RETRO ČTVRTEK: Emily Redpath

Tento týden v rubrice Throwback Thursday mluví Emily Redpath o tom, jaké to bylo hrát Julii po boku Romea v podání Sama Tuttyho a jak na festivalu v Edinburghu ztvárnit personifikaci zvratků.

Emily Redpath: Jaké bylo vaše úplně první představení v dětství a co vás vlastně přivedlo k divadlu?

Jako většina dětí jsem i já začínala se svými prvními výstupy v obýváku se sestřenicemi a kamarády. Vymýšleli jsme nejrůznější skeče a nutili (ne)dobrovolné dospělé, aby se posadili a dívali. Opravdu mě ale divadlo a živé umění pohltilo až při mé závěrečné maturitní práci z dramatické výchovy. Bylo to o Medúze, mělo to minimum textu a vypadalo to tak krásně groteskně. Tehdy jsem pochopila, jak široký záběr divadlo může mít, a věděla jsem, že v tvorbě a vystupování chci pokračovat.

Moc nás těší, že vás uvidíme v ikonické roli Julie po boku Sama Tuttyho jako Romea. Jaké to bylo zkoušet a dávat dohromady inscenaci během pandemie? S jakými výzvami jste se potýkali a jak jste je překonali? Byla to skvělá zkušenost, která ukázala, jak silný a inovativní náš obor ve skutečnosti je. Všechno jsme točili před zeleným plátnem a měli jsme jen jeden jediný den, kdy jsme po negativních testech na Covid mohli se Samem natočit intimní scény. Byl to obrovský úkol stihnout to všechno za pouhých 12 dní, ale to tomu dodalo na naléhavosti a odvaze. Člověk se neměl kam schovat, což pro mě bylo osvobozující i vzrušující. (Oznámení o filmu najdete zde).

Sam Tutty (Romeo) a Emily Redpath (Julie). Foto: Ryan Metcalfe Proč je pro vás divadlo důležité?

Na divadle a živém vystupování je něco naprosto výjimečného. Jde o cizí lidi v jedné místnosti, kteří se sejdou, aby sdíleli něco krásného, odkud snad odejdou s povznesenou náladou nebo s nějakou novou vzpomínkou. Divadlo vám připomíná, jak si hrát a užívat si život, což je podle mě nesmírně důležité, zvlášť když stárneme.

Jak vypadá vaše příprava každý večer, než vstoupíte do role – zejména u takové postavy, jako je Julie?

Vracím se ke všem obrazům, které jsem si pro postavu vytvořila, medituji a pak si řeknu, ať to prostě nechám plynout a jdu do toho naplno.

Která z mnoha Shakespearových úžasných postav je vám nejvíce podobná?

Nemyslím si, že by mi nutně byla podobná, ale miluji Juliinu vášnivost a rozhodně si kousek toho jejího ohně chci nechat v sobě.

Nedávno jste se také objevila v celovečerním filmu „Help“ v roli Grace. Jaký je pro vás hlavní rozdíl mezi prací před kamerou a v divadle? Máte nějakou preferenci?

Mám pocit, že jediný rozdíl je v publiku – buď hrajete pro poslední řadu v hledišti, nebo pro kameru přímo před vámi. Na živém divadle miluji tu energii, ale možnosti filmu mě fascinují, takže favorita asi nemám.

Emily Redpath: Podělíte se s námi o jeden z vašich nejlepších nebo nejvtipnějších zážitků z jeviště?

Jednou na festivalu Fringe v Edinburghu jsem v rámci jednoho klaunského výstupu hrála personifikaci zvratků. Během skeče jsem se měla někoho z diváků zeptat na jméno a zazpívat mu serenádu. Blížil se konec sezóny, všichni jsme byli vyčerpaní, a když jsem se dotyčného zeptala, jak se jmenuje, odpověděla: „Emily“. Tak mě to nadchlo, že jsem se prudce nadechla a málem vyhrkla „To je moje jméno!“, ale místo toho jsem se jen zatočila v kruhu a zamumlala: „To nevadí… jen… znám někoho s tím jménem.“ Myslím, že jim to ale stejně došlo.

Které tři věci u vás v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany pro štěstí, věci, co vám pomáhají na scéně, modré lentilky...

Sluchátka. Vodu. Deník.

Foto: Mark Pickthall Kdyby byl váš život divadelní hrou, jak by se jmenoval a proč?

Dobrá otázka…

Asi něco jako „Jasně, proč ne.“ nebo „Pojďme do toho…“, protože mám pocit, že věci se kolem nás dějí neustále a všechno je v pohybu. Ale když se prostě zastavím, zůstanu otevřená a nechám věcem volný průběh, nacházím nové zkušenosti, ke kterým bych se nikdy nedostala, kdybych na to tlačila silou.

Co byste poradila letošním i loňským čerstvým absolventům hereckých škol?

Všechny tyhle rady pocházejí od mého učitele herectví Johna Osborna Hughese:

·        Co je ti souzeno, to tě nemine. (Pokud tedy nebudete dělat absolutně nic, haha).

·        Nemusíte nikomu nic dokazovat, natož sami sobě.

·        Uhněte si sami z cesty a dovolte všemu, co se má stát, aby se stalo.

Tahle práce je přece jen hra, a když tu roli nedostanete, znamená to prostě, že pro vás nebyla určená. Lidé často říkají, že „konkurence je tvrdá“ nebo že „je to jen o známostech“, ale ve skutečnosti je venku spousta příležitostí. Když budete připravení a ochotní, ta pravá si vás najde.