RECENZE: La Poule Plombee, Live At Zedel ✭✭✭✭

La Poule Plombée

Live At Zedel

19. února 2017

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Okouzlující kabaretní postava „Oškubané slepice“ (jak název napovídá) je klamavě lehkou kreací špičkové autorské dvojice – hudebního ředitele Michaela Roulstona a herečky a zpěvačky Sarah-Louise Young. Radost z jejich práce spočívá především v mimořádně precizních a barvitých interpretacích řady pastišových šansonů, jejichž styl se pohybuje mezi koncem 19. století a 60. lety minulého století. Všestranná diva je podává s pečlivostí a „autenticitou“, zatímco ji u klavíru s elegantní věrohodností doprovází prozíravý pianista. Jako autorský tým se Roulston stará hlavně o hudbu a Young o texty, za celkovou podobu díla však nesou zodpovědnost společně.

V nedávné sérii vystoupení v šik podniku Café Zedel u Piccadilly tato dvojice naprosto uchvátila publikum svými zdrcujícím způsobem přesvědčivými a krásnými poctami generacím francouzských šansoniérů. Od svého prvního příchodu – s uhrančivým, ocelovým pohledem, v malých černých šatech (s peřím) a s velkým kuchyňským nožem v ruce – bylo jasné, že tato postava má působit jako potenciálně „problémová“, „náročná“ a dost možná i mnohem horší. Budiž. Připravili jsme se na něco traumatického. Přesto jsme se dočkali písně „My Voice“ (Můj hlas): úžasné úvodní skladby, která skvěle vykresluje postavu a její důležitost, ale o nebezpečí příliš nenapovídá. Přesto jasně stanovila, že jsme se zde sešli, abychom vzdali hold hlasu, který dokáže „…lodě před mlhou varovat / a když vysoký tón vyzpívám, psa jím mohu ochromit.“ Tyto vtipy v kombinaci s vytříbeným jevištním uměním jsou skvělou zábavou. Proč tedy ten nůž?

„Some men just don’t translate“ byla další chytrá „seznamová“ píseň, kde rýmy plynuly s přirozenou lehkostí a humorem, čemuž dodal divadelní švih stylově dokonalý výraz. „Surrender“ zapojila celé publikum a „That night, that wonderful night“ se stala komickým duetem obou interpretů, v němž se vtipy držely na sofistikované a dosti noblesní úrovni, mísíce její sebeklam o vlastní slávě s jeho realistickým chápáním faktů. Opět to vše bylo spíše lehké a sympatické, značně vzdálené té dost možná vražedné fúrii, kterou nám ukázali na začátku.

I samotné róbě bylo věnováno vlastní číslo, příjemný malý valčík, a poté měl Roulston komediální moment ve stylu Vica Reevese – bylo to dobře zvládnuté, ale vyvážení obou rolí je delikátní záležitost. „Look At You“ byla nádherná beguine, následovaná chytrým vyprávěním „Every Wednesday Afternoon“, což byla snad nejbližší parafráze na realistický šanson, jaké jsme se ten večer dočkali. Pak přišla velkolepá „Baggages“, nabízející chytrou metaforu života v příběhu o ztracených zavazadlech, včetně elegantní brelovské pastiše v opakujících se figurách „kolotoče“ v hudbě i textu.

Foto: Clive Holland

Došlo i na „zapojení publika“, které se vyvinulo z „cílení na publikum“ a „manipulace s publikem“. Každá fáze jako by vyrůstala z jiného aspektu obsesí hlavní postavy, a i když byl každý prvek sám o sobě zábavný, ne vždy se zdálo, že veškerý materiál nutně patří k sobě na jedno pódium ve stejný čas. I když bych se nerad pouštěl do přímého srovnávání, napadá mě několik – ne mnoho – nočních klubových výstupů, které dokážou z jednotlivých čísel a výstupů spříst ucelený životopis. Když jsou písně tak dobré jako tyto, jako nadšený divák si přejete, aby i celkový koncept byl stejně robustní.

Raná tiráda proti Edith Piaf však do postavy, kterou jsme si právě zamilovali, vnesla trochu kyselou a hořkou pachuť zášti. A tato mírně odpudivá kousavost se udržela po celý večer způsobem, který pravidelně narušoval vřelost a krásu hudebních výkonů. I když to vytvářelo svým způsobem campové, kýčovité napětí, vnášelo to do charakterizace také tón nekonzistentnosti, který oslabuje schopnost publika se představení plně oddat.

Show je plná silného emocionálního náboje, ale možná by potřebovala jasnější ústřední bod a více podpory této hlavní vize od vedlejších postav, místo aby nás odváděly na odbočky. Píseň „Thin Skin“ v duchu Michela Legranda zářila jako skvělá skladba sama o sobě, schopná bez problémů fungovat samostatně a posunout kreativitu těchto umělců ještě dál. A ve chvíli, kdy se znovu objevila ústřední melodie v podobě „Your Voice“ a dovedla nás k velkolepému finále „Encore!“, byli jsme připraveni opustit kabaret s hřejivým pocitem v srdci a s CD v kapse.

Poslední představení 5. března 2017

KOUPIT VSTUPENKY NA LA POULE PLOMBÉE