu stejně důležité místo jako samotná zábava. Díky předdivadelní večeři, která se nabízí každý večer od 17:30, nastavuje 54 Below nový kulinární standard pro zábavní podniky v celém New Yorku – a i po více než dekádě dál překvapuje. Talentovaní šéfkuchaři pracují s čerstvými, čistými a sezónními surovinami a vytvářejí neustále se měnící menu, které pak tým obsluhy téměř „neviditelně“ servíruje tak, aby pozornost nikdy neodváděl od talentu na pódiu. Mandisa Boxill – která začínala jako pomocná síla v restauraci a dnes je po letech v 54 Below generální manažerkou – říká: „Obecně učíme personál, že jejich chvíle zazářit je mezi potlesky. Spousta původních členů obsluhy byli broadwayští nadšenci a instinktivně věděli, kdy servírovat a kdy ne. Je to styl, který obsluhu udržuje viditelnou, ale nerušivou.“ A opravdu: jedním z nejlepších „výkonů“ v 54 Below je to, jak dokážou číšníci během potlesku rozjet plně funkční restauraci – s kompletním zážitkem, jaký očekáváte od špičkového podniku ve městě. A jako v dobrém broadwayském ansámblu se malý, dokonale sehraný tým kuchařů, pomocných runnerů, obsluhy a barového personálu spojí a vytvoří iluzi „obsazení o tisíci lidech“. Zakladatelé i restauranční manažeři věnují velkou péči tomu, aby se proměnlivé menu trefovalo do očekávání věrné klientely. Boxill pokračuje: „Naši hosté milují hovězí, takže steak tam bude vždycky, vždycky bude i short rib.“ Frankel a jeho partneři se účastní každé degustace ještě předtím, než se menu představí veřejnosti. Systém se 54 Below vyplácí: podnik posbíral řadu ocenění včetně několika certifikátů TripAdvisor Certificate of Excellence a vstupu do jejich Síně slávy. Jenže perfektně vystavěná večeře je jen jedna strana mince – zvlášť když je každý stůl méně než 24 stop od jeviště. 54 Below potřebovalo vynalézavou a kreativní ředitelku programu, která bude mít prst na tepu současné broadwayské scény a zároveň hluboké porozumění její historii – a našlo ji v Jennifer Ashley Tepper. Tepper jen „nebookuje“ čísla: s láskou kurátoruje program více než 7 000 večerů, které jsou samy o sobě malými broadwayskými sezónami – s jasným závazkem k rozmanitosti. „Jedna z věcí, které podporují komunitu, je obrovské množství představení, která hostíme. Můžete vidět Marilyn Maye v 19:00 a skupinu studentů, kteří v 21:30 hrají nový muzikál, který sami napsali. Můžeme naprogramovat Patti LuPone a vědět, že vyprodá 12 repríz a půjde o prémiový zážitek, ale zároveň můžeme v pondělí ve 21:30 nabídnout nižší cenu pro nového umělce. Vznikl tak systém, který umí prodat Norma Lewise, ale i broadwayskou halloweenskou skupinovou show – a všechno mezi tím. Podporujeme umělce ve všech fázích jejich kariéry.“ Téměř každý oslovený umělec výslovně zmínil Tepperin instinkt pro programování přesně tak, jak to má být. „Jennifer je výjimečně schopná v tom, že programuje sál tak, aby odrážel to, co se děje v kultuře – ale zároveň tu kulturu i spoluutváří; reaguje na ni a také ji podněcuje,“ říká nezaměnitelný Joe Iconis. „Její znalost historie muzikálového divadla a newyorské kabaretní scény je tak suverénní, že umí ctít to, co tu bylo před námi – a zároveň nás posouvat dopředu.“ A i když je pravda, že mnoho dnešních broadwayských stálic zde debutovalo se svými sólovými večery (například Ariana DeBose, Bonnie Milligan nebo Ben Platt), fascinující je oddanost 54 Below autorům. Nejedna broadwayská show si odbyla newyorský „křest“ právě tím, že se zkoušela v 54 Below.  Tahle péče o broadwayské tvůrce – ať už jde o legendy, nebo o ty, kteří teprve začínají – je dalším game-changerem. V nedávné době bylo možné v 54 Below slyšet Iconisův na Tony nominovaný Be More Chill i Tony Award vítězný A Strange Loop dávno předtím, než se na Broadwayi dočkaly plnohodnotných inscenací. Tepper pokračuje: „Dbáme na to, aby měl každý na našem jevišti své místo.“

A co lidé na pódiu? Nechyběla spousta talentu ochotného o prostoru básnit – a při psaní tohoto milostného dopisu bylo naprosto jasné, že celé vojsko zavedených i nastupujících umělců chce především jednoduše poděkovat Frankelovi a spol. za práci, kterou odvádějí, aby udrželi lásku k Broadwayi – a jejího ducha – živou.

