RECENZE: Muzikál Tenderly o Rosemary Clooney v New Wimbledon Theatre ✭✭✭

Tenderly: Muzikál o Rosemary Clooney

New Wimbledon Time and Leisure Studio,

6. září 2017

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky na Tenderly

Rosemary Clooneyová je neobvyklou volbou pro ústřední postavu muzikálu mapujícího kariéru v showbyznysu (a ano, skutečně byla klanovou tetou herce George). U nás není až tak známá a pravděpodobně ji nejvíce proslavila role po boku Binga Crosbyho v trháku Irvinga Berlina z roku 1954 „Bílé Vánoce“. Tento film dodnes každé svátky okouzluje rozhádané rodiny, konejší napjaté nervy a pomáhá zapomenout na marnou snahu vyrovnat se hollywoodským ideálům domácí idylky jako z obrazů Normana Rockwella. To je možná i jedno z lákadel této show: můžeme se přiblížit k jednomu z pilířů mýtu o spokojenosti, který si rok co rok vyprávíme v naději, že se snad jednou vyplní.

Toto životopisné dílo nám však ukazuje, že pro samotnou Rosemary Clooneyovou se tento mýtus naplnil jen napůl. Jako mnoho jiných pracovitých umělců té doby, kteří holdovali alkoholu, se po celá desetiletí potácela v bludném kruhu závislosti na skleničce a pilulkách. Dlouho si odmítala přiznat jakýkoliv problém, dokud se vše nezačalo hroutit tím nejbolestivějším způsobem: její nádherný hlas, vstupenka ke slávě a bohatství, ji začal opouštět a s ním i kontakt s realitou. Následovalo psychické zhroucení, přiznání si pravdy a nakonec bolestný proces napravování života. Příběh až příliš povědomý.

Co však dělá tuto hru trochu jinou, je přístup autorské dvojice Janet Yates Vogt a Mark Friedman. Přestože mají za sebou řadu muzikálů (např. „Sleepy Hollow“ či „Jak jsem se stal pirátem“), v tomto díle vsadili na ukázněnější formu činohry s hudbou. Příběh využívá rámcový prvek: Clooneyová (Katie Ray) se nachází v idylickém útočišti oblíbeném zdeptanými hvězdami Hollywoodu – v sanatoriu. Tam podstupuje ukázkový výslech u typického terapeuta (Fed Zanni). Během sezení se vrací k mnoha svým největším hitům za doprovodu malé kapely v zadní části komorního jeviště. I doktor se čas od času přidá, a dokonce dostane své „vlastní“ číslo. Terapie mluvením, zpěvem a tancem (v choreografii Chi-San Howard) nakonec nese ovoce. A to je v tomto úhledně napsaném kuse pro dva herce v podstatě vše.

Cestou po této poněkud předvídatelné trase je však velkou zábavou sledovat, jak oba herci v hlavních rolích přebírají i mnoho dalších postav. K proměně jim obvykle stačí jen blesková změna osvětlení (díky preciznímu designu Aliho Huntera) nebo drobná úprava kostýmu (autorkou scény a kostýmů je Anna Yates). Simon Holt vše doprovází se svou stylově zdatnou kapelou (zvuk Chris Drohan). Režisérka Tania Azevedo vše chytře zorganizovala pro producenta Josepha Hodgese, který se rozhodl uvést toto ambiciózní dílo na scénu. Je to náročný úkol, ale zdá se, že inscenace má srdce na pravém místě a s přibývajícími reprízami získá na jistotě a plynulosti. Během premiéry působil večer poněkud metodicky – tedy až do klíčového okamžiku zhroucení Clooneyové těsně před pauzou, kdy hra konečně ožila. Najednou jsme nemohli předvídat vývoj scén ani repliky. Druhé dějství z tohoto divadelního oživení nesmírně těžilo a celkový dojem ze hry se díky tomu výrazně zlepšil.

Úspěch díla stojí především na obou představitelích. Obsazení nám přineslo dva zajímavé lidi, kteří do inscenace vnášejí poutavé kvality, i když ne vždy takové, které by se k postavám ideálně hodily. Katie Ray je v hlavní roli Rosemary Clooneyové vizuálně neuvěřitelně podobná, až na to, že mnohem více připomíná spíše Grace Kellyovou. Zpívá sice mnohem lépe než slavná kněžna z Monaka, ale její hlas evokuje kombinaci Dinah Shore s výrazným vibratem Judy Garlandové, zejména v emotivních pasážích. Nedostává se nám tedy imitace Rosemary Clooneyové, ale spíše stvoření postavy, která v sobě nese rysy několika různých ikon tehdejší éry. Podobně Fed Zanni v roli Doktora musí přesvědčit diváky, že je matkou paní Clooneyové, popíjejícím kumpánem Frankem Sinatrou nebo záletným manželem Josém Ferrerem. Vytváří řadu dalších rolí, které neodpovídají jeho věku, pohlaví ani postavě, a sází především na vystižení nálady. Je to zábavná podívaná, i když zůstává otázkou, zda jde o tvůrčí záměr nebo jen o ekonomické řešení obsazení.

Dalším bonusem jsou dvě písně – jedna v každé polovině show – které nepatří do repertoáru zpěvačky, ale jsou zcela nově napsány pro tuto příležitost. Troufám si tvrdit, že málokdo v publiku pozná, o které jde. V programu jsou sice zahrnuty i některé méně známé rané kousky, ale ani slavné hity jejího pozdního období nemusí dnešnímu divákovi nutně něco říkat. Odpověď najdete v programu. A až zjistíte, o jak skvělé skladby jde, určitě zatoužíte slyšet od tohoto působivého autorského týmu víc. Snad tato inscenace povzbudí i další producenty, aby díla Vogtové a Friedmana uváděli častěji. Už dávno byl čas se na jejich tvorbu podívat blíž.

Hraje se do 23. září 2017

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA TENDERLY: MUZIKÁL O ROSEMARY CLOONEY