RECENZE: Being Shakespeare, Harold Pinter Theatre ✭✭✭✭

Simon Callow v inscenaci Being Shakespeare (Být Shakespearem). Scéna této one-man show, ve které Simon Callow zkoumá život našeho nejuznávanějšího dramatika, působí na první pohled velmi prostě: malé vyvýšené dřevěné pódium s několika rekvizitami – mečem, globusem, papírovou korunou, hromadami knih a modelem kolotoče zdobeným postavičkami duchů. Vpravo jsou naskládány čtyři dřevěné židle.

Právě na tento holý prostor Callow volným krokem přichází a začíná mluvit. Zpočátku se zdá, že nám pouze přednáší fakta ze Shakespearova života, ale v momentě, kdy začne hrát, se bleskově proměňuje. Callow ztvárňuje krále, matky, chlapce, dospívající milence, Římany, přátele i krajany; plynule mezi nimi přechází a s minimálními změnami vtiskuje každé postavě život. Je to virtuózní výkon.

Being Shakespeare je však víc než jen sbírka „největších hitů“. Callow a autor hry Jonathan Bate nás provádějí sedmi věky člověka a ukazují, jak biografické detaily Shakespearova života ovlivňovaly, odrážely a promítaly se do jeho her. Jde o ráznou a fascinující odpověď těm, kteří tvrdí, že syn venkovského rukavičkáře nemohl tak velkolepá díla napsat. Jsou totiž mozaikou složenou ze všech rozmanitých vlivů a zkušeností Shakespearovy existence. Callow a Bate vskutku přesvědčivě dokazují, že tento konkrétní venkovský hoch byl jediným mužem, který je mohl napsat. Shakespearův životní příběh je, stejně jako ten náš, zcela jedinečný. A právě to činí jeho dílo tak výjimečným.

Scéna navržená režisérem Tomem Cairnsem odhaluje v průběhu Callowova vystoupení své skryté hloubky: z přítmí se vynořují tři stromy v životní velikosti, z podlahy vytryskne oheň, z otevřeného propadla se odráží vodní hladina. Světelný design Bruna Poeta prostor proměňuje, vrhá na stěny majestátní stíny nebo září z okna, jako by Julie byla skutečně sluncem. To vše spolu se zvukovým designem Bena a Maxe Ringhamových krásně dokresluje náš přesun z místa na místo, od postavy k postavě a od hry ke hře. Přesto máte pocit, že Callow – stejně jako sám Shakespeare – ke všemu potřebuje vlastně jen ten verš.

Ve skutečnosti Callow působí nejméně jistě a plynule ve chvílích, kdy zrovna nerecituje. Občas zakopne o slovo nebo krátce ztratí nit, ale to celkovému dojmu nutně neubírá. Připomíná vám to, že jde o živé představení a že je to jen jeden jediný muž, který vás dokáže takto uhranout celou plejádou postav.

Tato inscenace je hotovou hostinou: jeden z našich nejuznávanějších herců v ní uvádí dílo našeho největšího dramatika. I když si Callow mohl občas vzít k srdci Hamletovu radu a mluvit o něco lehčeji, je to chyba, kterou lze v té záplavě bohatství, jež on a rukavičkářův syn nabízejí, snadno přehlédnout.

Uvádí se do 15. března 2014 Více informací