ROZHOVOR: Clive Brill – umělecký šéf letní scény Frinton Summer Theatre

Paul T Davies hovoří s Clivem Brillem, producentem a uměleckým šéfem letního divadla Frinton Summer Theatre.

Clive Brill

Essex je mnohem víc než jen domov opálených lidí s omezenou slovní zásobou, jak by nás reality show TOWIE mohla nutit věřit. Je to kraj s úchvatnou přírodou a pobřežím, kterému vévodí přímořské letovisko Frinton-on-Sea. Je to kultivované a svérázné místo, které je v roce 2018, k nevíře, domovem posledního britského repertoárového divadla s týdenním cyklem. Na základě tradičního schématu, kdy herci večer hrají aktuální kus a přes den zkoušejí hru na příští týden, letos soubor představí osm inscenací během pouhých sedmi týdnů. V Essexu jde o zavedenou tradici se silnou základnou příznivců, která městu dodává neuvěřitelný náboj – o hrách se zde debatuje s takovou vášní, jakou by mohla závidět většina světových scén. Mezi slavné absolventy patří i Vanessa Redgrave, Gary Oldman či Anthony Sher. Uprostřed horkého léta, které pobřeží Frintonu rozzářilo do krásy, jsem si popovídal s Clivem Brillem, producentem a uměleckým šéfem Frinton Summer Theatre.

PTD: Prozraďte mi něco o svém působení v letním divadle. Jak to u vás vlastně celé začalo? CB: Vlastně tak trochu jako krize středního věku! Měl jsem za sebou dlouhou kariéru v televizi a rozhlase, hlavně jako producent (Clive stále produkuje a režíruje rozhlasové hry), a hrozně jsem se zatoužil vrátit k herectví. Měl jsem štěstí a v sezóně 2012 jsem dostal roli v Charleyově tetě – tehdy jsem si Frinton i zdejší divadlo zamiloval. Do té doby jsem ve Frintonu nikdy nebyl, ale byl jsem odhodlaný se vrátit. To se mi povedlo a ve třetím roce jsem přivedl Richarda Wilsona s hrou The Dog. V roce 2015 jsem se pak stal producentem a uměleckým šéfem. Jednou z novinek, kterou jsem zavedl, bylo prodloužení zkušební doby na deset dní – věřte nebo ne, pro kvalitu to byl obrovský rozdíl! Také nemáme stálý soubor na celou sezónu, obsazení se mění kus od kusu. Každý nový soubor se ale jde podívat na představení toho odcházejícího, což vytváří skvělou atmosféru sounáležitosti. Navíc nám to umožňuje vybírat z širšího okruhu herců – letos například začínáme s Řidičem slečny Daisy, což vyžadovalo starší, charismatické postavy. Na roli Daisy jsme viděli osm hereček a úroveň byla neuvěřitelně vysoká. PTD: Jak sestavujete program, aby byl v rovnováze? Co ovlivňuje výběr titulů? CB: Primárně nás pohání naše publikum, bez kterého bychom neexistovali! V průměru máme vyprodáno z 85 %, což je číslo, které by nám mnozí umělečtí šéfové mohli závidět. Naši diváci jsou nesmírně loajální, navštěvují všechna představení a vracejí se každý rok. A také se nebojí ozvat! Spolek přátel letního divadla ve Frintonu navíc odvádí skvělou práci celoročním získáváním prostředků, abychom si mohli pronajmout sál McGrigor Hall. Mám na paměti, že divák musí být spokojený, a věřím, že střídání žánrů – komedie, drama, thriller, muzikál – je ta správná cesta. PTD: Neznamená to, že se držíte až příliš při zdi? CB: I v rámci producentských výzev se dá riskovat, pokud nezapomínáte na své kmenové diváky. Zařadil jsem modernější věci, jako je Memory of Water od Shelagh Stephensonové, a letos uvádíme novinku Love Virtually od Daniela Glattauera. Kniha se v Evropě prodala v milionech kusů a dočkala se mnoha adaptací. Tohle bude britská premiéra – je to úžasná romantická komedie. Já sám jsem produkoval rozhlasovou verzi s Davidem Tennantem a Emilií Fox. Ale asi největším letošním riskem je, že uvádíme Šumaře na střeše ve stanu přímo na trávníku u pobřeží! PTD: Tak to je skutečně odvaha! CB: To ano, a navíc ho hrajeme ve stejném týdnu, kdy v sále běží Past na smrt (Death Trap)! Šumař je se svými tématy exilu a migrace dnes nesmírně aktuální, zkrátka jsem mu neodolal. Diváci tak mají šanci vidět dvě různá představení v jednom týdnu, a v sobotu dokonce obě naráz! PTD: Řekl byste, že Šumař je hlavním lákadlem letošní sezóny? CB: V mnoha ohledech ano, protože opustit sál je pro nás dobrodružství. Chceme náš talent ukázat většímu publiku, v McGrigor Hall míváme často beznadějně plno. Jelikož nedostáváme žádné dotace, musíme vyjít s rozpočtem. To ale může být i přednost – v našem kusu máme skvělou skupinu herců-muzikantů, kapelu místo orchestru a k tomu loutky! Je to náš zatím největší risk, ale Šumař na střeše pod širým nebem bude zážitek, na který se nezapomíná. Sezónu pak zakončíme klasickou fraškou Boeing Boeing, která, doufám, pošle diváky domů v té nejlepší náladě. PTD: Je to skvělá sezóna a rád bych vyzdvihl, že hrou Private Peaceful připomínáte i sté výročí konce první světové války. Díky, Clive, a doufám, že se mi podaří alespoň něco z toho stihnout! LETNÍ SEZÓNA FRINTON 2018. Řidič slečny Daisy. 10.–14. července. Náš člověk v Havaně. 17.–21. července. Private Peaceful. 24.–28. července. Rozmarný duch (Blithe Spirit). 31. července – 4. srpna. Love Virtually. 7.–11. srpna. Past na smrt (Death Trap). 14.–18. srpna. Šumař na střeše. 14.–19. srpna. Boeing Boeing. 21.–25. srpna.

PŘEDPRODEJ LETNÍHO DIVADLA FRINTON