RECENZE: Sen čarovné noci v New Orleans, Above The Arts ✭✭✭

E J Martins (Helena), Ruari Cannon (Demetrius) a Lawrence O'Connor (Quince). Foto: Annabelle Narey. Sen noci svatojánské v New Orleans

Nad divadlem Arts Theatre

12. srpna 2015

3 hvězdičky

Shakespearovo rané mistrovské dílo nastavuje vysokou laťku každému režisérovi, který se k němu vrací. V tomto ročním období narazíte na nejednu zámeckou zahradu či park, kde se hraje pod širým nebem a kde hlavní magii obstarává samotné prostředí. Tato tradice má samozřejmě své místo. Nicméně po slavné inscenaci Petera Brooka v „bílém boxu“ pro RSC z roku 1970 je takřka povinností každého profesionálního režiséra najít nový koncept, který se vyhne naturalismu ve prospěch symbolismu, nebo alespoň jiného dobového žánru.

V této nové produkci scény Above the Arts přenáší režisérka Linnie Reedman a společnost Ruby in the Dust děj do zakouřených klubů a bažin New Orleans. Naplno přitom využívají bohatou jazzovou a bluesovou tradici tohoto města, zejména pak písně Dr. Johna. Athény se mění na Athens v Georgii, čímž do scénáře vstupuje i prvek rasové politiky. Namísto prostých „kouzel“ se ocitáme ve světě voodoo, kde herci zároveň vystupují jako zpěváci a instrumentalisté. Celkově to funguje velmi dobře, i když zvolené prostory jsou pro podobnou produkci, v níž se v těsném sepětí setkává tolik žánrů hudby, divadla a tance, poněkud stísněné.

Silvana Maimone (Titanie), Matt Jopling (Flétna), Sarah Ratheram (Hladověl). Foto: Annabelle Narey

Jeviště je uspořádáno po stranách diváků (v režimu traverse): na jednom konci postel se závěsy sloužící jako Titaniin altánek, uprostřed strom s několika polštáři představující les a na opačném konci klavír, který tvoří ústřední bod mnoha hudebních čísel. Téměř celý soubor zpívá a tančí a „řemeslníci“ se ve většině případů ujímají i nástrojů. Začínáme atmosférickým podáním písně „Marie Laveau“, zatímco Titanie (Silvana Maimone) voodoo kouzlem rozehrává hru. Samotný děj pak začíná interrasovým konfliktem, kdy se Egeus (Matthew Woodyatt) pokouší zabránit svatbě Hermie s Lysandrem (Jonathan Ajayi).

Tato témata v následujících dvou a půl hodinách převládají. Magie světa voodoo je lákavá i hrozivá, rozhodně ne jen laskavá. Hudba zachycuje dusné opojení, pokušení a potenciální konflikt noci v „Big Easy“. Město Athens se stává místem sociální a rasové nerovnosti, kterému jsou bažiny a lesy útočištěm i zdrojem řešení. Celkově jde o promyšlené koncepční přesunutí hry, které je důsledně uplatňováno po celou dobu. Inscenace neztrácí dech, což se u Shakespearových adaptací často stává – že se v pozdější fázi vrátí k naturalismu, jako by celá nová myšlenka byla jen prvotním lákadlem. Působivé bylo i to, jak režisérka využila řemeslníky v rolích elfů během Titaniina a Klubkova snění. Většinu ostatních elfích hrátek dramaturgyně Henriette Rietveld vyškrtla, což celkově dodává lesu i městu temnější ráz. Soubor opakovaně uvádí skladbu Louise Armstronga „Wrap Your Troubles in Dreams“, ale potíže se nikdy úplně nerozplynou.

Kromě nápaditosti se však objevují problémy s provedením. Samotný prostor se hodí spíše pro komorní divadlo než pro početný soubor v plném nasazení. Lokalita u Leicester Square je přirozeně hlučná i při zavřených oknech a z představení byla cítit fyzická omezení, která ubírala na intenzitě. Tato hra nepotřebuje k dýchání celý les, ale vyžaduje větší studiový prostor, zvláště pokud ji inscenujete s diváky po stranách nebo v kruhu. Za stávajících podmínek potřebovaly hádající se milenecké páry i zkoušející řemeslníci více místa; nutnost neustálých příchodů a odchodů vedlejšími dveřmi tak místy evokovala spíše frašku než rej elfů či rituál voodoo.

Jonathan Ajayi jako Lysandr. Foto: Annabelle Narey

Vážnějším nedostatkem bylo přednesení veršů, které v několika momentech kleslo pod přijatelnou úroveň. Uznávám, že v adaptaci tohoto typu jsou pěvecké a taneční schopnosti stejně důležité jako technické zvládnutí verše, ale nemohou ho nahradit. Především v první polovině byl přednes některých delších monologů nesrozumitelný nebo odbytý, čímž zanikly zásadní body zápletky a charakterizace postav. Druhá polovina byla po stránce projekce hlasu mnohem lepší, ale v té fázi se už pozornost přesouvá k akci a rozuzlení děje, takže poetských pasáží ubývá. Jazyk divadelní poezie je přitom tak překypující metaforami a barvitými obrazy – jako třpytivé hejno ryb, které se náhle objevuje v zátoce. Zde šlo o promarněnou příležitost.

Sid Phoenix jako Puk. Foto: Annabelle Narey V obecné rovině k sobě milenci dobře pasovali, byli energičtí a pečlivě charakterově odlišení. S výjimkou Ajayiho Lysandra, pojatého jako černošský hudebník, jsou ostatní tři aristokraté z plantáží. Ženy jsou obzvláště poutavé, když se do sebe pustí kvůli narážkám na „špunty“ a „májky“. Mezi individuálními výkony vynikly dvě postavy jako plně zformované a výrazné kreace. Matthew Woodyatt je vynikající zpěvák, herec a trumpetista, který tak má všechny předpoklady zahrát Klubka jako nabubřelého divadelního nadšence s komickým švihem. Jeho scény s Titanií (Silvana Maimone) jsou méně přesvědčivé, což ale plyne spíše z toho, že ona i Oberon Davida Monteitha působí královsky a autoritativně více ve svém zpěvu než v herckém projevu. „Hra ve hře“ byla sice až příliš zdlouhavá, ale to platí pro většinu inscenací Snu.

Zatímco ostatní řemeslníci se svých rolí i hudebních nástrojů zhostili se zručností, postavou, která nejlépe ztělesňuje ducha a ambice této produkce, je Puk v podání Sida Phoenixe. Nalíčený jako Joker Heatha Ledgera, s cylindrem a vestou, vládne tajemstvím, choreografickou grácií a hravým vtipem. Má skvělý baryton a přirozený cit pro text, který podává s jedním z nejpřesvědčivějších jižanských přízvuků v celé inscenaci. Rozhodně jde o talent, který stojí za to v budoucnu sledovat.

I když toto představení nepřekonalo všechny překážky, které Shakespeare a náročná inscenační historie hry kladou, ambice a odvahu mu upřít nelze. Soubor si plně zaslouží, aby byl s tímto konceptem viděn a slyšen znovu – doufejme, že se tak stane brzy a ve větším, vhodnějším interiéru.

Sen noci svatojánské v New Orleans se hraje v Above The Arts do 29. srpna 2015