RECENZE: Patti LuPone – The Lady With The Torch, 54 Below ✭✭✭

The Lady With The Torch

Patti LuPone v klubu 54 Below

9. dubna 2015

3 hvězdičky

Vtipná dáma u mého stolu poznamenala: „Bette Midler v Klubu odložených žen“. Má pravdu. Je to mocnářka v kostýmu, drzá, a přitom elegantní. Celá ve smetanovém; šaty s hlubokým výstřihem do V a plisovanou sukní, doplněné elegantním sáčkem na jeden knoflík. To vše podtrhuje fakt, že v tomto intimním, leč zdobném prostoru dodá magii a barvy sama interpretka. Později, uprostřed setu, uprostřed vystoupení a uprostřed písně (Find Me A Primitive Man), dojde na lámání chleba.

S cudným švihem sukně, aby nikdo náhodou nezahlédl barvu jejího prádla, si diva přidřepne na pódiu a vysekne tóny přímo do tváře zbožňujícího fanouška v první řadě. Políbí ho. Hned několikrát. On vypadá, že každou chvíli umře blahem. Políbí ho znovu. Publikum se strachuje, aby nedostal infarkt. Ona se pak vztyčí, plně ovládajíc jeho, celou místnost i píseň. Je to čistá organická elektřina – Patti sází další sloku, najde si dalšího dokonale upraveného gentlemana u pódia a obkročí ho. Pro něj je to zjevně klínovec jeho života. Jakmile ho náležitě „pozře“, vrací se na scénu. Upře zrak na svou první oběť a zeptá se: „Jste na holky, nebo na kluky?“ „Na kluky,“ odpoví on, nejistý si, zda je to správná odpověď. Je. Patti je zpět na bobku, kolébá jeho plešatící hlavu a líbá ho, co jí síly stačí. Člověk jen mimoděk uvažuje, zda jsou nablízku zdravotníci.

Tohle je Patti LuPone v plném, nezastavitelném divadelním módu, kdy v show „The Lady With The Torch“ v 54 Below naplno prodává své kabaretní kvality a hlasový rozsah. Za doprovodu mimořádně talentované kapely (klavír, trubka, pozoun, saxofon/hoboj, kontrabas) LuPone názorně předvádí, proč má tak oddané kultovní následovníky.

Vypadá úžasně a díky šmrncovnímu mikádu působí mladším a přátelštějším dojmem, než by mohly naznačovat některé její velké divadelní role. Na pódiu je naprosto suverénní, občas se však pohybuje na nebezpečné hraně arogance. Rozhodně si to ale dělá po svém.

Klub 54 Below (pod bývalým Studiem 54) je fascinující a komorní prostor. Ať sedíte kdekoli, umělec je vám zcela vystaven. Není tu místo pro přetvářku nebo klam. Je tu však spousta prostoru pro syrové, instinktivní ukázky vokálního mistrovství a upřímných emocí.

V číslech jako „Find Me A Primitive Man“ je LuPone nepřekonatelná. Zřídkakdy narazíte na takovou kombinaci naprosté oddanosti hudbě a divokého, nespoutaného přednesu, který zaručuje strhující a vtipný výsledek. LuPone z každé písně dělá skutečné drama – a v tom tkví klíč k jejímu úspěchu.

Jiné písně, z nichž některé jsou méně známé, se jí prodávají hůře. Její hlas je pro jemnější melodie příliš chraplavý a energický. Navíc její technika tvoření tónu natolik spoléhá na mohutné vibrato a neustále pracující ústa (která se pohybují a kroutí až neuvěřitelným způsobem), že nuance a křehkost jsou pro ni nedosažitelné. Má obrovský, velkolepý a hřímavý hlas, a když zvolený repertoár odpovídá jejím dispozicím, je naprosto bezkonkurenční.

Dikce není v tomto případě pro LuPone prioritou. Celkový tvar zvuku se jí zdá důležitější než jasně definované souhlásky a samohlásky. Někdy to nevadí, zvláště u známých textů, ale až příliš často je to matoucí. Na rozdíl od opery mají v kabaretu slova stejnou váhu jako melodie. Je škoda nerozumět tomu, co říká, zvláště když představuje členy kapely nebo jen tak improvizuje k publiku.

Jejímu podání klasik jako „C’est Magnifique“, „Me and My Shadow“ nebo „Frankie and Johnnie were Lovers“ nelze nic vytknout, stejně jako dalším, dnes již méně hraným kouskům jako „Make It Another Old Fashioned, Please“ nebo „Do It Again“. Krutá lítost, opovržlivý vztek a zlomyslná pomsta jsou polohy, v nichž LuPone exceluje.

Jiné skladby, například „Something Cool“, „A Cottage For Sale“ nebo „I’m Through With Love“, už tak úspěšné nejsou. Jemnocit není její silnou stránkou a písně vyžadující tlumenější přístup diváka tolik nevtáhly. Působila v nich zvláštně a nezvykle odtrženě od podstaty melodie a melancholického ducha textů. Navíc byl v těchto klidnějších pasážích zpěv častěji slyšitelně mimo tón než v písních, kde se mohl naplno opřít do svého typického, řízného projevu.

15 To ovšem neznamená, že LuPone neumí překvapit: ona to dokáže dokonale. „So In Love“ pro ni není hlasově zřejmou volbou, ale přivlastnila si ji a dodala výškám takový jas, který byl vzrušující i překvapivý zároveň.

Mezi písněmi není příliš mnoho povídání a rozhodně žádná odhalení o tom, proč si vybrala právě tyto skladby. Nečekejte vzpomínkovou jízdu ani brutálně upřímné zpovědi. Tohle není ten typ kabaretu. Ale to málo, co LuPone řekne, servíruje s chirurgickou přesností. Historka o tom, jak její babička zastřelila dědečka, naprosto odbourala sál. Stejně vtipný je i její popis jednoho čísla jako „sicilské národní hymny“.

Vidět ji takto zblízka je odměna i trochu děsivý zážitek. Zpívá s takovým nasazením celého těla, hraničícím až s extází, že se jí pod pravým okem vlivem tlaku nalévá žíla kreví a během několika čísel jí přes obličej vykresluje modrou stopu. LuPone nikdy nemůžete obvinit z lenosti.

Když je v plném proudu, v souladu s písní, stylem i svým zbožňujícím publikem, je neporovnatelná. Při „Find Me A Primitive Man“ jako tsunami vokální nadvlády pohltila celý dav, muže i ženy. Jakmile dozněla poslední nota, všichni byli rádi, že to přežili – ale také potěšeni a poctěni, že mohli zažít tak fenomenální hudební vyprávění.

NAVŠTIVTE WEBOVÉ STRÁNKY 54 BELOW PRO INFORMACE O DALŠÍCH SKVĚLÝCH KABARETECH