RECENZE: Orlando, Garrick Theatre Londýn ✭✭✭

Libby Purves, naše divadelní kritička a autorka projektu theatreCat, hodnotí inscenaci Orlando v produkci Michael Grandage Company s Emmou Corrin v hlavní roli, kterou uvádí Garrick Theatre.

Emma Corrin ve hře Orlando. Foto: Marc Brenner Orlando

Garrick Theatre

3 hvězdy

Rezervovat vstupenky SMEČKA WOOLFOVÝCH NA LOVU GENDERU

Jedna obrýlená, úzkostná Virginia Woolfová v decentní hnědé sukni a fádním svetru očividně nestačí, a tak inscenace Michaela Grandage velkoryse začíná celou smečkou Woolfových – je jich hned devět – v nové adaptaci Neil Bartletta podle autorčiny klasické rozverně-feministické fantazie. Oni/ona jsou zde proto, aby vyprávěli a doprovázeli příběh mladého oblíbence Alžběty I., který se zázračným způsobem dožívá staletí jako nevinný poutník časem, téměř nestárne, prožívá lásky, ztráty i dobrodružství a někdy mezi gruzínskou a viktoriánskou érou se promění v ženu. A především, v té druhé jmenované době pociťuje značnou nelibost nad tím, že je ženou.

Což je vcelku pochopitelné, protože právě do té doby se Woolfová narodila a musela se z ní ona i její hrdinky (a její milenka Vita Sackville-West) bolestně vymaňovat až do své sebevraždy v roce 1944.

Debra Baker, Oliver Wickham a Akuc Bol. Foto: Marc Brenner Dav Woolfových funguje efektivně a vyjadřuje lidskou potřebu být mnoha různými lidmi, nezůstat uvězněn v jediné roli. Je v tom příjemná ironie, protože dnešní genderová neuróza a křečovitá politika identity často působí spíše jako past než ona svoboda, kterou Orlando vyžaduje, aby mohl „uctívat štěstí a poslouchat touhu, ať už přichází v jakékoli podobě“. Předloha je stále nesmírně zajímavá, a k jejímu přečtení mě ostatně inspirovala nedávná, nízkorozpočtová verze v Jermyn Street Theatre (https://theatrecat.com/2022/05/15/orlando-jermyn-st-theatre-wc2/), která mě okouzlila svým specifickým komediálním ostřím a bezprostřední veselostí.

Bartlettova verze se však zdála být poněkud neuspokojivá: sice vtipná a rošťácká, ale obsahově trochu prázdná, občas drze míchající mizernou imitaci Shakespeara a vypůjčující si narážky z filmů Někdo to rád horké nebo Kabaret. Scénografie je ovšem půvabná: mlha na londýnském mrazivém trhu roku 1603, neustálý pohyb a naprosto úchvatné kostýmy Petera McKintoshe – nejen na božském Orlandovi, ale i bleskové převleky Woolfových do všech dalších postav, které on/ona potkává. Nechybí ani pár podařených vtipů a Deborah Findlay jako komorná „paní Grimsditchová“, která Orlanda provází staletími, je naprostým požitkem při každém výstupu. Teoreticky by to měl být trefný divadelní zážitek pro generaci genderfluid, ale zástupce této generace, kterého jsem vzala s sebou, nebyl příliš nadšen: přišlo mu to v tom rozlišování poněkud staromódní. Také poznamenal, že na festivalu v Edinburghu by to zapadlo skvěle, ale tady, ve West Endu… už tolik ne.

Shodli jsme se také na tom, že Neil Bartlett mohl mít odvahu přidat závěr, v němž by Orlando prošel i vlnou ženské emancipace a dorazil až do dnešní doby, aby se konfrontoval s našimi vlastními předsudky. Jakmile však autorka v roce 1944 zemře, vše končí, zazní jen trocha filozofie o štěstí a následuje odchod do světla. Kdyby se do hry dostala i některá setkání s velkými básníky z původní knihy, byl by to asi o něco bohatší guláš.

Ale budiž. Jedna věc je jistá: Emma Corrin dostane nabídky k sňatku od většiny z údajných 74 genderů. Půvabnější, víc androgynní bytost typu gamin/gamine byste hledali stěží – od prvního drzého záblesku „jeho“ mužství pod alžbětinskou košilí až po krajky „jejích“ spodniček z 18. století a tenisové šaty ze 40. let. Působí velmi sympaticky a galantně, a pokud by se vám podařilo získat jednu z těch 10 000 vstupenek za 10 liber, které produkce slibovala, budete spokojeni. Minimálně po stránce oddechové, když už ne intelektuální. Abychom byli spravedliví, v prodeji je i spousta běžných vstupenek pod 60 liber, což je na produkci s jedenáctičlenným obsazením ve West Endu v dnešní době působivé. Takže se nenechte odradit. Třeba se do Corrin zamilujete. Ale nečekejte, že s vámi tahle hra nějak zásadně otřese.

Uvádí Garrick Theatre do 24. února