RECENZE: Naše spojka v Havaně (Our Man In Havana), Frinton Summer Theatre ✭✭✭

Recenze Paula T Daviese: Náš člověk v Havaně, uváděný v rámci letní divadelní sezóny ve Frintonu.

Náš člověk v Havaně (Our Man in Havana)

Frinton Summer Theatre

17. července 2018

3 hvězdičky

Rezervujte zde

V klasickém příběhu Grahama Greena vládne horká kubánská noc, a horký letní večer ve Frintonu náladě hry dokonale odpovídá – nechybí skvělé mojito a v sále panuje autenticky dusná atmosféra! Děj se odehrává v Havaně 50. let, v éře studené války, a sleduje osudy Jima Wormolda, neúspěšného prodejce vysavačů značky Hoover, který dostane nabídku stát se špionem. S dcerou, jejíž nároky neustále rostou, a s kupícími se dluhy nabídku přijme. Jeho vymyšlené zprávy, jakési dobové „fake news“, však začínají postupně nabývat obrysů reality.

Čtyřčlenné obsazení se do představení vrhá s opravdovým zápalem. Charles Davies je pro roli Wormolda, nepravděpodobného hrdinu, ideální volbou; vyzařuje typicky anglický šarm a vzhled ve stylu Hugha Granta a jeho nevinnost dostává trhliny, jakmile se děj přesune do kalnějších vod. Jako jediný hraje pouze jednu postavu, zatímco ostatní tři herci zvládají rolí několik. John D Collins skvěle ztělesňuje britského špiona Hawthornea, v ostatních rolích je však o něco méně přesvědčivý, neboť by potřebovaly výraznější odlišení. To, že Emily Tucker hraje jak Wormoldovu dospívající dceru Milly, tak jeho vyvolenou Beatrice, působí trochu matoucím dojmem, ale v mnoha dalších úlohách se viditelně baví – zejména jako exotická tanečnice! Večer však patří vynikajícímu Davidu Ahmadovi, který ztvárnil tolik postav, že jsem je přestal počítat, včetně skvěle zlověstného policejního náčelníka.

Moje výtky směřují hlavně k adaptaci Clivea Francise. Inscenace Patricka Marlowa sice dokáže dobře vytěžit komediální aspekty scénáře, ale nemůže úplně zakrýt fakt, že místy připomíná spíše poklidný valčík než ohnivou kubánskou salsu. První polovina je zdlouhavá kvůli těžkopádné expozici a přestavby scén by během týdne zasloužily svižnější tempo (hra se skládá z velmi krátkých obrazů a velkého množství změn scény, což brzdí spád děje). Druhá polovina přináší famózní sekvenci útěku z pochybného tančírny, do vtipu je zapojeno i publikum a hra konečně chytá dech stylem připomínajícím nedávnou adaptaci 39 stupňů. Pak se ale tempo opět zpomalí a vrcholná scéna s partií dámy, hranou s miniaturami lahviček whisky, která na plátně funguje v detailu výborně, se na jevišti poněkud ztrácí.

Pořád je tu ale co obdivovat, zejména skvělou scénu, kdy jsou Wormoldovy „nákresy“ tajných nepřátelských zbraní (inspirované součástkami vysavače) brány zcela vážně. Jako by se však adaptace nemohla rozhodnout, zda je čistokrevnou fraškou, nebo napínavým thrillerem. Nicméně Frinton Summer Theatre, poslední fungující repertoárový systém v Británii, je zážitek, který stojí za to absolvovat – a příští týden se program mění, aby uvítal krásné drama Michaela Morpurga, Private Peaceful.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA NAŠEHO ČLOVĚKA V HAVANĚ