ROZHOVOR: John Du Prez o muzikálu Spamalot od Monty Pythonů

John Du Prez a Eric Idle Seznamte se se skladatelem Spamalotu Johnem Du Prezem v rozhovoru, který jde takto… Studoval čínštinu v Oxfordu, byl spolupracovníkem Royal College of Music, vystupoval v Top of the Pops a skládal hudbu k filmům Ninja Turtles. Přesto je John Du Prez nejznámější a nejoblíbenější díky kompozici bláznivých písní, které udělaly z Spamalotu, hudební komedie na motivy filmu Monty Python a Svatý Grál, globální megahit. Jude Rileyová si s Johnem povídala o práci s Pythony, o tom, jak si utahovat z Andrewa Lloyda Webbera a co je to vlastně spamahorn… Změnil jste si jméno z Trevora Jonese, protože skladatel toho jména už existoval. Jak jste přišel na jméno John Du Prez? Mnoho umělců se rozhodne změnit si jméno, protože jim to dává pocit svobody. Pocházím z prostředí klasické hudby a jedním z mých oblíbených skladatelů byl Francouz ze 16. století Josquin Des Prez. Říkal jsem si, že tohle jméno by se v titulcích vyjímalo; působí velmi vizuálně. Přibližně ve stejné době jsem začal hrát s Modern Romance a ti mi říkali Johne. Tak jsem si řekl: „Jo, to bude John Du Prez.“ Když jsme se však s rodinou na rok přestěhovali do USA, tam mi řekli, že tato dvě jména jsou spojována s lidmi, kteří přepadávají banky a kradou auta. Ale i děti se rozhodly, že se chtějí nechat přejmenovat, tak jsme to udělali všichni. Myslím, že je to pěkné jméno. Čím jste chtěl být, když jste vyrůstal?

Když mi bylo osm nebo devět, myslel jsem si, že budu veterinářem. Brzy jsem ale zjistil, že k tomu potřebujete chemii, a co se týče učitele chemie, byla to nenávist na první pohled. Ale kupodivu, protože to byla státní škola a dnes už byste to tam nenašli, škola měla kompletní symfonický orchestr. Zeptali se mě, na co chci hrát, a já řekl, že na polnici. Odpověděli: „Polnici nemáme, ale tady je v tašce něco jiného. Vezmi si to domů a uvidíš.“ Tak jsem si to vzal domů a byl to lesní roh – v rozloženém stavu. Táta ho složil a já se na něj naučil hrát. Později jsem se naučil na trubku, abych mohl hrát jazz.

Kdybyste dnes mohl promluvit ke svému šestnáctiletému já, co byste mu řekl?

Nestrkej nos do stipendia v Oxfordu. Jdi rovnou k hudbě. Studoval jsem čínštinu, obor orientální studia, ale trávil jsem 48 hodin týdně zkoušením s orchestry a komorními soubory a stal se prvním hornistou Hong Kong Philharmonic. Na univerzitě jsem četl klasické texty v originále a myslím, že mě později Pythoni brali vážně jen proto, že jsem měl titul z Oxbridge.

Kromě skládání hudby jste skvělým hráčem na trubku a lesní roh. Hrajete stále pravidelně?

Teď už hodně používám počítače. Na nahrávky pro Monty Pythonův Život Briana jsem sice nahrál úplně všechno a dnes hraji ve svém domácím studiu, ale na veřejnosti už nevystupuji.

Co je to Spamahorn?

No, na ten se hraje v úvodu Spamalotu. Sestrojil jsem ho z legrace z kusu měděné trubky, na jejímž konci byl přilepený zvířecí roh. Vždycky mě zajímala středověká hudba a spamahorn má takový divoký zvuk, jako když se vyráží do bitvy. Ale ten zvuk byl až příliš divný – dokonce i na Terryho Gilliama…!

