RECENZE: When Midnight Strikes, Drayton Arms Pub Theatre ✭✭✭

Obsazení muzikálu When Midnight Strikes. Foto: Thomas Scurr When Midnight Strikes

Drayton Arms Pub Theatre

24. října 2017

Rezervovat vstupenky

Charles Miller a Kevin Hammonds patří k nejplodnějším a nejnápaditějším britským muzikálovým autorům, a přesto jsou pro širokou veřejnost stále poměrně neznámým pojmem. Člověk se musí ptát, proč tomu tak je – jejich písně jsou precizně napsané, nesmírně melodické a snadno zapamatovatelné. Rozhodně by si zasloužili větší uznání. Po mnoho let si jejich díla objednávají přední dramatické školy a uvádějí je soubory, které hledají příběhy s bohatým obsazením, kde má každá postava prostor v sólových výstupech i v pestré směsi duetů, trií, kvartetů a sborových scén.

Je samozřejmě těžké předpovědět, co získá srdce diváků, ale v případě tohoto díla může odpověď ležet v samotném námětu a scénáři – jde v podstatě o lehce rozmělněnou verzi Sondheimova muzikálu „Company“. Hammonds píše břitké, vypilované dialogy plné sarkastických hlášek a vynalézavých slovních hříček, které konverzaci dodávají šmrnc. Co mu však v tomto kuse schází, je hlubší dramatický náboj nebo pronikavější vhled do lidské psychiky. Výsledkem je, že i přes nadbytek skvělých hudebních čísel představení ke konci ztrácí dech. Než se dočkáme finále, zájem diváka vyprchá a jen stěží hledáme ústřední bod, na který bychom se soustředili. To je obrovská škoda. Písně z tohoto díla, jako například „I never learned to type“, se zaslouženě staly světovými hity. Podobně jako u mnoha velkých předchůdců, jako byli bratři Gershwinovi nebo duo Rodgers a Hart, jsou však i zde písně mnohem silnější než samotný děj, ke kterému se vážou.

Obsazení muzikálu When Midnight Strikes. Foto: Thomas Scurr

Podnikavé „fringe“ soubory se však nenechávají odradit a muzikál z přelomu milénia se dočkal dalšího uvedení, tentokrát v elegantním provedení MKEC Productions na jejich domovské scéně v okouzlujícím Drayton Arms Pub Theatre. Victoria Francis navrhla stylovou scénu evokující luxusní apartmán na Manhattanu s úchvatným výhledem na panorama velkoměsta (díky velkorysému využití digitálního panelu s projekcemi J. Marka Pima, což inscenaci dodává profesionální lesk). Herecký ansámbl působí v kostýmech (jejichž autor není uveden – že by si herci obstarali vlastní?) naprosto přirozeně. Producent Marc Kelly se ujal i režie, ale slabší libreto mu práci neulehčuje a často se zdá, že si neví rady s jevištěm plným hostů večírku, kteří působí spíše staticky než živě. V programu chybí jméno choreografa, což je nedostatek, který by soubor měl u budoucích her napravit – tato hudební čísla vyžadují expertní vedení, pouhý základní aranžmá pohybu (asistent režie Christian Bullen) na ně prostě nestačí.

Kapela, složená z Oliho Rewa u kláves a Dominica Vealla na violoncello, je do scény začleněna velmi organicky. Režie jich však nevyužívá tak, jak by mohla – i zde by neškodilo více koncepčního uvažování. Světla plní svou funkci dobře, za což pravděpodobně vděčíme technickému vedení Andyho Hilla.

Obsazení muzikálu When Midnight Strikes. Foto: Thomas Scurr

Spásu tedy hledáme v interpretaci hudebních čísel, ačkoliv se zdá, že představení chybí úvodní píseň – hra začíná obsáhlým dialogem, jehož jediným účelem je dostat postavy na scénu. Producentka Elizabeth Chadwick se obsadila do hlavní role Jennifer West a nejjistěji se cítí v silných „beltových“ polohách svých šansonů. Nelze se však ubránit pocitu, že její výkon by byl přesvědčivější pod vedením jiného režiséra, který by jí pomohl lépe uchopit psychologické zvraty její postavy. Simon Burr naproti tomu sází spíše na herecké ztvárnění než na vokální dominanci a jeho pojetí je velmi uvěřitelné. Sleduji jeho vývoj už delší dobu a zdá se, že zraje v nadějného herce, jehož kariéra by v budoucnu mohla nabrat zajímavý směr.

Z ostatních účinkujících zaujala Victoria George jako schopná Zoe, James Dangerfield jako energický Greg West a Stephanie Lyse v roli trefně obsazené Nicole. Andrew Truluck předvedl vyváženého Edwarda, Marcia Sommerford přidala temperament jako Rachel a sám Kelly se představil v sympaticky vyrovnané roli Bradleyho. Georgina Nicholas v roli Twyly a Matthew Boyd jako Alex dobře sekundují, zatímco obávanou sousedku Murial, obměkčenou duchem Silvestra, ztvárnila s grácií zkušená Victoria Waddington. Nezapomenutelným způsobem pak inscenaci ozdobila Ellie Nunn v roli všudypřítomné služebné Josephiny, což jen potvrzuje, že cílem tohoto souboru je především dávat příležitost mladým talentům v neotřelém repertoáru.

Celkově jde o příjemnou podívanou a cenný zářez pro ambiciózní soubor, který pomáhá překlenout náročné období mezi koncem studií a startem profesionální kariéry. MKEC Productions již prokázali, že silný materiál umí zpracovat mistrovsky. Pokud je však předloha slabší, mají před sebou ještě kus práce – možná by v budoucnu stálo za to přizvat do týmu více kreativců, kteří by celkovému vyznění pomohli. Věřím, že jsou na tento krok připraveni.

Hraje se do 12. listopadu

KOUPIT VSTUPENKY NA WHEN MIDNIGHT STRIKES