Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Barnum v Chichester Festival Theatre ✭✭✭✭✭

Publikováno

Od

stephencollins

Share

Barnum

Chichester Festival Theatre, brzy na turné po celém Spojeném království

24. srpna 2013

5 hvězdiček

Nové nastudování muzikálu Barnum pod režisérským vedením Timothyho Sheadera a Liama Steela, které právě hraje svůj poslední týden v Chichesteru ve speciálně postaveném šapitó, je triumfem – a to téměř v každém ohledu.

Nápad upravit těžiště scénáře tak, aby se show soustředila na neobyčejný Barnumův život ještě předtím, než se přidal k cirkusu, je geniální a poskytuje všem aktérům pevné základy pro skvělé herecké výkony. Scott Pask vytvořil úžasně barevnou a nápaditou scénu, na které dokonale vynikají mistrovské kostýmy Paula Willse.

V čele naprosto úžasného obsazení stojí Christopher Fitzgerald. Ten se vyhýbá prvoplánovému pojetí nablýskaného showmana, které původně proslavili Michael Crawford nebo Jim Dale, a místo toho se velmi invenčním způsobem zaměřuje na „šizení“ a triky, které charakterizovaly Barnumův život před cirkusovou érou. Fitzgerald si diváky získá hned od začátku, ale v průběhu představení odhaluje vrstevnatý a promyšlený výkon plný radosti, lehkosti, vhledu, šarmu, manické energie a neúnavného elánu. Je radost ho sledovat v každém okamžiku – skvěle zpívá, s přehledem zvládá provazochodectví a doslova žongluje se všemi polohami, které musí Barnum v této roli udržet v rovnováze, aby postava fungovala.

Jeho píseň „Museum Song“ je naprostým vrcholem. Je těžké si představit kohokoli z aktuálního West Endu, kdo by mohl být v této roli a v této chytré, citlivé inscenaci lepší než Fitzgerald.

Zdatně mu sekunduje famózní Tamsin Carroll v roli Charity Barnum, která je v jejím podání zásadová, zábavná, odhodlaná, svérázná a naprosto okouzlující. Číslo „One Brick At A Time“ zvládá s naprostou lehkostí a nádherná „I Like Your Style“ nikdy nezněla lépe. Fitzgerald a Carroll společně vytvářejí ten nejrealističtější portrét tohoto manželského páru, jaký si lze představit.

Stejně precizní je i Anna O'Byrne jako Jenny Lind – nejenže zpívá dechberoucím způsobem, ale svou krásou doslova oslňuje a uhranuje, navíc má skvělý cit pro komediální polohy. Je naprosto pochopitelné, proč Barnum kvůli tomuto velkolepému „švédskému slavíkovi“ uvažuje o odchodu od své dokonalé ženy.

Jack North je milý a plný života jako Paleček (Tom Thumb), James O'Connell je skvělý v roli Baileyho a vynikající práci odvádí i celá company, zejména pak A. C. Garcia, Leon Cooke, Michaela O'Connor a Max Parker. „Thank God I'm Old“ bylo jediné číslo, které úplně nezasáhlo cíl, což bylo dáno spíše potřebou o něco staršího a průraznějšího hlasu u sólistky.

Celkově je však o partituru postaráno výtečně a nabízí mnoho vokálních požitků. Choreografie Liama Steela a Andrewa Wrighta je vynikající a čísla jako „Black and White“, „Come Follow The Band“ nebo „Join the Circus“ jsou obzvlášť famózní.

Co však pokulhává, je orchestrace (která je příliš tlumená, nejasná a postrádá říz žesťů a perkusí, které by hnaly tempo a podpořily zpěváky i tanečníky tak, jak si zaslouží) a zvukový systém (který je nevyrovnaný a místy zcela nedostačující – „Come Follow The Band“ doplatilo zejména na špatný poměr mezi zpěvem a kapelou).

Tyto nedostatky by možná v tradičním divadle s portálovým uspořádáním nebyly tak citelné, ale vzhledem k tomu, že některá čísla (např. „Black and White“) měla zvuk vyvážený, neexistuje pro ně omluva. S pořádnou orchestrací a dotaženým zvukovým designem by tato inscenace byla oním vzácným úkazem – novou interpretací, která by dokázala zastínit i originál.

Zdejší obsazení je totiž skutečně excelentní, srší elánem a energií, a jejich sehranost, styl a akrobatická zručnost jsou prostě radost pohledět. Nenechte se mýlit – jde o mnohem lepší revival, než byly nedávné chichesterské produkce „Sweeney Todd“, „Top Hat“ nebo „Zpívání v dešti“. Je odvážnější, troufalejší a originálnější – a má téměř bezchybné obsazení, které opakovaně zvládá téměř nemožné.

Show se od premiéry bezpochyby vyvinula, přesto je při pohledu na tak skvělý soubor a jejich kvalitní práci těžké pochopit, jak mohla tato inscenace sklidit tak kousavé a zdrcující kritiky. Na základě dnešního večera se jedná o pětihvězdičkový hit, který by se měl přesunout do Palladia a uvádět se dlouhá léta.

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS