RECENZE: Les Misérables (Bídníci), Imperial Theatre ✭✭

Will Svenson a Ramin Karimloo v Les Misérables (Bídníci). Foto: Matthew Murphy Bídníci

Imperial Theatre

16. dubna 2014

2 hvězdičky

REZERVUJTE VSTUPENKY

Bídníci jsou jedním z mých nejoblíbenějších muzikálů. Pamatuji si, jak jsem si hned po vydání koupil CD a poslouchal ho pořád dokola. S upřímným obdivem a národní hrdostí vzpomínám na úžasné původní australské obsazení, které tak skvěle oživilo původní inscenaci Trevora Nunna v roce 1987. Některé výkony v této produkci stále řadím k těm nejlepším, jaké jsem kdy v divadle zažil. Toho roku jsem původní verzi viděl více než tucetkrát, tak silný to byl zážitek.

V broadwayském divadle Imperial Theatre se nyní hraje nová inscenace Bídníků v produkci Camerona Mackintoshe, v režii Laurence Connora a Jamese Powella.

Soudě podle nadšeného očekávání davu ještě před první notou a jejich téměř pavlovovské reakce na každou dlouhou vyřvanou výšku, tohle bude hit. Takový, který by i Shakespearův Osrik označil za „zřetelný zásah“.

Mě to však nechalo naprosto chladným.

Režijním tónem je zde nadbytek: víc je dostatečné; mnohem víc je žádoucí; a mnohem, mnohem víc je prostě zlato. Všechno je hlasité, dokonce i pasáže sotto voce, nebo častěji ještě hlasitější než hlasité. Zdá se, že skřehotání a ječení má přednost před dikcí a zpěvem.

Objevují se dopsané alternativní tóny (samozřejmě ty vyšší), je tu víc pásů než na kožedělném trhu ve Florencii a oceány nespoutaného bílého šumu namísto precizního sborového zpěvu.

Nová výprava je docela fajn a bezchybné, dokonalé osvětlení Paule Constableové dělá všechno lepší, než si zaslouží.

Hlavní problém díla lze však shrnout do obrazu na konci Valjeanova monologu, ve chvíli, kdy ho biskup zachránil a obdaroval stříbrem, aby mohl začít nový život. Valjean, ozářený reflektory zleva, zprava i shora, roztrhne svou tuniku, aby odhalil svůj bezchybný „pekáč buchet“ na břiše, a nechá světlo odrážet se od své vypracované hrudi, zatímco táhne nejvyšší tón.

Jak by možná řekla Popelka, je to moc hezká hruď... ale co má tenhle obraz společného s Valjeanem nebo s vývojem jeho postavy? Je to zhruba stejné, jako kdyby Maria cestou k Von Trappovým při závěrečném tónu „I Have Confidence“ vyvalila své vnady. Zajímavý, možná i krásný obraz. Ale proč?

To byla vracející se otázka večera.

Pár poznámek pro část obsazení:

Valjean (Ramin Karimloo): Sir Cameron nemá vždycky pravdu. Držte se svého přesvědčení.

Javert (Will Swenson): Hezká práce, ale zdá se, že jste v úplně jiném příběhu.

Fantine (Caissie Levy): Přestaňte s tím a zpívejte.

Madame T (Keala Settle): Fajn.

Thénardier (Cliff Saunders): Opravdu? Vážně?

Éponine (Nikki M James): Hledejte dál tu správnou cestu.

Cosette (Samanth Hill): Vy jste se mi moc líbila.

Marius (Andy Mientus): Marius není holka.

Přenastavení velkých produkcí je na světových muzikálových scénách běžnou záležitostí. Někdy může nová vize tu původní i překonat.

Tohle ovšem není ten případ. Alespoň ne s tímto obsazením a s tímto přístupem k textu a hudbě.

REZERVUJTE VSTUPENKY NA BÍDNÍKY NA BROADWAYI