TIP KRITIKY: 10 nejlepších nových her ve West Endu k 30. červnu 2015

Na jakou hru do londýnského West Endu vyrazit nejdříve?

Sestavili jsme pro vás tento žebříček, abychom vám ušetřili čas i tápání. Jde o náš subjektivní pohled vycházející z hodnocení našich recenzentů. Seznam budeme pravidelně aktualizovat, abyste měli přehled o nových inscenacích i změnách v původním obsazení.

Hry, které se hrají déle než tři roky, zde nenajdete – toto je výběr nových nebo relativně čerstvých kusů na londýnských prknech.

Tak neváhejte a zajděte na ně!

1. Jako zabít ptáčka (To Kill A Mockingbird)

Naprosto ohromující, hluboce krásná a nesmírně poutavá inscenace Timothyho Sheadera se nyní hraje v divadle Barbican. Není dokonalá jen v uvozovkách – ona je naprosto dokonalá v každém ohledu. Pokud jde o velkolepé vypravěčství a brilantní souborové herectví, které s nadšením předává tento barvitý a mimořádně aktuální, přesto však prostý příběh, nemá toto představení v současném Londýně konkurenci (snad s výjimkou muzikálu Gypsy).

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI

2. Sloní muž (The Elephant Man)

Na první pohled jde o přímočarý historický příběh se dvěma hvězdnými rolemi; materiál, s nímž lze sice dosáhnout lesku, ale jinak působí vcelku standardně. Režisér Ellis v něm však vidí víc. I přes nepopiratelně hvězdné obsazení jde o hloubavou, pronikavou a v závěru zdrcující úvahu o toleranci, společenských konvencích, přijetí a lásce.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI

Foto: Richard Davenport 3. Second Soprano

V letošní divadelní sezóně, které dominuje připomínka vypuknutí první světové války, patří mnohé z nejúspěšnějších dramatických počinů k těm komornějším. Toto skvělé duo, napsané Marthou Shrimpton a Ellie Routledge a v podání Shrimpton a Olivie Hirst, je v určitých ohledech zrcadlovým obrazem kusu Stony Broke in No Man’s Land, který jsem zde nedávno recenzoval. Obojí jsou mistrovské ukázky hereckého řemesla využívající více žánrů, mnoho rolí a míchání nálad, hudby i slova, čímž vzniká neopakovatelná směs humoru a patosu. Díky tomu je aktu připomínky dodána hloubka, která je ve výsledku působivější než strohý historický přístup.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI | REZERVOVAT VSTUPENKY

Asking Rembrandt. Foto: Chris Gardner 4. Asking Rembrandt

V horním patře divadla Old Red Lion není zrovna mnoho prostoru, ale tvůrčí tým pod vedením režiséra Jonathana Kempa vytvořil variabilní a vkusnou scénu. Ta tvoří bohaté pozadí plné uměleckého nepořádku a nádherných látek – je to vědomě divadelní styl, který se k Rembrandtovu životnímu období skvěle hodí. Komorní atmosféra a precizní herectví vás okamžitě vtáhnou do složitých vztahů. Výsledkem je nefalšovaně inteligentní a zároveň hřejivý divadelní zážitek. Hra se hraje do poloviny července a v každém ohledu stojí za to. A dost možná už nikdy nebudete pohlížet na rukavice stejným způsobem jako dřív...

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI

Foto: Johan Persson. 5. Audience (The Audience)

Hra Audience z pera Petera Morgana v režii Stephena Daldryho je jedním z těch vzácných divadelních zážitků, které naplno využívají potenciál scény. Je to dokonale vystavěná meditace nad britskou monarchií, úřadem premiéra a vývojem britské společnosti. Málokdy má divák pocit, že by mohl autorovo dílo sledovat dalších dvanáct hodin v kuse, ale v tomto případě to platilo beze zbytku.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI |

6. Racek (The Seagull)

Adaptace Simona Bettse (přesnější by bylo říci „reimaginace“) se snaží vyvolat tentýž dojem, jaký musel Čechov vyvolat u původního publika. Jazyk je robustně moderní, díky čemuž jsou situace i postavy okamžitě srozumitelné a blízké. Děje se tak sice na úkor lyrismu původního textu, ale jasná interpretace za to stojí. Pro někoho bude text možná příliš hrubý či vulgární, ale podstatu Čechovova záměru vystihuje koherentním a hmatatelným způsobem.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI |

Podivný případ se psem. Foto: Brinkhoff-Mogenburg 7. Podivný případ se psem (The Curious Incident of the Dog in the Night-Time) Adaptace bestselleru Marka Haddona od Simona Stephense získala v roce 2013 sedm cen Olivier Award, včetně kategorií Nejlepší nová hra, Nejlepší režie, Nejlepší světelný design a Nejlepší zvuk, a v roce 2015 také cenu Tony za nejlepší hru.

8. 1984

Tato adaptace románu 1984 je moderním mistrovským dílem. Sežeňte si lístky dřív, než vás odvedou do místnosti 101.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI |

9. Rozmarný duch / Senná rýma (Hay Fever)

Felicity Kendal exceluje jako energická a sebestředná diva Judith. Její chraplavý hlas, nekonečné zapalování a típání cigaret, ležérní pohazování kadeřemi, nevinný pohled střídaný s uličnickými poznámkami – to vše v sobě má špetku ďábelskosti, nespoutanosti i povýšené lhostejnosti. Každý aspekt jejího výkonu je dokonale promyšlený.

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI |

Bobby Davro jako Eric a Oliver Joel jako Tony ve hře Not A Game For Boys. Foto: Lia Waber 10. Not A Game For Boys

Hra Not A Game for Boys byla fantastickým večerem s hvězdnými výkony a brilantním scénářem – rozhodně kus, o kterém stojí za to mluvit!

PŘEČTĚTE SI NAŠI RECENZI |