RECENZE: Ushers, Arts Theatre ✭✭✭✭

Ushers: The Front of House Musical

Arts Theatre

15. září

4 hvězdičky

Koncept divadla na divadle je starý jako lidstvo samo. Ať už jde o frašku v Hře, která se nepovedla (The Play That Goes Wrong), showbyznysové zoufalství A Chorus Line nebo tak trochu historickou roztomilost Zamilovaného Shakespeara, je to osvědčené pozadí pro nejrůznější příběhy. Dosud si však nikdo neposvítil na uvaděče, ty opomíjené hrdiny každého dobrého divadla. Tedy až doteď, a to díky Ushers: The Front of House Musical, který se hraje v Arts Theatre na Leicester Square.

Představení vrhá světlo na uvaděče a manažery jednoho londýnského divadla, zatímco se v něm zrovna uvádí příšerně vypadající jukebox muzikál s písněmi Britney Spears. Jako směsice ambiciózních herců, neúspěšných umělců a divadelních superfanoušků dřou pod krutovládou Robina, svého tyranského a pořádně teatrálního šéfa. Uvaděči se do sebe zamilovávají a zase rozcházejí a postupně se smiřují s tím, že tato „přestupní stanice“ na cestě za slávou může být trvalejším zaměstnáním, než si mysleli.

Scénář Jamese Rottgera má spád a je místem vtipný i dojemný. Objektivně vzato by skupina uvaděčů neměla být dostatečně zajímavým tématem pro muzikál, ale téhle show se to vcelku daří. Scénář je nicméně doslova protkaný (uznávám, že vtipnými) divadelními interními fóry, které na premiérovém publiku plném „divadelníků“ fungovaly skvěle, ale říkal jsem si, kolik z nich asi pochopí běžný divák. Má také tak čistý a úhledný šťastný konec, že při příchodu do foyer budete muset odložit veškerou svou nedůvěru.

Hudba Jamese Obana a Yinannise Koutsakose je velmi příjemná, i když některé z gradujících sólových balad působí i přes skvělé provedení poněkud jednotvárně. Najdou se tu však i vynikající čísla; zejména The Parts I Could Play, kde Stephen zpívá o svých vysněných rolích, a Interval Preparation, kde si uvaděči stěžují na některé ze svých nejprotivnějších zákazníků (včetně těch otravných kritiků). Obě tato čísla mají rychlé tempo, chytré texty a milé divadelní narážky.

Po pěvecké stránce je obsazení bezchybné a nemá jedinou slabinu. Zvláště zaujali oba představitelé milostné dvojice, Stephen (Cameron Sharp) a Lucy (Corrine Priest), kteří podávají nejpřirozenější a nejsympatičtější výkony. Sharp exceluje v písni The Parts I Could Play, kde svůj kvalitní pěvecký výkon koření zábavnou paletou imitací. Priest je podobně přesvědčivá a milá v Dreams and Ice Creams, kde Lucy zpívá o svých snech o West Endu.

Hádající se gay pár Gary (Ben Fenner) a Ben (Rory Maguire) spolu sdílí několik něžných scén, i když v přidělených písních dostali trochu méně prostoru vyniknout. Přesto mají oba silné hlasy a tvoří uvěřitelnou dvojici.

Šílený šéf Robin (Harry Stone) a stíhačka Rosie (Alexandra Parkes) byli ztvárněni s až maniakální hyperaktivitou, která byla chvílemi únavná a sklouzávala k přehrávání. Navzdory tomu má Stone úžasný hlas s hlubokým a silným vibratem, díky kterému bylo jeho sólové číslo naprostým požitkem.

Byl také velmi vtipný v instruktážních videoklipech, které se objevovaly v průběhu hry, což možná naznačuje, že tato postava funguje lépe v menších dávkách. Dalším chytrým scénografickým prvkem bylo, že opozdilce uváděli do sálu sami... uvaděči, což mělo skvělý komický účinek (pokud patříte k lidem, kteří chodí málokdy včas, na tohle představení se rozhodně nechtějte opozdit!).

Tato vynalézavost spolu s prvotřídními výkony pomohla udělat z Ushers velmi příjemný večer. Časté divadelní narážky a interní vtipy však znamenají, že k plnému prožitku potřebujete určitou úroveň znalosti prostředí. Z tohoto důvodu se Ushers nejspíš nikdy nestanou masovým hitem pro každého, ale snadno si je dokážu představit jako kultovní záležitost.

Ushers: The Front Of House Musical se hraje v Arts Theatre do 18. října 2015