RECENZE: Žabákova dobrodružství (The Wind in the Willows), Waterloo East Theatre ✭✭✭

Vítr ve vrbách (The Wind in the Willows)

Waterloo East Theatre

12. srpna 2015

3 hvězdičky

V oblasti doslova nabité skvělými scénami se může snadno stát, že přehlédnete komorní a zajímavé Waterloo East Theatre. Toto divadlo, ukryté pod železničním obloukem, očividně těží z péče svého majitele a uměleckého šéfa Geralda Armina, kterého potkáte i za barem (dělal to snad někdy Kevin Spacey v Old Vic?!). V příštích několika dnech se tento prostor stane domovem nové adaptace klasiky Vítr ve vrbách v podání River Road Theatre Company, souboru složeného převážně ze studentů Guildford School of Acting.

Příběh je všeobecně známý a oblíbený: skupinka lesních zvířat (Krysa, Krtek a Jezevec) se snaží udržet svého přítele pana Žabáka dál od šlamastik a jeho podivné posedlosti automobily. Sledujeme pana Žabáka, jak se snaží vykroutit z problémů a pomáhá skupině chránit jejich domov před bandou hrozivých lasiček.

Inscenace je přesně tak hřejivá a milá, jak si ji pamatujete, plná rozkošných postav a sladkých momentů. Zajímavým novým prvkem je, že v této verzi rodiče příběh „předčítají“ dvěma malým dětem. Jde o sympatický odkaz na to, jak autor knihy Kenneth Grahame postavy před sto lety vymýšlel právě při čtení svému synovi. Byl to chytrý nápad, který povětšinou fungoval, i když dialogy v rámci rodiny byly místy možná až příliš přeslazené.

Kostýmy Jamieho Attlea byly vynikající; produkce odolala nutkání navléknout herce do klasických pohádkových masek. Místo toho jsme viděli řadu stylizovaných outfitů: Krtek měl montérky a helmu, Krysa vypadal jako učeň z prestižní soukromé školy hrající kriket a král lasiček byl pojat jako „high camp“ glam-rocker. Scéna byla nápaditá a funkční; herci svou akcí vytvářeli vozidla, okna i budovy, což působilo překvapivě přirozeně. Spolurežisérka Laura Weston vychází z choreografie, což se projevilo na velmi silném pohybu na jevišti – všechna zvířata měla svou specifickou chůzi i osobité fyzické tiky.

Pro studentskou produkci to byl ideální kus; všichni herci měli dostatek prostoru a několik z nich velmi schopně zvládlo i šest či sedm rolí najednou. Dva z hlavních představitelů vyčnívali – Alex Appleby byl perfektní Krysou s neobyčejně sympatickým vystupováním a výkonem nabitým nakažlivým nadšením. Carla Bryson byla jako Krtek podobně milá a dojemná a její krátký monolog o důležitosti domova byl trefou do černého. Oba byli fantastičtí, a přestože jsem tuto hru na jevišti nikdy předtím neviděl, přesně vystihli moji představu o tom, jak by postavy měly vypadat, znít a jednat.

Ačkoliv byl celý soubor vynikající, pozornost upoutal také talentovaný Gruffyd Evans. Kromě role upřímného tatínka byl nesmírně zábavný jako Gerald, utrápený a lehce psychotický kůň. Pan Žabák v podání Olivera Scotta byl zajímavý; jeho výkon byl plný elánu a energie, ale na můj vkus až trochu příliš „přepálený“, kdy hlasitost občas vítězila nad hloubkou postavy. Nutno však podotknout, že pan Žabák má podle mě jedny z nejslabších dialogů ve hře; jeden vtip o tom, že má „těžké kosti“, se opakoval sedmkrát. Podobně i pár dalších opakujících se gagů vyšlo poněkud naprázdno.

Celkově je však Vítr ve vrbách příjemným večerem s několika invenčními momenty a skvělými výkony talentovaného mladého obsazení. Zapomeňte na seriálové síně, v příštích dnech je tím pravým místem Žabí sídlo.

Foto: Julian Bruton

Vítr ve vrbách (The Wind In The Willows) se hraje ve Waterloo East Theatre až do 15. srpna 2015