RECENZE: Her Aching Heart, Hope Theatre ✭✭

Colette Eatonová a Naomi Toddová. Foto: Roy Tan Her Aching Heart

Hope Theatre

1. prosince 2016

2 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Pořád dokola chodím na hry Bryony Laveryové v naději, že konečně přijdu na to, co na nich ostatní vidí. Zatím se mi to nepodařilo. Loni jsem přetrpěl její vážný a těžkopádný přepis „Ostrova pokladů“ v National Theatre a teď jsem strávil dvě hodiny studiem nesourodé sbírky pokusů o komické skeče, které tvoří „scénář“ tohoto kusu.

To nejhezčí, co se dá o této inscenaci říct, je, že má půvabnou scénu. Rachal Ryanová vytvořila pro interiér nevelkého Hope Theatre červený plyšový budoár, a to včetně „šál“ a opon, které lze otvírat a zavírat, i provaziště: je to hotový zázrak miniaturizace. V jednu chvíli se shora dokonce snese kniha (divadelní prvek, který je – jako mnoho jiných v této produkci – po jednom použití jednoduše zapomenut a postrádá jakýkoli strukturní smysl). Ryanová je také autorkou velkolepé řady kostýmů. Její ucelený vizuální styl je však jediným opravdu spolehlivým potěšením celého představení. Za tuto volbu pravděpodobně vděčíme režisérovi Matthew Parkerovi, ke kterému lze jen gratulovat. Kéž by měl podobně šťastnou ruku i při svých dalších rozhodnutích.

Colette Eatonová a Naomi Toddová. Foto: Roy Tan

Dočkáme se i písní od Iana Brandona. První zazní hned v úvodu. Je zpívána s parodií na americký přízvuk, která s celou produkcí zřejmě nemá vůbec nic společného. Proč tam tedy tato píseň – a ty ostatní – vůbec jsou? To se nikdy nedozvíme. Nechybí ani choreografie Anthonyho Whitemana, ale v malém, stísněném prostoru nemá moc šancí vyniknout. Dvoučlenné obsazení, Colette Eatonová a Naomi Toddová, střídá různé přízvuky (některé přesvědčivěji než jiné), zatímco se děj přesouvá od jedné otřepané situace ke druhé. Herečky působí nejspokojeněji, když se mohou opřít o klišé při ztvárnění plochých postav, které jsou nuceny hrát. Výmluvné však je, že když mají zvednout telefon a mluvit do něj přirozeně, jejich hlasy se uvolní a ony se – na kratičký okamžik – stanou skutečnými a příjemnými na poslech. Bohužel těchto telefonických vyrušení je pomálu a po zbytek času jsme nuceni poslouchat hrubě teatrální a ploché deklamace bledého textu, které začnou být rychle únavné a otravné.

Ale jakou „cestu“ tyto postavy vlastně urazí? Chvíli jsme v současnosti, vzápětí vrženi do vyumělkovaného 19. století, a pak zase zpátky. Kam tento text směřuje? A proč? Na tyto otázky jsem nedokázal najít žádnou odpověď.

Slibují nám červenou knihovnu plnou rozervaných živůtků, ale ničeho takového jsem se zde nedočkal. Ve skutečnosti jsme se dvě hodiny prokousávali váháním a přešlapováním, než se ty dvě konečně dopracovaly k těžopádnému polibku. Pokud vyrážíte na toto představení navnaděni reklamou, budete zklamaní. Raději zůstaňte doma a pusťte si „Poldarka“.

Naomi Toddová. Foto: Roy Tan

Dalším na řadě nesplněných slibů je „gotický“ prvek. Kde byl? Ten červený plyš? To má být ono? Vážně? Žádný opuštěný nebo zřícený hrad, žádné nadpřirozené úkazy, žádní skřeti, žádní tajemní příbuzní nebo dědictví, prostě nic, z čeho by tuhla krev v žilách nebo co by rozvířilo temnější kouty lidské psýché. No, proč by vlastně člověk něco takového hledal ve hře této autorky? Myslím, že slovo hloubka jí nic neříká. Raději zůstaňte doma a pusťte si „Carry On Screaming“.

„Sapfické skotačení“ je dalším lákadlem v menu inzerentů. Inu, jak již bylo naznačeno, tohle rozhodně není „Vražda sestry George“ a už vůbec ne „Hořké slzy Petry von Kantové“. Je to spíše ten typ věcí, které se hrály v 80. letech v Islingtou v sálech nad hospodami, obvykle v patnáctiminutových blocích propojených řečmi politicky korektní konferenciérky. Vlastně by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby většina materiálu pocházela právě odtud. Má to stejný pocit narychlo splácané improvizace jako tehdejší stand-up skeče a zhruba stejnou uměleckou hodnotu. Raději zůstaňte doma a čtěte „Kuchařku Alice B. Toklasové“.

Jako neškodná sezónní kratochvíle představuje tato show nenáročné dvě hodiny: pokud na ni půjdete s neutuchajícím obdivem k autorce nebo k tématu, možná bude vaše nadšení odměněno. Pokud ne, připravte se na potíže.

Hraje se do 23. prosince 2016

REZERVOVAT VSTUPENKY NA HER ACHING HEART V HOPE THEATRE