RECENZE: Sinbad The Sailor (Sindibád námořník), Theatre Royal Stratford East ✭✭✭

Marianna Neofitou, Julian Capolei, Gabby Wong a Ben Goffeen v inscenaci Sindibád námořník. Sinbad The Sailor

Theatre Royal Stratford East

Středa 14. prosince 2016

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky na Sindibáda námořníka Sbírka příběhů, která se k nám na Západ dostala pod názvem „Pohádky tisíce a jedné noci“, je naprosto úžasná. A ze všech těch postav jsou nejvíce strhující právě ty nejznámější: Alí Baba, Aladdin a… Sindibád.  Právě ten měl to štěstí, že mu vypravěčka těchto kouzelných příběhů, neustále vynalézavá Šeherezáda, přisoudila ideální formát pro nekonečnou franšízu: dobrodružnou plavbu!  Více nacestováno má snad už jen neohrožená posádka lodi Enterprise.  „Tisíc a jedna noc“ mu sice připisuje sedm cest, ty však blednou před přívalem následných „pokračování“, která se objevila v nespočtu filmových a televizních verzí 20. a 21. století.

Které z těchto příběhů byly (či nebyly) vykradeny pro tuto nejnovější inscenaci, lze jen těžko říct.  Scénář vzešel z pera Paula Siretta, který je také autorem textů k mnoha písním v představení, přičemž o další texty a hudbu se postarali Wayne Nunes a Perry Melius.  K dispozici mají dvanáctičlenný ansámbl a každý dostane šanci zahrát si alespoň jednu plnohodnotnou postavu.  Máme tu dokonce dvě hrdinky – Sinbaddu (Gabby Wong), která se (velmi zřídka) objevuje jako sestra hlavního hrdiny v roli, jež je tak důležitá a zároveň tak málo napsaná, že pamětníkům pravděpodobně připomene výstupy Janet Webb v „The Morecambe and Wise Show“ (zbytek její role nepochybně skončil na podlaze literárního oddělení; ale ve chvíli, kdy se ke konci dočkáte velkého čísla o „ženské síle“, skoro byste čekali nesmrtelná slova: „Děkuji, že jste sledovali mě a mou malou show“).

Michael Bertenshaw, Gabby Wong, Johny Amobi, Marianna Neofitou v inscenaci Sindibád námořník.

Nicméně hlavní místo stále patří okouzlující titulní postavě, kterou hraje veselý Julian Capolei. Ten se raduje z pomoci chytré opičky Funkyho (loutka vedená a mluvená Gemmou Salter). Máme tu dvě dvojice padouchů: jednou je zlý dvořan princ Naw-Ze Uzz (Michael Bertenshaw, který to s publikem ve Stratfordu opravdu umí), a pak kapitán Zelenobrad (poněkud teatrální Alim Jayda) se svým pobočníkem Clankerem s mocným hlasem (Josephine Melville). Nechybí ani „dame“, Chůva (v podání Johnnyho Amobiho s majestátním hlasem, který skvěle zvládá vytahovat diváky na jeviště, aby se s velkou dávkou dobré nálady a vtipu trochu ztrapnili). Hlavní dívčí roli princezny ztvárnila kurážná Marianna Neofitou, jejím milujícím ovdovělým otcem je sultán (Ben Goffe) a nadpřirozenou pomoc (tradičně omezeného druhu) poskytuje půvabná zelená džinka Uz (v podání vynikající komičky s více než solidním hlasovým fondem Riny Fatania).  A je tu i mnoho dalších rolí, které hrají členové souboru.

Zápletka spočívá v tom, že ruka princezny bude náležet tomu, kdo do paláce přinese zlatou skříňku z ostrova plného nástrah, včetně devítihlavé nestvůry a psychedelických banánů.  Vše začíná svižnou animací Peta Bishopa a Kevina Baldwina, která celé představení jasně a srozumitelně cílí na mladé diváky (kteří pak celou dobu pozorně sledují dění).  Theatre Royal není nejbohatší londýnskou scénou, ale tady dokázali z mála vytěžit maximum – včetně umně využité točny a nápadité scénografie. K tomu připočtěte výtečné svícení Davida Platera v dynamické režii uměleckého šéfa Kerryho Michaela.  Kostýmy jsou tak skvostné, jak jen rozpočet dovolil.  Za vizuální podobu patří dík Harriet Barsby a Jenny Tiramani.  Choreografie Kamilah Beckles je sázkou na jistotu.  Hudební nastudování má na starosti Robert Hyman – vše drží pevně pohromadě a jeho malá, ale efektní kapela hraje s nadšením, nicméně zvukař Andrew Johnson dává orchestřišti takovou přednost, že se celé pasáže textů písní ztrácejí v burácejícím popovém hluku.  Člověk by si řekl, že by nemělo být tak těžké hudbu prostě o kousek ztišit.  Herci i diváci by mu byli vděční.

Alim Jayda a Josephine Melville v inscenaci Sindibád námořník

Méně snadno řešitelné jsou problémy se scénářem, který vrší příhody bez nutnosti strukturovat jednotlivé prvky do logického celku.  Například show začíná tím, že se nám představí zlí piráti, a není vůbec jasné, proč mají tuto výsadu.  Michael dělá, co může, aby vše udržel v rychlém tempu a my se nad těmito nesrovnalostmi nepozastavovali, ale ty se množí.  Velká část scénáře spíše „popisuje“ než „ukazuje“, což způsobuje, že mnoho vysvětlujících scén je upovídaných a statických, a ubírají energii, kterou se režisér neustále snaží do děje vkládat.  Akce první poloviny se zdá vrcholit v momentě odjezdu na nebezpečný ostrov za zlatou skříňkou… ale není tomu tak.  Do přestávky zbývá ještě pořádný kus cesty.

Přesto se dočkáme skvělých soubojů v aranži Iana McCrackena, parádního stepu Phillipa Michaela Thomase a úžasných iluzí Scotta Penrose (seděl jsem v páté řadě a NEMÁM TUŠENÍ, jak to udělali!).  Celkově má show poctivý, živelný ráz a přináší něco nového, přičemž nabízí téměř všechny „tradiční“ ingredience (kromě scény s pečením v džungli, na kterou jsem se taaaak těšil, ale nedočkal se jí).  Někteří návštěvníci jdou do divadla pravděpodobně jen jednou za rok na vánoční pantomimu a tito rozhodně nebudou zklamáni.  Někoho možná i inspiruje k tomu, aby si přečetl původní krásné příběhy, z nichž titulní postava pochází.  A někteří budou prostě jen vděční za dvě a půl hodiny, kdy nemusí bavit své děti – představení to udělá za ně.

Hraje se do 21. ledna 2016

Foto – Sharron Wallace

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA SINDIBÁDA NÁMOŘNÍKA V THEATRE ROYAL STRATFORD EAST