Na začátku 80. let jste byl členem úspěšné salsa kapely Modern Romance a procestoval jste svět. Uvažujete o nějakém vzpomínkovém koncertu? Rozhodně ne, ale absolutně ničeho nelituji. Byla to pro mě zábava. Stále se přátelím s Davidem Jamesem (jeden ze zakládajících členů, který také psal hudbu k filmům, například ke Shrekovi). Kdo jsou vaši profesní hrdinové a hrdinky? 1: The Beatles, 2: John Williams (skladatel filmové hudby, např. Star Wars, Superman, Harry Potter) 3: Elton Dean (jazzový hudebník). Měl jsem dobré klasické vzdělání a hrál jsem i v jazzových, bluesových a soulových kapelách, ale Beatles mi ukázali, jak se dá klasická hudba využít v písních jako Eleanor Rigby a Yesterday. Vy a Eric Idle jste přátelé již řadu let. Jak začala vaše spolupráce a jaká byla vaše první reakce na nápad se Spamalotem?

Moje první myšlenka byla, že je to skvělý název. Původně jsme začali spolupracovat, když mě pozval, abych se na něj podíval v roli Ko-Ko v Mikádu. Každý večer přepisoval text písně „Little List“, aby byl aktuální, a říkal si, že když to všechno dělá pro někoho jiného, mohli bychom zkusit udělat něco podobného sami pro sebe. V té době jsem psal věci, které se nikdy nerealizovaly, a to za žádné peníze, tak nás napadlo, že budeme hrát hudbu z produkce Monty Pythonů. Nikdo to předtím nedělal. Shromáždili jsme všechny hity a uspořádali představení v Gettyho muzeu v Los Angeles. Fungovalo to tak dobře, že jsme se show vyrazili na turné po 30 amerických městech. Diváci to naprosto milovali! Co se týče Spamalotu, napsali jsme ho za tři týdny, natočili za tři týdny a pak trvalo tři roky, než se dostal do produkce. Mezitím jsme tedy absolvovali další turné po 30 městech. Když se to konečně rozjelo, lidé z loterie Camelot řekli: „Nemůžete tomu říkat Spamalot!“ No chápete to?!

Existuje ve Spamalotu scéna, která vás rozesměje pokaždé, když ji vidíte?

Jsou dvě. „Píseň, co jde takhle“ (The Song That Goes Like This) je parodií na všechna ta velkolepá muzikálová čísla z Broadwaye, konkrétně na milostnou píseň ve Fantomovi opery, kde na konci spadne lustr. Ve Spamalotu lustr ve vyvrcholení písně vybuchne a mně to přijde vtipné pokaždé. Má nejoblíbenější scéna je, když Artuš zpívá „Jsem úplně sám“ (I’m All Alone) s Patsym přímo po boku a nakonec přijde Jezerní dáma a řekne mu, že sám není, že s ním byla celou dobu.

Při zmínce o jménu Andrewa Lloyda Webbera ve Spamalotu si herci zakrývají uši a křičí bolestí. Setkal jste se s lordem Webberem? Rozumíte si a oceňuje ten vtip?

S tímto velkým mužem jsem se nikdy nesetkal, takže nevím, co si o tom myslí, ale jak se říká, imitace je nejupřímnější formou polichocení…

Přicházejí k vám nápady na hudbu snadno, nebo se musíte nutit, abyste si sedl a psal?

Všichni autoři musí mít disciplínu, takže jdu do studia, zavřu dveře a ponořím se do své zóny. Rád mám věci rychle hotové, ale zjišťuji, že nejlepší nápady se často dostavují ve velmi neobvyklých chvílích. Často mě napadají ve vlaku. Nebo jdu spát, a když se probudím, je to tam.

Když se ohlédnete za svou dlouhou a významnou kariérou, na které dílo jste nejvíce hrdý?

No, jsou to tak tři nebo čtyři. Samozřejmě Spamalot a mám velmi rád Rybu jménem Wanda. Remastroval jsem hudbu k prvnímu filmu Ninja želv (Teenage Mutant Ninja Turtles), kterou vydávám na vinylu, a miloval jsem psaní hudby pro druhou sérii dětského pořadu BBC Clangers, který namluvil Michael Palin. Michael i já jsme to oba dělali pro svá vnoučata.

Co je ještě něco, co byste si přál udělat?

Pokračovat dál. Cítím se teď velmi svěží a mám spoustu nápadů. Vrátil jsem se do svého rodného Bathu a postavil jsem si tam studio. Nikdy jsem nebyl tak vytížený. Děje se spousta vzrušujících věcí – ale o nich zatím nemohu mluvit…!

HARMONOGRAM BRITSKÉHO TURNÉ SPAMALOTU