Račte vstoupit! Theatre Mercury uvádí svou historicky první pantomimu v šapitó

V Colchesteru se chystá něco nevídaného. Zatímco hlavní budova Mercury Theatre prochází rekonstrukcí, soubor rozbil svůj divadelní stan na Abbey Fields. Letošní pantomima Popelka bude vůbec první a zároveň poslední, která se odehraje přímo pod šapitó! Na co se mohou diváci v rámci této mimořádné události těšit? Paul T. Davies nahlédl do zákulisí zkoušek a popovídal si s režisérem Ryanem McBrydem o onom magickém koktejlu třpytek, glancu, rošťáren a talentu, který dělá dobrou „Panto“ dobrou pantomimou.

Soubor Popelky. Foto: Pamela Raith RYAN: Nejdříve musím zdůraznit, Paule, že co se upeče ve zkušebně, to tam taky zůstane! PAUL: Jako divák už jsem zažil ledacos bizarního – asi nejvíc mě dostal John Barrowman jako Honza, jak v pohádce o kouzelné fazoli prozpěvoval své krávě „Mú Mú Mú Mú Mú Mú, zlato neodcházej“, ale tohle, co jsem právě viděl, se snad ani nedá popsat! Snad jen, že je to nesmírně vtipné a diváci to budou milovat!

Antony Stuart Hicks. Foto: Pamela Raith RYAN: To rád slyším, pracujeme na tom celé dopoledne, takže váš smích byl skvělou odměnou! V podstatě teď pilujeme rutinu a ladíme načasování. PAUL: Jak velký rozdíl v tom udělá fakt, že hrajete v cirkusovém šapitó? RYAN: V mnoha ohledech žádný, protože diváci dostanou přesně tu velkolepou show, na kterou jsou v Mercury zvyklí, jen do toho šlapeme ještě víc! Jsme uprostřed pole, takže děláme vše pro to, aby i cesta ke stanu byla zážitkem, a vizuál celé scény v sobě nese ten pocit, že vstupujete do pohádkového světa. Navíc náš skvělý ansámbl bude hrát pro 800 lidí, takže čekejte pár speciálních překvapení – technika to všechno právě v tuhle chvíli dává dohromady!

Soubor Popelky. Foto: Pamela Raith PAUL: Co jsou ty největší výzvy při režii takové vánoční show? RYAN: Nejdůležitější je obsazení. Nehledáte jen „triple threats“ – umělce, co umí zpívat, tančit a hrát – ale potřebujete, aby byli i skvělí komici. Takže hledáte vlastně „čtyřnásobnou hrozbu“! Pak jde o to propojit všechny prvky – Panto by měla být jako sobotní televizní show pro celou rodinu, která baví čtyřleté i osmdesátileté. A pak musíte drilovat gagy! Máme za sebou tři týdny zkoušení, z toho první dva jsme se jen v kuse smáli. Teď musíme vybrousit to, co funguje, celou show rozebrat na kousky a ujistit se, že každé jedno představení trefí diváka přímo na komoru. Navíc musíme sladit technické efekty, letos máme připravených pár schovaných es v rukávu!

PAUL: Chystáte také představení čistě pro dospělé – jak se na ně připravujete? RYAN: Každý má rád dvojsmysly, takže si poctivě zapisujeme ty, které jsou pro rodinná představení až příliš odvážné, a schováváme si je! Pravidlo je jasné: když jsou na scéně děti z dětského souboru, držíme se striktně scénáře. Ale jakmile jsou bezpečně z dosahu, herci to můžou pořádně rozbalit! Bude to nespoutané a zábavné! Pořádáme také „relaxed performances“ pro citlivé diváky, představení s popisem pro nevidomé a hmatové prohlídky nebo představení s titulky – chceme být co nejotevřenější pro všechny.

Soubor Popelky v Mercury. Foto: Pamela Raith PAUL: Na co se nejvíc těšíte, až diváci uvidí? RYAN: Nejen na naše úžasné ošklivé sestry, Dalea Supervilla a Antonyho Stuart-Hickse, kteří se vrací do Colchesteru, tentokrát poprvé v rolích sester, ale na všechny naše všestranné talenty! Nemůžu se dočkat scény proměny – máme dokonce i poradce pro kouzla, takže jsem na tyhle momenty moc zvědavý! Hlavně ale cílíme na tři salvy smíchu za minutu, od uculování až po hurónský řev, a jsme odhodlaní toho dosáhnout!

PAUL: Jaké jsou vaše nejoblíbenější momenty z těchto her? RYAN: Vždycky slovní hříčky, ty dialogové kličky, které se opakují, přeslechnou a gradují v čím dál vyšším tempu! Ale když to klapne, je na pantomimě zábavné úplně všechno, takže nakonec těch „nejlepších“ momentů budu mít celou řadu! Popelka se hraje v Mercury Theatre v Colchesteru až do 5. ledna 2020. REZERVOVAT VSTUPENKY