Ann Hampton Callaway Legendární Ann Hampton Callaway, která je stálicí 54 Below už řadu let, přišla poprvé právě díky své bezvýhradné důvěře v zakladatele – spolupracovali s ní na broadwayském muzikálu Swing! v roce 1999. „Já prostě věřím tomu, co dělají. Tenhle prostor potřebujeme. Je dokonalý. Je v tom krásná tradice sejít po těch schodech a vstoupit do jiného světa… kde život bude krásný.“ Hampton Callaway uvádí pečlivě vystavěné „legacy“ večery – pocty umělcům jako Peggy Lee či Barbra Streisand, kteří se nesmazatelně otiskli do jejího života i do samotné disciplíny – a zároveň i hluboce osobní písňové cykly, které „vyvažují spojení s publikem, spojení s materiálem a intimitu cabaretu. Když si uděláte domácí úkol a dáte večeru oblouk, který překvapí a dojde do emocí, lidé budou mít každý večer úplně jiný zážitek. Věci můžete postupně dolaďovat, jak se hraní vyvíjí. Lidé milují balady, ale nechtějí je poslouchat celý večer. Všechno je živé a čerstvé, a vystupování v 54 Below mi dává možnost mluvit s publikem a říct jim, proč jsem si vybrala právě tuhle píseň. A ten prstenec pravdivosti zasáhne jejich srdce. Součást mé práce je přimět lidi, aby se do těch písní zamilovali znovu.“ Večery Ann Hampton Callaway mění dynamiku cabaretu – publikum se během jediného večera může přenést do sedmdesátých let s The Way We Were nebo si společně zazpívat You’ve Got a Friend. Její večery patří k nejžádanějším vstupenkám v celém „roce“ 54 Below.

Norbert Leo Butz. Foto: Philip Romano Prostor, který umožní umělci zahrát „šňůru“ večerů, nepochybně otevírá kreativitu – noc co noc. „Když jsem měl hrát v 54 Below poprvé, měl jsem obrovský respekt. Nevyšel jsem z klasického muzikálového divadla,“ říká dvojnásobný držitel Tony Award Norbert Leo Butz (Dirty Rotten Scoundrels, Catch Me If You Can). „Myslel jsem si, že cabaret je něco, co dělají bohatí lidé na Upper East Side, nebo v klubech ve Výmarském Německu ve 30. letech. Hrál jsem rockové věci a ve folkových klubech; byl jsem pouliční muzikant s kytarou. Když mě poprvé požádali, ať udělám večer, šel jsem se podívat na Patti LuPone – a cabaret nikdo nedělá líp než Patti. Řekl jsem si: ‚Můžu dělat jen to, co umím.‘ A tak jsem vytvořil vlastní show, která má kořeny v rocku, folku a blues. Jakmile mi došlo, že se nemusíte vejít do představy, jakou si o cabaretu vytváříte, a že publikum chce slyšet písně interpretované jinak, našel jsem v tom obrovskou svobodu – a úplně jiné umění.“ Butz vytvořil řadu večerů, které se vymanily z narativu tradičního broadwayského muzikálu – přepisuje písně úplně novým způsobem, oživuje je a dává jim novou naléhavost. Nedávným příkladem bylo, když z Dolly Parton a její 9 to 5 udělal protestní píseň pro pracující matky a klíčové profese (to se prostě muselo vidět a slyšet, aby člověk uvěřil). „Skvělá píseň je jako kus architektury: když je pevně postavená a má silné základy, můžete na ni hodit cokoliv… a ona bude zpívat.“

Mauricio Martínez. Foto: Nella Vera V duchu Tepperina hesla dávat novým umělcům prostor k prezentaci. Broadwayský Mauricio Martínez (On Your Feet!) říká: „Byl to splněný sen, když mě pozvali zpívat v 54 Below. Doma v Mexiku jsem sledoval videa na YouTube a říkal si: ‚Tohle chci jednou dělat.‘ Pamatuju si, jak se v 54 Below nahrávalo živé album Aarona Tveita – a strašně mě to inspirovalo. A teď střih: právě jsem tam nahrál svoje živé album.“ Martínezovy show jsou autobiografické a velmi osobní: jeho první mapovala cestu z Mexika na Broadway, ta nejnovější zkoumá, jak od covidu musí umělci chodit na castingy přes self-tapy. Právě tahle konkrétnost je něco, co 54 Below umí nabídnout – díky svobodě, kterou dává tvůrčí práci. Martínezovo živé album, nahrané v 54 Below, vyjde v únoru 2024.

