RECENZE: Cell Mates, Hampstead Theatre ✭✭✭

Cell Mates. Divadlo Hampstead Theatre.

12. prosince 2017

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Hra Cell Mates se postupem času stala poněkud kuriozitou, a to především kvůli potížím provázejícím její uvedení ve West Endu v roce 1995. Hlavní hvězda Stephen Fry tehdy z produkce kvůli psychickému zhroucení odešel a následné mediální šílenství bulvárních deníků zcela zastínilo samotné dílo. Fry se naštěstí v mnoha ohledech vrátil na scénu a nová inscenace Edwarda Halla si klade za cíl rehabilitovat hru jako takovou. V textu Simona Graye je rozhodně co obdivovat, i když dnes už působí poněkud dobově.

Příběh vychází ze skutečných událostí a sleduje špiona, dvojitého agenta a pro mnohé vlastizrádce George Blakea. Ten si odpykával čtyři roky ze svého 42letého trestu za vyzrazení nejcitlivějších tajných informací Západu Rusům, když naplánoval útěk z věznice Wormwood Scrubs. K útěku mu dopomohl Ir Sean Bourke a po zdařilé akci byl Blake v říjnu 1966 dopraven do Moskvy. Bourke se tam vydal s úmyslem zůstat pár měsíců v úkrytu, dokud neutichne největší poprask, ale KGB ho z různých důvodů zadržovala celých 22 měsíců. Ukázalo se, že to byl právě Blake, kdo ho tam z vlastních pohnutek držel. Muži tak v podstatě vyměnili britský kriminál za jiný druh vězení – komunistický systém, který Blake nazývá domovem, ale pro Bourkea se stává pastí.

Je to fascinující látka a tato skvěle obsazená inscenace vytěžuje ze scénáře maximum. Geoffrey Streatfield je v roli Blakea vynikající; mistrně vykresluje proměnu z „pokorného“ vězně v manipulativního, snobského a agresivního obhájce komunistické víry. Skrze jeho vztah s Bourkem jasně ukazuje, jak oba muže vězní i tehdejší třídní systém. Emmet Byrne v roli Bourkea podává kvalitní výkon, zejména v druhé polovině, kdy si uvědomuje míru své nesvobody. Emoční rovinu zvládá velmi dobře, i když mu občas kvůli rychlé dikci a přízvuku bylo hůře rozumět. Hra je v podstatě pro dva herce a ostatní postavy jsou načrtnuty jen zevrubně, nicméně Danny Lee Wynter je v roli mrazivého a hrozivého důstojníka KGB velmi přesvědčivý, stejně jako Philip Bird a Cara Morgan, která odvádí skvělou práci v roli služebné Zinaidy.

Hra je však dnes již dobovou záležitostí, neboť svět špionáže se od té doby zásadně proměnil. Generace dramatiků fascinovaných špiony studené války už odchází a například Alan Bennett ve hře Single Spies psal o vysoce vzdělaných zběhlících s mnohem trvalejší elegancí (Blake je postava značně nesympatická, mnohem více než Bennettův Burgess). Přesto tato sebevědomá inscenace očišťuje Grayovo dílo od „skandálu“, který provázel jeho premiéru, a stojí za vidění už jen kvůli výkonům obou hlavních představitelů.

KOUPIT VSTUPENKY NA CELL MATES