Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Xara Vaughan, Crazy Coqs ✭✭✭✭

Publikováno

Od

julianeaves

Share

Julian Eaves recenzuje vystoupení Xara Vaughan sings Wanderlust - Písně Ty Jeffriese v klubu Crazy Coqs v Brasserie Zedel.

Xara Vaughan. Foto: John Thornton Xara Vaughan zpívá „Wanderlust“: písně Ty Jeffriese

Crazy Coqs, Brasserie Zedel

27. září 2018

4 hvězdičky

Xara Vaughan je na londýnské kabaretní scéně naprostým úkazem: ztělesňuje Londýn, v hlase má zvuk velkoměsta a v jejích ladných pohybech i ostrém blond sestřihu tepe a jiskří jeho energie. Prošla si už lecčím, co tohle město nabízí, než se ve své nejnovější inkarnaci stala pozoruhodnou a energickou hvězdou pódií, která servíruje nezapomenutelné interpretace starých i nových písní. V repertoáru skvělého Ty Jeffriese (jehož alter ego, Miss Hope Springs, označil jeden kritik – inu, byl jsem to já – za „Rolls-Royce mezi drag acts“ a nestorku autorské písně) našla pokladnici nového materiálu. Ten zní, jako by snad patřil do Great American Songbook, a přesto promlouvá přímo k srdci dneška se všemi jeho rozpory a zmatky. Přivádí si s sebou zástup skalních fanoušků, se kterými po celou dobu představení pohotově konverzuje. Je to večírek pro přátele a my jsme tu všichni mezi svými. Její promluvy mají možná sem tam nějakou tu ostřejší hranu, ale nikdy nepůsobí jinak než naprosto upřímně.

Vaughan začala svižnou titulní skladbou a vtiskla jí svou vlastní, silně artikulovanou osobnost: chytré herectví, vybroušený smysl pro humor a plnokrevný hlas, který dokáže rozeznít celý sál. Dozvěděli jsme se také začátek jejího osobního příběhu – vyprávění o tom, jak ji ve 13 letech vyhodili ze školy. Tuto vzpomínku podala se sobě vlastní drzou kuráží, s níž se nebojácně staví k vzestupům i pádům života na cestách a hledá inspiraci v čím dál náročnějších situacích.

Píseň „Different Mountain to Climb“ nemohla být pro ilustraci této cesty zvolena lépe. V zastřenějším, temnějším mezzosopránovém rejstříku, s mocnými hrudními tóny, naprosto čistou dikcí a především s jistotou v dvojhláskách, která prozrazuje skutečnou zpěvačku, to byla za doprovodu brilantních prstů Ryana McKenzieho u klavíru (který na poslední chvíli skvěle zaskočil za indisponovaného stálého hudebního režiséra) další pecka. S historkami z Archway vplétanými do vystoupení přechází do jakéhosi londýnského „Sprechgesangu“, který působí jako trocha soli a octa na porci těch nejlepších horkých hranolek ve městě. Písně jí patří. Sama si koriguje i osvětlení. Po úvodní „Shanghai Lily“ následovala směs čísel z Tyova vznikajícího muzikálu podle Hitchcockova filmu: „Shanghai Express“. S módními koloraturami se pouští do další polohy hlasu: dramatické, exklamativní, vychutnávající si chytré a elegantní texty v dokonale odměřených melodických frázích. Zvládá šanson „I found my love“, dojemný a vytříbený, vyvážený dupajícím, strofickým a drze energickým „They were the best days of my life“.

Poté nás „Cookie’s song“ zavedla do bezpečnějších, „rodinných“ vod, než přišel další chytrý, řemeslně skvěle zpracovaný text v líbezné „Melt into you“, jejíž slova byla orámována vzpomínkou na časy, kdy tančila u tyče u Petera Stringfellowa. A jak lépe to postavit do kontrastu než s písní „Home town girl“, takovou „šedesátkovou“ vinětou nablýskaného polosvěta a zmařených snů, která vyvolala silný patos. To nás dovedlo k příběhu „Wandy“, kde Xara opět pracovala s publikem a roztleskala nás u balady o morální zkaženosti, kterou proložila vlastním příběhem z odvykačky a oslavou sedmého střízlivého měsíce v řadě. Doslova z ní sálá spokojenost.

Plynulý přechod do ticha „North Star“, odvážně úsporného a prostého výkřiku po jednoduchosti a upřímnosti zakončeného zářivým vysokým tónem, a už jsme se blížili k závěru s reprizou „A different mountain to climb“, která nás dovedla k překvapivému rozuzlení: úchvatně obnažené a procítěné „Cold“, plné vášně a lesku v toužebném přívalu emocí.

Prvotřídní výkon. Ten Rolls-Royce je v dobrých rukou, všechny zatáčky vybírá s přehledem, drží stopu a jede naplno, i když by snesl ještě trochu přeleštit. Nenechte si ji ujít. Na této adrese je teď pravidelným hostem a s největší pravděpodobností se brzy podívá na spoustu dalších míst.

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS