Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: The Autumn Garden, Jermyn Street Theatre ✭✭✭✭

Publikováno

Od

Sophie Adnitt

Share

Lucy Ankhurst, Susan Porrett a Gretchen Egolf ve hře The Autumn Garden (Podzimní zahrada)

Jermyn Street Theatre

7. října 2016

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Lillian Hellmanová považovala The Autumn Garden za svou nejlepší hru, a je pravdou, že toto komorní drama zasazené do vlastního uzavřeného světa nabízí skvělý divadelní zážitek. Constance Tuckermanová provozuje penzion v kdysi honosném, nyní však dosti omšelém rodinném letním sídle. V létě roku 1949 ji přijíždí navštívit její stará láska Nick Dennery – muž, kterého Constance nikdy doopravdy nepřestala milovat. Ve hře padne několik vřelejších zmínek o „válce“, ale skutečným bojištěm je zde ono klaustrofobně malé město se svými všetečnými obyvateli.

Hra nese mnoho rozpoznatelných prvků klasického amerického dramatu – setkání několika generací, stará tajemství, dusné horké léto a postavy utápějící se ve vlastních výčitkách a pochybnostech, které upínají své naděje k mladší generaci. Nevyhnutelně následuje rozčarování a zklamání, když se čtyřicátníci kolem Constance snaží znovu zachytit radost a potenciál svého mládí.

Mark Healy a Madalena Alberto v The Autumn Garden. Je nesmírně osvěžující vidět hru tohoto ražení, kde jsou ženy mnohem víc než jen rekvizitami nebo trofejemi, o které se bojuje. Ženské postavy v The Autumn Garden jsou úžasně plastické, mnohovrstevnaté a střídavě sympatické i nesnesitelné. Zejména Constancina francouzská neteř působí zpočátku jako nenápadná osůbka, aby se pak ke konci hry projevila jako velmi vypočítavá. Stejně tak Nickova nová manželka Nina je mnohem víc než jen pouhou sokyní Constance, ženou, která „vyhrála“ onoho muže.

Úvodní momenty trochu trpí nejistým přízvukem a jižanskou nesrozumitelností, ale to se rychle poddá, jakmile se všichni vžijí do svých rolí. Naopak Tom Mannion se do postavy melancholického, nenaplněného generála Griggse naprosto převtělil hned od prvních replik a dokonale vystihl podstatu muže, který rezignovaně sklouzl do krize středního věku. Mark Aiken v roli melancholického Neda Crossmana, který Constance léta neopětovaně miluje, podává rovněž jemný a nevtíravý výkon. Ve srovnání s hlasitým trýzněním některých jiných postav je Nedův tichý smutek o to působivější.

Lucy Ankhurst a Sam Coulson v The Autumn Garden

K vrcholům patří Madalena Alberto, která je vynikající v roli jízlivé a nejisté manželky nespoutaného Nicka Deneryho (Mark Healy). Susan Porrett je brilantní jako matriarcha Mary, jejíž uštěpačné vtipy unikají výtkám díky pečlivě budované masce roztržité staré dámy, pod níž se však skrývají ostré postřehy. Scéna a kostýmy Gregora Donnellyho skvěle vystihují estetiku tehdejší éry. Zvláště vydařené jsou přehnaně dívčí kostýmy upovídané Rose Griggsové, od sladěného klobouku a rukavic až po ultra zdobenou noční košili s ladícími pantoflíčky.

První dějství diváka příjemně navnadí – je jasné, že nic není takové, jak se zdá, a pod vší tou dobrou náladou a vzpomínáním je něco hluboce v nepořádku. Hellmanová neztrácí čas a představuje nám řadu postav, z nichž každá jako by něco tajila. Klíče a nápovědy k pravdě jsou divákovi metodicky předkládány k objevování, zatímco si skládáme střípky z historie životů těchto lidí.

Gretchen Egolf a Sam Coulson v The Autumn Garden.

Bohužel, druhá polovina se frustrujícím způsobem vleče. Nabízí se mnoho příležitostí pro dobrý závěr, ale Hellmanová se zřejmě rozhodla pokračovat ve stylu „a potom, a potom...“. Je pravda, že při tolika různých dějových liniích je třeba uzavřít mnoho volných konců, ale po čase je těžké si k postavám udržet zájem. Režisér Anthony Briggs by mohl z hrací doby klidně ubrat dobrých patnáct minut, kdyby lépe zkoordinoval nástupy herců a zkrátil čas, který diváci tráví pohledem na prázdný pokoj. Je tu také spousta „významných“ pohledů do dálky a dramatických odmlk, které ději příliš nepřidávají.

I přes tyto výtky jsou k vidění kvalitní herecké výkony a poutavý příběh. Postupný úpadek Nicka v očích Constance z hrdiny na ničemu je vykreslen velmi zdařile. Možná je to skutečně nejlepší hra Hellmanové a ve svém žánru a době jde o vynikající dílo, ale trocha krácení by mu jistě prospěla.

Hraje se do 29. října 2016

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE AUTUMN GARDEN V JERMYN STREET THEATRE

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS