RECENZE: Gertrude - The Cry, Theatre N16 ✭✭✭✭

Izabella Urbanowicz (Gertruda) a Alexander Hulme (Claudius). Foto: Roy Tan Gertrude: The Cry (Gertruda: Křik)

Divadlo Theatre N16

15. června 2016

4 hvězdičky

Rezervujte zde

Každý, kdo si myslí, že Shakespeare je jen o krajkových límcích a rozmarné romanci, by při návštěvě tohoto studiového divadla v Balhamu zažil pořádný šok. Temné a drsné pojetí Hamleta z pera Howarda Barkera je dost možná jednou z nejšpinavějších inscenací, které jsou momentálně v Londýně k vidění, a nabízí k zamyšlení provokativní, byť zneklidňující večer.

Do středu tohoto radikálního přepracování je postavena Hamletova matka Gertruda. Bezprostředně poté, co zabila svého manžela, se začíná scházet se zaslepeným Claudiem, k velkému zděšení svého trápeného syna. Hra sleduje Gertrudu, jak se zamilovává a odmilovává do různých mužů a snaží se udržet pod pokličkou svůj chaotický rodinný i osobní život.

Izabella Urbanowicz. Foto: Roy Tan

Barkerova hra byla občas obviňována z misogynie a je snadné pochopit proč. Gertrudin život se zdá točit pouze kolem sexu a bot a skrze své ženské zbraně ničí štěstí každého, koho potká.

Na druhou stranu je vykreslena jako natolik chytrá a okouzlující, že to Barkerovi víceméně prochází. Gertruda neustále tahá za nitky a manipuluje muži ve svém životě, dokud se její duševní zdraví nezačne postupně hroutit.

Barkerův scénář je krásně lyrický a autor má nepopiratelný dar pro práci s jazykem. Rozhodně se však nedá mluvit o jemnosti; o Gertrudě se pějí ódy a všichni jsou jí posedlí od první minuty (už po 15 minutách jsem si do bloku poznamenal slovo „neúprosný“). Barker je možná sympaťák, ale na základě jeho textu si ho představuji trochu jako jeho skvěle napsaného Hamleta – muže fixovaného na jedinou věc.

Alexander Hulme (Claudius), David Zachary (Albert) a Izabella Urbanowicz (Gertruda). Foto: Roy Tan

Izabella Urbanowicz je v roli Gertrudy podmanivá, i když na 34 let své postavy vypadá o něco mladší. Po jevišti se pohybuje s nevídanou intenzitou a beze zbytku naplňuje postavení hlavní hvězdy večera. Daří se jí udržet Gertrudu dostatečně sympatickou, aby byla uvěřitelná, a zároveň v ní zachytit onen skandální podtón.

Mým nejoblíbenějším výkonem byl ovšem Jamie Hutchins v roli citlivého a zmateného Hamleta. Ve hře, kde se odehrávají nejrůznější zvrhlosti, bylo přínosné mít postavu se silným emocionálním jádrem. Hutchins dojemně vystihuje Hamletův křehký psychický stav a frustraci z matky, která se mu vymkla kontrole. Byl to nesmírně komplexní a propracovaný výkon – Hutchins je talent, který se vyplatí sledovat.

Jamie Hutchins. Foto: Roy Tan

Představení trvá dlouhé dvě hodiny (v mém případě moudře zařadili přestávku) a Barkerovým často se opakujícím dialogům by prospěla citlivá redakce, zejména proškrtání některých celkem zbytečných pasáží vypravěče.

Scéna Felicity Reid byla vkusně navržená; strohé molo umožnilo inscenaci dodat na intimitě. Na druhou stranu projekce na zadní stěně nebyly příliš efektivní a působily spíše rušivě.

Režie Chrise Hislopa je prozíravá, a i když některé části posouvají hranice, žádná nahota ani sex nepůsobí samoúčelně. Přestože jde o náročnou a komplikovanou hru, díky kvalitnímu hereckému obsazení se jedná o poutavý zážitek.

GERTRUDE - THE CRY SE HRAJE V DIVADLE THEATRE N16 AŽ DO 30. ČERVNA 2016. REZERVUJTE NYNÍ