Jasmine Forsberg Covid zasáhl prostor tvrdě – stejně jako prakticky všechna místa živého umění po celém světě. Frankel byl vděčný za zásahy vlády, které administrativa Biden–Harris poskytla kreativním prostorům; a možná jedním z mála pozitiv, jež z toho období vzešla, je fakt, že 54 Below nejen pokračuje, ale ještě posílilo nabídku živých streamů pro diváky (které byly v roce 2020 obrovským trendem, ale od té doby spíš upadají). Tým 54 Below přistoupil ke streamování stejně jako k původnímu návrhu prostoru: s vášní, kreativitou a bez šetření (jak Frankel sám přiznává, učení se tomuto novému oboru si opravdu užili); a to, co vytvořili, patří k nejlepším streamovacím zážitkům, jaké si můžete přát. „Miluju, jak to naše show zpřístupňuje lidem doslova po celém světě,“ říká broadwayská Jasmine Forsberg (Here Lies Love). „Táta sledoval můj nedávný večer ze Sarasoty na Floridě a po představení mi volal, že měl pocit, jako by seděl přímo se mnou v sále. Je úžasné sdílet naše příběhy s lidmi, kteří nemohou cestovat do New Yorku – a ta kvalita je neuvěřitelná. Díky tomu si umění užije mnohem víc lidí.“ Butz jde ještě dál: „Trápila mě cena vstupenek – spousta mých diváků jsou pracující herci nebo lidé v klíčových profesích, kteří si to nemusí dovolit. Líbí se mi představa, že za patnáct dolarů si můžete můj večer pustit ve streamu. A 54 Below na tom nešetřilo… sedm kamer – jedna je dokonce napojená na piano. Umění musíme dělat pro lidi, kteří ho potřebují nejvíc. A pokud to neděláme pro ně, tak proč to vlastně děláme?“ Taková je láska umělců k tomuto místu, že všichni dotazovaní šli ve sdílení svých příběhů nad rámec. Hampton Callaway zrovna zkoušela na show v Londýně, Butz zvedl telefon mezi schůzkami; Martínez odběhl ze zkoušky. Forsberg si našla čas, aby se o své nadšení pro prostor podělila v předvečer své broadwayské premiéry v Six The Musical. Když umělci takhle vyzdvihují jednu scénu, něco na tom musí být.

Joe Iconis. Foto: Nella Vera Nejláskyplnější ze všech oslovených byl možná Joe Iconis, který bez ostychu mluví o téměř duchovním i časovém napojení na prostor. „54 Below se stalo mým uměleckým domovem. Jakákoli moje píseň, která kdy byla součástí muzikálu a zazněla na jevišti dřív, než se dostala do finální podoby, zazněla právě na jevišti 54 Below. Podobně jako mají jiní umělci své domovy v divadlech po celé zemi, moje místo je 54 Below. Je to víc než cabaret, víc než místo, kde se zpívá. Je to místo, kde můžu workshopovat nový materiál. Publikum je skvělá směs opravdových znalců a lidí, kteří jsou spíš příležitostní diváci a jdou do toho ‚na zkoušku‘ podle toho, co je zrovna na programu – a takový průřez je neuvěřitelně vzácný. 54 Below mi umožňuje dostat reakci platících diváků; písně jsem vyvíjel tak, že jsem sledoval, jak zafungovaly u publika 54 Below, a bral to jako měřítko. Do produkce pak můžu jít s klidem, že píseň funguje a pracuje určitým způsobem – protože jsem viděl reakci publika. Být v 54 Below je teď pevně vrostlé do mého tvůrčího procesu.“

Až 54 Below navštívíte (a, čtenáři, měli byste!), nezapomeňte si prohlédnout cenu Tony Award, kterou v roce 2022 získal Frankel se svými partnery za přínos a excelenci v divadle – a která se hrdě vyjímá ve foyer podniku.

Jak Frankel uzavírá: „Bylo to skvělé. Už jsme Tony Awards získali i dřív, ale nic se nevyrovná tomu, když vás uznají vaši kolegové. Tony Award je rozhodnutí lidí, kteří dělají stejnou práci jako vy, a říkají tím: odvedli jste ji dobře. Je to mimořádně uspokojivé – osobně i pro instituci.“

A právě „uspokojení“ je poslední slovo, se kterým vás autor chce nechat. V 54 Below ho nejen máte zaručené – prosvítí každým okamžikem vaší návštěvy, od chvíle, kdy vejdete, až do chvíle, kdy odejdete. A právě proto – čtenáři – tohle není recenze, ale milostný dopis.