RECENZE: Pinter Six (Pinter šestka), Harold Pinter Theatre, Londýn ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje inscenaci Pinter Six (Pinter Šest), která se právě uvádí v Harold Pinter Theatre v rámci sezóny Pinter at the Pinter.

Soubor Pinter Six. Foto: Marc Brenner Pinter Six Harold Pinter Theatre.

4. ledna 2019

4 hvězdičky

Rezervujte zde

Dvě večeře z pekla – nebo alespoň peklo zuřící v okolní společnosti. Pinter 6 je dvojsloupec společenských příležitostí, které odhalují třídní rozdíly a snobismus v podání vynikajícího ansámblu. Není divu, že se v této sezóně objevilo tolik skvělých herců; Pinter jim dává obrovský prostor k vyniknutí.

Soubor Pinter Six. Foto: Marc Brenner

V aktovce Party Time (Čas na oslavu, 1991) se ocitáme v nejvyšších patrech společnosti, mezi elitou, která se však musela na místo prodrat ulicemi. Dame Melissa (Celia Imrie) si stěžuje, že se musela dostat přes „něco, čemu se říká zátaras“. Bez ohledu na sociální situaci si Terry (John Simm) a Gavin (Phil Davis) musí udržet vzájemnou převahu, stejně jako Liz (Katherine Kingsley) a Charlotte (Tracy-Ann Oberman). Douglas (Ron Cook) a Fred (Gary Kemp) vědí, jak vládnout zemi železnou pěstí, a ležérní misogynie a sexismus jsou zde pevnou součástí pravidel. Jde o parádní souhru celého obsazení, při které vám Pinterův humor často zmrazí úsměv na rtech. V době vzniku psal o „zlaté mládeži“ éry Margaret Thatcherové, ale jejich rozhovory jsou dnes možná ještě trefnější a mrazivější. Po celou dobu se Dusty (Eleanor Matsuura) ptá, co se stalo s jejím bratrem Jimmym, a pokaždé je rázně umlčena – stejně jako jakákoli zmínka o smrti.

Ron Cook a Celia Imrie v Pinter Six. Foto: Marc Brenner

V minimalistické verzi Jamieho Lloyda a na scéně Soutry Gilmour se občas pootevřou dveře a pronikne jimi paprsek světla. Přesto to není naděje, co skrze temnotu prosvítá, ale v řetězech se šourající lidský medvěd Jimmy. Abraham Popoola ho hraje famózně – jako muže-zvíře, kterého ze silnice odchytili lidé jako Gavin. Je to Kaliban, spoutaný ve vlastním světě silami, které ho potlačují. Hry uvedené v rámci „Pinter 1“ tvoří s tímto kusem silnou linii politického protestu. Kontext skvěle dokresluje elektronická verze Handelovy Sarabandy, která evokuje klasickou elektroniku ze soundtracku k Mechanickému pomeranči.

Abraham Popoola v Pinter Six. Foto: Marc Brenner

Pinterova poslední hra Celebration (Oslava, 2000) byla údajně reakcí na neurvalé chování hostů u vedlejšího stolu v restauraci The Ivy – „nejlepší a nejdražší restauraci v Londýně“, jak je v textu uváděno. (The Ivy pro inscenaci skutečně dodala nádobí a příbory). Je ironií osudu, že zrovna u jeho posledního díla mám pocit, že zestárlo nejvíce. Možná je to tím, že hvězdičky z reality show typu TOWIE už dávno sedávají u nejvýznamnějších stolů, takže šok z jejich chování vyprchal. V tak krátké hře je navíc málo prostoru pro vývoj postav a jejich „pokleslé“ chování musíme brát jako fakt. Přesto je soubor opět skvělý, zejména Celia Imrie a Tracy-Ann Oberman jako sestry Prue a Julie. Jejich vychloubání sexem a penězi narušují existenciální úvahy restauratéra Richarda (Gary Kemp), servírky Sonii (Eleanor Matsuura) a zejména bezejmenného číšníka. Zde si Abraham Popoola znovu krade scénu pro sebe; jeho (pravděpodobně smyšlené) historky o dědečkovi jsou nesmírně vtipné, zatímco v závěru, kdy si z ubrousku vyrobí lodičku a sní o útěku, přináší silný motiv migrace a exilu.

Eleanor Matsuura, Tracy-Ann Oberman, Ron Cook a John Simm v Pinter Six. Foto: Marc Brenner

Kus je prošpikován výborným humorem a bonmoty. Zvláštní uznání si zaslouží paruky a kostýmy – přehlídka bohatých účesů a zlatých flitrů! Precizní režie Jamieho Lloyda vytěžuje maximum z každé věty, každé pauzy a každého rytmu Pinterových klasických textů.

VSTUPENKY NA PINTER SIX ZDE