Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: How To Be A Kid, divadlo Orange Tree Theatre ✭✭✭✭

Publikováno

Od

Sophie Adnitt

Share

Recenze: Sophie Adnitt hodnotí hru Sarah McDonald-Hughes Jak být dítětem (How To Be A Kid) v Orange Tree Theatre

Katie Elin-Salt a Sally Messham v inscenaci Jak být dítětem. Foto: Jonathan Keenan Jak být dítětem

Orange Tree Theatre

Čtyři hvězdičky

Rezervujte zde Propagační texty k inscenaci Jak být dítětem (How To Be A Kid) v Orange Tree Theatre jsou podle mého názoru trochu zavádějící. Popisují, jak dvanáctiletá Molly vaří, meje nádobí a vypravuje mladšího bratra Joea do školy, takže jsem předpokládala sondu do světa dětí, které pečují o své blízké. Vzhledem k doporučenému věku 7 až 11 let by to dávalo smysl jako téma podané formou srozumitelnou dětem, které takovou roli samy nezažily. Znělo to slibně. Po zhlédnutí představení se však ukázalo, že tato koprodukce společností Paines Plough a Theatr Clwyd je ve skutečnosti dosti odlišná.

Dospělé v publiku dojímá fakt, že plně chápou, co se děje: po úmrtí v rodině začne matka Molly a šestiletého Joea trpět stavem, který sice není přímo pojmenován, ale silně připomíná depresi. Molly se neoficiálně ujímá role náhradního rodiče, ale po nehodě v domácnosti končí v náhradní péči. S Molly se poprvé setkáváme o pět týdnů později, když se chystá k návratu domů a loučí se s novou nejlepší kamarádkou Taylor. Zjišťujeme, že Molly čerpá svou vnější odvahu z přezdívky Supergirl. Ta zvládne všechno – dokud náhle nenarazí na něco, co nespraví ani její superschopnosti.

Katie Elin-Salt a Sally Messham v inscenaci Jak být dítětem. Foto: Brian Roberts

Svébytný scénář Sarah McDonald-Hughes se zabývá celou řadou témat, jako je zármutek, duševní zdraví a zodpovědnost. Jsou to těžké náměty, ale je s nimi nakládáno klidně, citlivě a bez jakéhokoli poučování. Představení funguje ve dvou rovinách: zatímco Molly a Joeovi (a dětem v hledišti) jsou věci jako smrt vysvětlovány jemně, dospělí si rychle spojují souvislosti, chápou situaci o krok napřed a soucítí s tím, jak náročné je dětem vše vysvětlit.

Díky zvukovému designu Dominica Kennedyho a světlu Petera Smalla se podařilo skvěle vykompenzovat absenci scény. Výbuchy popové hudby a barevná světla značí bezstarostné chvíle her Molly a Taylor i Mollyiny úniky do světa vlastní fantazie. Různé příchody a odchody v sále Orange Tree jsou využity ke komickému efektu, zejména když herečka Sally Messham přebíhá z místa na místo a záměrně nestíhá své nástupy. Padesátiminutová stopáž je ideální pro první seznámení mladého diváka s divadlem a předehra v podobě hitů od One Direction a Little Mix vyvolává v dětské části publika nadšené šeptání už od samého začátku. Režie Jamese Grievea je dostatečně energická na to, aby udržela pozornost i těch nejtěkavějších diváků, hlavně když Joe napodobuje své oblíbené dinosaury.

Sally Messham, Katie Elin-Salt a Hasan Dixon v inscenaci Jak být dítětem. Foto: Jonathan Keenan

V malém tříčlenném obsazení zůstává pouze Katie Elin-Salt po celou dobu v jedné roli jako Molly. Hasan Dixon střídá různé postavy, ale většinu času tráví jako Mollyin „nesmírně, ale nesmírně otravný“ bratr Joe, přičemž s diváky komunikuje zábavně kamarádským způsobem. Skutečnou hvězdou souboru je však Sally Messham v roli mámy, babičky, Taylor a v podstatě všech ostatních. Díky široké škále přízvuků a jemným změnám v držení těla se Messham projevuje jako neuvěřitelně všestranná herečka.

Toto přepínání mezi postavami však není bezproblémové – jak Messham, tak Dixon zůstávají po celou dobu ve stejných kostýmech, takže rozlišení postav může být pro mladší diváky matoucí. Když Messham jako Taylor odešla a okamžitě se vrátila jako máma, v mé sekci hlediště se ozvalo udivené zamumlání malé holčičky. Některé vtipnější repliky navíc vyšly trochu do prázdna s minimální odezvou a Mollyin neustálý vypravěčský monolog začne být chvílemi únavný.

Celkově se však jedná o velmi zdařilý kousek. Jde o vážná témata, která jsou mladému publiku předkládána způsobem, jenž nepůsobí děsivě ani neuráží jejich inteligenci. Jako nástroj k zahájení důležitých rozhovorů a zároveň jako poctivá divadelní zábava je adaptace Jak být dítětem kvalitní, milou a překvapivě komplexní inscenací.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA JAK BÝT DÍTĚTEM V ORANGE TREE THEATRE

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a získáte čerstvé zprávy z britského divadelního světa.

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS