RECENZE: Eyes Closed Ears Covered, Bunker Theatre ✭✭✭

Danny-Boy Hatchard a Joe Idris-Roberts v inscenaci Eyes Closed, Ears Covered. Foto: Anton Belmonte Eyes Closed, Ears Covered

Bunker Theatre

16. září 2017

3 hvězdičky

Rezervujte zde

Tato podzemní, moderní scéna, která se blíží k oslavám svého prvního roku fungování, představuje další objev v podobě fascinujícího textu se svěžím a trefným pohledem na dnešní svět. Režisér Derek Anderson, kterého si živě pamatujeme díky jeho zpracování „Sweeneyho Todda“ v dnes již zaniklém Twickenham Theatre, přišel do Bunkeru s tímto projektem – novou hrou Alexe Gwythera, jež vypráví příběh o rozvrácených osobnostech bez naděje a jejich smutných, bezcílných životech. První polovina poněkud připomíná dysfunkční vojáky Philipa Ridleyho; máme pocit, že víme, s kým máme tu čest a kam jejich drsné, kruté a krátké životy směřují. Skrývá se v tom však víc. Gwyther má v rukávu víc triků, než se zpočátku zdá, a ve druhém dějství je radost sledovat, jak rozehrává dějové zvraty a odhalení čím dál bizarnějšího rázu. Pod Andersonovým vedeím plyne akce přehledně, podpořena působivým světelným a video designem Norvydase Genyse a oživena energickými pohybovými pasážemi Jonnieho Riordana, zatímco hudba a zvukový design Jona McLeoda dotvářejí celkovou atmosféru. Alyson Cummins pro toto vše vytvořila zdánlivě nenápadnou scénu: vyvýšené, tvarované pódium, lemované panely nad světelnou rampou.

Danny-Boy Hatchard v Eyes Closed, Ears Covered. Foto – Anton Belmonte

V tomto prostoru sledujeme vývoj tří postav: Danny-Boy Hatchard je v centru dění a jeho zuřivé lání na svět přerušují neosobní hlasy policejního vyšetřovatele. Tento vážný tón však odlehčuje jeho parťáctví s obdivným souputníkem Sebbem (Joe Idris-Roberts), který je rovněž podrobován výslechu, ovšem v poněkud přátelštějším a méně útočném duchu. Postupně se dozvídáme o jejich výletu k moři, kde se stalo něco strašného. Postava Lily v podání Phoebe Thomas pak jejich situaci dále rozvádí a umocňuje. Drsný a krutý svět postav nás nenechá vydechnout a evokuje surovost Buechnera či Artauda; hrdinové působí jako v pasti, odsouzeni podlehnout silám, které nedokážou pochopit ani ovládnout. Gwyther po vzoru klasických dramatiků co nejdéle oddaluje rozuzlení a dílo se stává studií postav, které se snaží jít dál, dokud si neuvědomíme, že jejich cesta nikam nevede.

Phoebe Thomas a Joe-Idris Roberts v Eyes Closed, Ears Covered. Foto: Anton Belmonte

Neproniknutelnost značné části děje však vytváří poněkud odtažitý a chladný dojem: intelektuální tápání vítězí nad empatií častěji, než by bylo milé. Hatchard i Thomasová jsou zkušení televizní herci a do svých postav vnášejí i ty nejmenší detaily, zatímco Idris-Roberts, čerstvý absolvent RADA, má v životopise spíše repertoárové zkušenosti (přes Alana Bennetta, Shawa až po rockovou operu). Všichni vědí, jak i ten nejstriktnější materiál polidštit, a totéž platí pro režiséra, ale Gwyther jim to příliš neulehčuje. V konečném důsledku se zdá být povrchový „význam“ dramatu prchavý a nejasný, jako by divák potřeboval druhou návštěvu k rozluštění všech skrytých uliček textu. Naproti tomu druhé dějství nabízí skvostnou kaskádu divadelních efektů, které jsou zážitkem samy o sobě – zejména díky závratným vizuálním a akustickým změnám v rámci zhruba 450 technických pokynů během devadesátiminutového představení.

Je to fascinující podívaná, která jasně ukazuje na zajímavé a podnětné nové talenty. Co to všechno přesně znamená, je však zřejmě hádankou, kterou si bude muset každý divák rozluštit sám.

VSTUPENKY NA EYES CLOSED EARS COVERED