RECENZE: Dreamgirls, Savoy Theatre ✭✭✭✭✭

Amber Riley v muzikálu Dreamgirls. Dreamgirls

Savoy Theatre, 14. prosince 2016

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky Po třiceti letech čekání dorazil muzikál Dreamgirls konečně do Londýna. Měsíce nedočkavého očekávání jsou u konce a dnes večer Amber Riley spolu s celým souborem tohoto neuvěřitelného kousku pomyslně zbořili střechu londýnského divadla Savoy Theatre.

Dreamgirls je dokonalý showbyznysový příběh o třech dívkách, které touží prorazit v hudebním průmyslu, a o jejich cestě na vrchol. Sledujeme osud zavedeného zpěváka, který opouští svého manažera kvůli lepším zítřkům, i machiavelistického byznysmena, vedle něhož působí i Simon Cowell jako neškodné štěně. Je to varovný příběh o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, a že zůstat věrný sám sobě je to nejdůležitější.

Původní režii a choreografii na Broadwayi vytvořil legendární Michael Bennett, ale úkol uvést Dreamgirls na londýnská prkna připadl současnému nejžádanějšímu broadwayskému režisérovi a choreografovi Caseymu Nicholawovi. Ten možná lépe než kdokoli jiný rozumí tomu, jak zásadní je čistá zábava v kombinaci s talentem a kreativním zápalem, které jsou nezbytné pro úspěch každého muzikálu. Casey Nicholaw dnes večer v Dreamgirls bezpochyby inspiroval celou příští generaci divadelních tvůrců.

Ibinabo Jack, Liisi LaFontaine a Amber Riley v Dreamgirls.

Této inscenaci vévodí jedinečná Amber Riley. Slečna Riley sice na sebe upozornila jako Mercedes Jones v seriálu Glee, ale dnes večer na jevišti doslova explodovala a předvedla jeden z těch legendárních výkonů, o kterých se bude mluvit roky. Její Effie White je dravá a prahne po slávě bez ohledu na následky. Když je pak odsunuta z centra pozornosti na střídačku, její podání písně „And I Am Telling You I'm Not Going“ burácí až do posledních řad druhého pořadí jako emotivní prosba směřovaná do prázdného jeviště. Poté, co ji opustí, bleskově mizí ze scény, zatímco skupina, ze které byla vyhozena, plynule pokračuje dál s novou náhradou – takový už je zkrátka showbyznys.

Výkon Amber Riley je naprosto ohromující; je to jízda na horské dráze, při které mi běhal mráz po zádech. Měl jsem husí kůži i na husí kůži, když procítěně zpívala „I am Changing“, hnala manažera a nahrávacího magnáta Curtise k odpovědnosti, nebo v duetu s Deenou v usmiřující písni „Listen“, která do show nově přibyla s hlubším textem. Není pochyb, že jde o životní roli, a Riley dnes večer jasně vzkázala sázkovým kancelářím, že si hodlá dojít pro cenu Laurence Oliviera za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu.

Liisi LaFonatine a soubor muzikálu Dreamgirls.

Jako další dvě členky původních Dreams jsou Liisi LaFontaine (Deena) a Ibinabo Jack (Lorrell Robinson) skvělé. Deena v podání LaFontaine zpočátku plachá v záři reflektorů postupně rozkvétá, zatímco Lorrell v podání Jack se v pravý čas dokáže zbavit své koketní masky a najít sílu k odchodu od Jimmyho Earlyho. Jejich vokálně silné výkony jsou úžasné a jejich pevnost při přijetí odchodu Effie se vyrovná jen síle v okamžiku jejich znovushledání.

Joe Aaron Reid je v roli Curtise Taylora Jr. nekompromisní. Silný, ambiciózní muž s jasným cílem, který se nezastaví před žádnou překážkou, což se mu nakonec stane osudným. Jeho vývoj od atraktivního a ambiciózního šmelináře na vzestupu až po finální scénu, kde doslova vidíte, jak vybuchuje hněvem, byl velkolepý. Sledovat ho, jak krotí nespoutaný talent Jamese Earlyho a postupně sterilizuje jeho projev, je jako pozorovat predátora, který pomalu vymačkává život ze své kořisti. Early v podání Adama J. Bernarda je ztělesněním vitality. Vokálně procítěný, je to muž plný života a lásky, který však nakonec nedokáže být věrný sám sobě.

Lilly Fraser, Liisi LaFontaine a Ininado Jack v Dreamgirls

Co dává této produkci křídla, je prostor, na kterém se tito talentovaní umělci mohou vyřádit. Nádherná scéna Tima Hatleyho v podobě high-tech lesklého černého boxu s třpytivými doplňky zahrnuje i jeden z nejkrásnějších závěsů z krystalů Swarovski, jaké kdy uvidíte. Do tohoto kouzelného boxu jsou integrovány čtyři pohyblivé světelné věže. Světelný design Hugha Vanstonea je mimořádný – hřejivý a barevný v momentech slávy, ale chladný a strohý při písni „And I Am Telling You“. Kostýmy Gregga Barnese dodávají show skvělý nádech sedmdesátých let a Amber Riley v nich vypadá jako skutečná diva. Společně s Nicholawem tvoří tým na vrcholu sil, díky kterému inscenace pádí stále kupředu. Je to dechberoucí!

Plný počet bodů si zaslouží Richard Brooker za vynikající zvuk. V tomto dynamickém muzikálu bylo rozumět každému slovu. Mohutná hudba Henryho Kriegera a jímavé texty Toma Eyena naplnily Savoy Theatre energií a pulzujícím rytmem, jaký se v divadle slyší málokdy. Doprovázet toto představení musí být pro orchestr radost, soudě podle dirigenta Nicka Finlowa. Jeho těleso produkuje odvážný a řízný zvuk a sledovat ho v částečně uzavřeném orchestřišti dává jistotu, že je to muž, kterého práce baví.

Vliv generace soutěží typu Superstar možná ovlivní to, jak publikum tento showbyznysový příběh vnímá, ale jsem si jist, že dnešní premiéra Dreamgirls znovu zažehne ten plamen, který před třiceti lety zapálil Michael Bennett na Broadwayi. Stojící ovace po prvním dějství a dvě další po druhém mě přesvědčily, že tato strhující nová produkce v režii Nicholawa, doplněná o úpravy Eyena, Kriegera a Willieho Realeho, by se měla vrátit zpět na Broadway a pak dobýt svět. Takovou sílu a nadšení tato inscenace budí.

BRAVO!!!

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA DREAMGIRLS V SAVOY THEATRE

Foto: Brinkhoff a Mogenberg