RECENZE: Antonius a Kleopatra, National Theatre ✭✭✭✭

Mark Reed hodnotí Ralpha Fiennese a Sophie Okonedo v Shakespearově tragédii Antonius a Kleopatra, kterou právě uvádí londýnské National Theatre.

Ralph Fiennes a Sophie Okonedo v inscenaci Antonius a Kleopatra. Foto: Johan Persson

Ještě než zazněly první repliky, cítil jsem, jak se sálem rozhostilo ono vzrušené ticho. Všichni jsme napjatě vyčkávali, až uvidíme dva herecké titány v titulních rolích – v příběhu pravděpodobně nejvíce fascinujícího mileneckého páru v Shakespearově kánonu. A nezklamali nás.

Jakmile Sophie Okonedo vstoupí na scénu, nechcete, aby ji opustila ani na vteřinu. Její Kleopatra je naprosto dokonalá. Je hravá, radostná, žárlivá a nesmírně zábavná – své dvě chuděry služebné udržuje po celou dobu v neustálém poklusu. Okonedo dokáže vytěžit veškerý humor ukrytý v Kleopatřiných replikách a scény z počátku hry, kdy vyhlíží Antoniův návrat, patří k těm nejlepším. Diváci propukali v salvy smíchu, když (fyzicky i verbálně) tluče chudáka Erota za to, že jí přinesl zprávu o Antoniově sňatku s Octavií. Okonedo v postavě nachází i hluboký patos a sledovat, jak se svět velké královny rozpadá, je mrazivým zážitkem.

Ralph Fiennes a Alexander Cobb. Foto: Johan Persson

Ralph Fiennes nám představuje Antonia s nádherně vrstvenou a citlivou duší. Na rozdíl od jiných tragických postav Shakespearova světa je vše, co Antonius dělá, poháněno zbožňováním Kleopatry. Fiennes nás bere na barvitou cestu od muže opilého láskou až po člověka, který zoufale nechce ztratit to, co je mu nejdražší. Před závěrečnou bitvou kyne svým služebníkům, aby se s ním posadili na zem – ti pak pláčou, když vidí svůj vzor tak hluboko klesnout. V závěru hry, kdy se potácí po jevišti, jsou v jeho výkonu cítit záblesky krále Leara – je zmatený, zbitý a bez své milované královny po boku jen stínem sebe sama.

Georgia Landers, Sophie Okonedo a Gloria Obianyo. Foto: Johan Persson

Momenty, kdy jsou Fiennes a Okonedo na scéně společně, jsou ty nejzapamatovatelnější z celého představení. Jejich vztah osciluje mezi extrémy; dobírají si jeden druhého, flirtují, bojují a touží po sobě. Provedou nás od opulence a sebeklamu až k intimitě a zlomenému srdci – a vším, co leží mezi tím.

V nádherné inscenaci Simona Godwina je toho k obdivu mnohem více. Režisér zasadil děj do moderních kulis, přesto hudba a scénografie odkazují k něčemu klasičtějšímu. Tento přístup představení nijak neubírá, naopak umocňuje drama – povyšuje jej z moderního konfliktu na nadčasovou záležitost. Široká, kruhová scéna se otáčí a plynule nás přenáší z bujarého Egypta do válečných porad v Itálii, až na bojiště zahalené kouřem a palbou. Hudba je využita velmi efektivně pro zvýšení napětí při přestavbách i v bitevních scénách. Graduje v klíčových momentech a prohlubuje pocit velké tragédie, která se nám před očima postupně odvíjí.

Tim McMullan a Alan Turkington. Foto: Johan Persson

Celý soubor je plný talentů. Tim McMullan vnáší do role Enobarba suchý humor a šarm, a jeho zhnusení nad sebou samým, když v závěru hry Antonia zradí, je velmi působivé. Georgia Landers a Gloria Obianyo podávají silné výkony jako věrné Kleopatřiny společnice. Jsou k ní nesmírně něžné a scény, které spolu sdílejí ke konci hry, berou za srdce.

Člověk občas zapomíná, že tato hra není jen milostným příběhem, ale také politickým dramatem. Bohužel úvodní scény mezi třemi vůdci římského impéria postrádají patřičný náboj. Ačkoliv víme, že Pompeius a hrozící válka jsou zásadními historickými milníky, sázky se zde nezdají být dostatečně vysoké. Stále jsem se nemohl dočkat návratu do dekadentního Egypta. Napětí začíná pořádně gradovat až ve chvíli, kdy dojde k otevřenému rozkolu mezi Octaviem a Antoniem na Pompeiově lodi.

Fisayo Akinade v inscenaci Antonius a Kleopatra. Foto: Johan Persson

Představení trvá tři hodiny a třicet minut, což ke konci už začínáte pociťovat. Ačkoliv jde o brilantní kus, trocha uvážlivého krácení by mu prospěla – ubrat zhruba patnáct minut z druhé poloviny by udělalo velký rozdíl.

Překvapilo mě, když jsem si v programu přečetl, že mezi Antoniem a Kleopatrou neexistuje jediná scéna v soukromí. Kvůli Kleopatřiným intrikám a Antoniovým výbuchům by se mohlo zdát, že jejich láska je jen pouhým poblouzněním – drama hrané pro služebnictvo a následovníky. Ostatní postavy to i naznačují. Ale jejich cit je nenapodobitelný; je to láska žitá před očima celého světa, která není o nic méně skutečná pro svou teatrálnost.

Antonius a Kleopatra se v National Theatre hraje do 19. ledna 2019

REZERVOVAT VSTUPENKY NA ANTONIA A KLEOPATRU

Antonius a Kleopatra bude v kinech přenášen v rámci projektu National Theatre Live ve čtvrtek 6. prosince.