RECENZE: The Choir Of Man, Arts Theatre ✭✭✭✭

Sophie Adnitt recenzuje show The Choir Of Man, které právě uvádí londýnské divadlo Arts Theatre.

Richard Lock, Tom Brandon, Alistair Higgins, Miles Anthony Daley, Tyler Orphe-Baker a Daniel Harnett v show The Choir of Man. Foto: Helen Maybanks The Choir of Man

Arts Theatre

Čtyři hvězdičky

Vstupenky na show The Choir Of Man Středeční večer je nový pátek – alespoň takový máte pocit při sledování The Choir of Man, pěvecké, taneční a „pijácké“ show, která po svém celosvětovém turné právě zakotvila v londýnském Arts Theatre. Jenže místo do divadla jsme přeneseni do „The Jungle“ (Džungle), staré dobré hospody s poněkud zvláštním názvem. Ten byl nejspíš zvolen jen proto, aby soubor mohl do programu vpašovat cover verzi hitu Welcome to the Jungle od Guns ‘n’ Roses. A proč by vlastně ne?

Richard Lock, Tom Brandon, Tyler Orphe-Baker a Daniel Harnett v The Choir Of Man. Foto: Helen Maybanks Některé hospody mají fotbalový tým, jiné partu šipkařů. Džungle má pěvecký sbor – devítičlenné obsazení The Choir of Man, doplněné o skvělou živou kapelu. Přiznejme si, že titulní sbor je o poznání upravenější, lépe oblečený a rozhodně pohlednější než běžné osazenstvo vaší místní nálevny, ale to nikomu nevadí. Skládá se z různých archetypů (tvrďák, vtipálek, beznadějný romantik, ten, co se o všechno postará), ale upřímné drobné vsuvky jim pomáhají vymanit se ze škatulek stereotypů. Diváci, kteří dorazí dříve, mají možnost se na pódiu seznámit a dát si se sboristy pivo, než to celé vypukne. The Choir of Man pak během 90 minut nabízejí nesmírně zábavnou smršť živých cover verzí v chytrých aranžích hudebního supervizora Jacka Blumea. Tato interaktivita pokračuje po celou dobu – zdarma se rozdávají piva i balíčky chipsů a pár vyvolených diváků se dokonce dočká osobní serenády přímo na jevišti. Atmosféra večera je lehce nevyrovnaná, kdy se vážné momenty náhle střídají s těmi nevážnými. Jsou zde nakousnuta i ožehavá témata jako gentrifikace nebo duševní zdraví mužů, což ale působí trochu nepatřičně vedle faktu, že herci během představení „ztrestají“ zdánlivě nekonečné množství půllitrů. Zvuk u divočejších čísel by také zasloužil doladit – může to být specifikem Arts Theatre, ale je škoda, když zanikají dechberoucí vokály, které jsou skutečným srdcem The Choir of Man.

Ben Norris, Tom Brandon a Daniel Harnett v The Choir Of Man. Foto: Helen Maybanks Příběhu tu moc není, ale to nevadí – přišli jste hlavně kvůli písničkám. Každé číslo v tomto eklektickém setlistu je provedeno fantasticky. Mezi vrcholy patří ohromující coververze Adele Hello v emotivním podání Milese Anthonyho Daleyho, který stojí osamocen, zatímco jeho kamarádi kolem něj zpomaleně oslavují fotbalový zápas. Interpretace Somebody to Love, Some Nights nebo The Pina Colada Song hrozí, že divadlo doslova zbourají, zatímco nádherná verze Waterloo Sunset od The Kinks slouží jako milostný dopis domovině. Nechybí snové acapella provedení Chandelier od Sii a magická, čistě akustická verze The Parting Glass, která se s publikem loučí při závěrečné rundě.

Mark Loveday v The Choir Of Man. Foto: Helen Maybanks

Obsazení je bez nadsázky brilantní. Zvláštní uznání si zaslouží tři swingoví herci tohoto představení (George Bray, Matt Beveridge a Sam Beveridge), kteří do svých rolí zapadli tak hladce, že jsem si musela v programu třikrát ověřit, zda tyto postavy skutečně nehrají nastálo.

The Choir of Man je ve výsledku bujarou oslavou komunity, sounáležitosti a všeho, co nám během lockdownů chybělo. Výsledkem je večer plný nakažlivé radosti, po kterém z divadla prostě nemůžete odejít bez úsměvu na tváři. REZERVOVAT VSTUPENKY NA THE CHOIR OF MAN