RECENZE: Black Sheep – Autorizovaná biografie Nicola Williamsona ✭✭✭✭

Černá ovce: Autorizovaná biografie Nicola Williamsona.

Gabriel Hershman

The History Press

4 hvězdičky

Koupit knihu

Díky partnerově posedlosti filmem Excalibur jsem si sice byla vědoma výkonu Nicola Williamsona v roli Merlina, kromě toho jsem však o herci samotném věděla jen málo. Zcela jsem postrádala povědomí o jeho kariéře, zejména té divadelní. S velkou radostí tedy vítám vynikající biografii z pera Gabriela Hershmana, která Williamsona – zejména pro divadelní nadšence, jako jsem já – pevně usazuje na vrcholné místo v hierarchii generace herců měnících tvář britského divadla 60. a 70. let. Panuje sice obecná shoda, že svůj talent promarnil kvůli alkoholu a depresím, jež poznamenaly jeho profesní volby, ale stejně tak se všichni shodnou, že ve vrcholné formě patřil k nejlepším jevištním hercům své generace.

Kniha navrací Williamsona, dnes již téměř zapomenutého, do kánonu britské divadelní historie. Je to herec, který spolupracoval s Johnem Osbornem v době, kdy byl tento dramatik na vrcholu sil, a podal nezapomenutelný výkon ve hře Nepřípustné důkazy v Royal Court. Je to herec, kterého při účinkování v Čekání na Godota označil sám Samuel Beckett za jednoho z nejlepších interpretů svého díla. To je pro mě doporučení víc než dostatečné! Přesto Williamson hrál i žil podle vlastních pravidel, nikdy nedělal kompromisy a nešetřil nikoho ani nic, co neodpovídalo jeho vysokým standardům.

To vedlo k mnoha incidentům a skandálnímu chování, často pod vlivem alkoholu, které by mu dnes jednoduše neprošlo. (Svým způsobem dnešní kultuře tito takzvaní „bouřliváci“ chybí; v současnosti je svět celebrit až příliš sterilní a kontrolovaný). Při líčení jeho kousků mi často klesala brada – je to herec, který neváhal peskovat diváky, přerušit představení, aby si na ně stěžoval, nebo odejít z jeviště, když nebyl spokojený. Po děkovačkách navíc často pronášel projevy, v nichž dával jasně najevo svůj odpor především k producentům. Kapitola „Šílenství na Broadwayi“ stojí za koupi knihy sama o sobě. Během účinkování v roli Johna Barrymorea ve hře Nenávidím Hamleta si Williamson obzvlášť nepadl do oka s Evanem Handlerem, který hrál mladého herce v roli Hamleta, jemuž Barrymorův duch radí. Byla to role, kterou si Williamson zjevně vychutnával, ale autora i producenta osočil z průměrnosti zrozené ze zbabělosti. A pak – a za to ho nelze omlouvat – v polovině scény s kordy Nicol ignoroval choreografii, křikl na Handlera: „Dej do toho trochu života!“ a udeřil ho plochou stranou meče do zad. Handler vtrhl ze sálu a už se nevrátil. Herec si takovými činy nepochybně ničí kariéru a kniha si často klade otázku, proč tomu tak bylo.

I když to může znít, že se soustředím jen na tu pikantnější stránku hercova chování, Hershmanův pečlivý výzkum vždy vyvažuje skandální titulky výpověďmi mnoha svědků, kteří potvrzují i jiné stránky Williamsonova umění. Není pochyb o tom, že byl velkým hercem, a osobnosti jako Trevor Nunn poskytují rozumný a vyvážený protipól k tomu ohni a zuřivosti. Williamsonův syn Luke pak vytrvale podtrhuje otcovu schopnost milovat a je zřejmé, že měli silný a láskyplný vztah. Kniha zdůrazňuje, jak pomíjivá je sláva a že divadlo je, jak říká Nunn, „psaním do písku“, které se rychle vytrácí z paměti, dokud i ta nevybledne. To platí i o Nicolu Williamsonovi, herci, který – jak shrnuje jeho syn – „odmítal lézt komukoliv do zadku“, což byla věc, kterou mnozí jiní bouřliváci nakonec ochotně udělali. Je to fascinující portrét nejen herce, ale i divadla a filmu v době velkých společenských změn. Nesmírně poučné a čtivé dílo.

KOUPIT KNIHU ČERNÁ OVCE