RECENZE: The Diary Of A Teenage Girl, Southwark Playhouse ✭✭✭

The Diary Of A Teenage Girl (Deník dospívající dívky)

Southwark Playhouse

7. března 2017

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Nuže, před námi stojí zajímavá inscenace, která si očividně našla své publikum a přesně ví, co mu nabídnout. Alexander Parker – neutuchající zdroj nových nápadů – stojí za námětem této britské premiéry a v roli producenta zde spojil síly se slibnou skupinou kolegů: Jackem Maplem, Davidem Wilderem, Emily Lunnon a Philipem Dehanym. S podporou organizace Stage One se tito „mladí lvi“ pustili do svého společného debutu velmi sebevědomě. Jde o první britské uvedení hry vycházející ze stejné předlohy jako pozdější velmi úspěšný stejnojmenný film: příběh ve stylu „mami, vyspala jsem se s tvým přítelem“.

Parker se na režii v neustále inovativním prostoru Little v Newington Causeway podílel společně s Amy Ewbankovou. Odvedli velmi precizní práci a s lehkostí se chopili adaptace Marielle Hellerové podle (místy dost naturalistického) grafického románu Phoebe Gloecknerové. K vytvoření scény a kostýmů přizvali šikovného Andrewa Rileyho, k čemuž se přidávají skvělé animace Niny Dunnové a zvuk Jamese Nicholsona. Společně nás tento tým přesvědčivě přenáší do Kalifornie poloviny 70. let.

V tomto vydařeném rámci se představuje talentovaný herecký ansámbl. Naši hrdinku ztvárnila éterická Rona Morisonová (kterou jsem naposledy viděl ovládnout jeviště v inscenaci „James II.“ v divadle Olivier). Její matku hraje neméně mladistvá Rebecca Trehearnová (která si se scénářem poradila skvěle, i když uvěřit jí postavu přes 30 let je trochu oříšek!). Oním „milovníkem“ je sympatický fešák Jamie Wilkes. V roli poněkud prázdného ex-nevlastního otce exceluje lahodně suchý Mark Carroll (který si v rámci záměrné dvojrole střihne ještě jednu postavu). A jako nejlepší kamarádku uslyšíme i uvidíme temperamentní Saskii Strallenovou.

U příběhu o narušených rodinných hranicích by člověka mohlo napadnout, kde vlastně skončil „skutečný“ otec. To je jedna z klíčových otázek, kterou scénář buď vůbec neklade, nebo na ni neodpovídá. Je to docela velká díra v ději na to, kolik dobrých věcí by do ní mohlo zapadnout. Není to však jediná mezera v textu – věci se v těchto lakuunách občas ztrácejí bez stopy, což poněkud narušuje schopnost brát tyto postavy vážně. Ale jak již bylo řečeno, cílovou skupinu diváků tyto výtky pravděpodobně neodradí, neboť jsou očividně nadšeni z toho, kolik témat, která chtějí vidět a slyšet, toto drama nabízí.

Inscenace trvá svižných 90 minut a plyne skrze krátké, kondenzované scény s lehkostí dobře sestříhaného filmového příběhu. Vlastně na diváka působí trochu jako ujetá romantická komedie o pseudo-incestu. Upřímně, dovedu si představit i horší věci. Je to velmi příjemné, často zábavné, a i když tento vcelku konvenční příběh o dospívání (a tím myslím dospívání všech zúčastněných), dělání chyb a troše rozmazané řasenky nejde nijak do hloubky, skvělý soundtrack plný hitů, který tmelí četné proměny scén, mu dodává ten správný šmrnc.

A s touto myšlenkou bych se rád rozloučil citací z jedné z písní show, z Bowieho „Young Americans“: „Páni, můj život je ale vtipná věc / Jsem pořád tak moc mladý?“ Pokud k představení přistoupíte v tomto duchu, budete spokojeni. Možná se i necháte zlákat k nějakému tomu seberozvojovému kurzu. Mír s vámi.

Hraje se do 25. března 2017

Foto: Darren Bell

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE DIARY OF A TEENAGE GIRL