Lhostejnost nic nevyřeší – podpořte divadlo a začněte jednat

Ať se nám to líbí nebo ne, koronavirus nemizí. Řečeno na rovinu – usnout na vavřínech nyní rozhodně není cesta.

Počty nakažených se v posledním týdnu denně drží nad hranicí 40 000. Úterní bilance úmrtí spojených s virem byla nejvyšší od března a čím dál více produkcí je nuceno rušit představení nebo čelí vyhlídce na uzavření scény.

Když se nad tím zamyslím, je mi záhadou, jak je možné, že divadla ve Walesu, Irsku i Skotsku stále dodržují alespoň základní vnitřní omezení a na Broadwayi striktně vyžadují očkovací certifikáty i nošení respirátorů. Mezitím v Anglii, a zejména v londýnském West Endu, mohou diváci nabýt mylného dojmu, že pandemie skončila – kontrola očkování či testů při vstupu je laxní a v samotných sálech masky neuvidíte skoro u nikoho.

Pro město závislé na cestovním ruchu a zejména na přespolních divácích je to varovný signál, kterého si návštěvníci všímají. Peter Marks, kritik deníku The Washington Post, mapuje v Londýně nejnovější inscenace a o své zážitky se dělí takto:

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1450872248328405000

A dále:

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1450891347150483458

a tohle:

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1451211506444550145

a další:

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1451253934727835656

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1451884610334466051

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1451951613548109830

a nakonec:

https://twitter.com/petermarksdrama/status/1452391304206356480

Tohle rozhodně není vizitka, kterou chceme do světa vysílat, pokud má divadlo prosperovat!

Když se scény začaly znovu otevírat, Ambassador Theatre Group a některá okrajová divadla, zejména Hampstead Theatre, šla příkladem s přísnými kontrolami u vstupu a povinnou ochranou dýchacích cest v hledišti. Od té doby však dostáváme znepokojivé zprávy od diváků o absenci kontrol certifikátů v sálech, které jsou zaplněny do poslední kapacity. Jiní se dokonce dotazují na možnost přeložení vstupenek, protože se v současné situaci v divadle necítí bezpečně.

V článku „Žádné roušky: Radosti a obavy britského divadla dneška“, který minulý týden publikoval New York Times, uvádí pětašedesátiletá Nicolette Jones (která dříve chodila na představení průměrně jednou týdně), že nyní „nejde vůbec“. „Divadlo pro mě bylo relaxací, únikem z reality,“ říká. „Představa, že dvě hodiny sedím vedle někoho bez respirátoru, kdo se směje nebo mluví, mi jakýkoliv prožitek naprosto kazí.“ Článek cituje i režisérku Stephanie Kempson: „Lidé jsou nadšení, že jsou zpátky, a já jim to přeji, ale zdá se, že tu chybí vzájemná ohleduplnost a zdravý úsudek.“

V Anglii vláda nechala rozhodnutí na jednotlivcích. Pokud se však rušení představení stane běžnou součástí nákladů na produkci, ceny vstupenek nevyhnutelně porostou. Ohroženy budou samotné zdroje obživy. Divadelní průmysl byl v roce 2020 sražen na kolena. Další vlnu uzavírek, nebo v nejhorším případě další lockdown, už prostě neustojí.

Ačkoliv mnozí věří, že nás očkování zachrání, vakcína nezabrání samotnému přenosu nákazy – a řada lidí (včetně některých známých herců v hlavních rolích velkých show) zůstává neočkovaná. Herecká asociace Equity na Broadwayi nyní vyžaduje očkování u všech účinkujících i štábu v zájmu jejich bezpečnosti, což ale v našem West Endu neplatí.

I samotní herci z West Endu se obracejí na Twitter se zdvořilými prosbami o nošení roušek.

https://twitter.com/Steph_McKeon/status/1452288425437110283

Zdá se, že některá divadla od kontrol u vstupu upustila nebo přešla na namátkové testování, protože se obávají zpoždění začátků a dlouhých front. V této souvislosti je nejčastěji zmiňována skupina LW Theatres Andrewa Lloyda Webbera, což je paradoxní vzhledem k tomu, jak moc Lloyd Webber původně bojoval za bezpečné znovuotevření scén.

V situaci, kdy jsou herci i diváci vystaveni riziku kvůli nejasným vládním rozhodnutím, je čas vzít odpovědnost do vlastních rukou. Jinak nás s blížícími se Vánocemi čeká další drtivá vlna pandemie. Nošení respirátorů v interiéru divadel se musí stát samozřejmostí a divadla musí obnovit důsledné kontroly u vstupu, chceme-li odvrátit katastrofu.

Když organizace Society Of London Theatres spouštěla kampaň See It Safely, která měla diváky ujistit o bezpečnosti návštěvy, provázely ji velké fanfáry. Dnes je tento projekt vnímán spíše jako prázdné gesto, protože samotná asociace dodržování pravidel nijak nekontroluje.

Nesmíme dopustit, aby vláda Borise Johnsona svalovala vinu na diváky za jejich domnělou nezodpovědnost, když bylo od začátku jasné, že opatrnost je nezbytná. Ze zkušenosti víme, že tato vláda jedná v zájmu lidu vždy s křížkem po funuse. Počty nakažených opět rychle rostou. Už jen kvůli tomu, abychom ulehčili vyčerpaným zdravotníkům v NHS, bychom měli jednat.

Vezměte prosím prohlášení Borise Johnsona za své a rozhodněte se v divadelních sálech respirátor nosit. Pomůžete tím ochránit milovníky divadla i celý divadelní průmysl. Musíme chránit jeden druhého, než bude pozdě.

Prosím!