RECENZE: Mess, Albany Theatre ✭✭✭✭

Mess

Albany Theatre

20. května 2015

4 hvězdičky

Recenze: James Garden

Inscenace Mess od Caroline Hortonové je pravděpodobně tím nejupřímnějším ztvárněním poruchy příjmu potravy, jaké lze na divadelních prknech spatřit. Pod autorským vedením Caroline Hortonové toto dílo, v němž spolu s ní účinkují Hannah Boyde a Seiriol Davies, záměrně využívá značnou dávku komiky a bourání „čtvrté stěny“, aby diváky udrželo v klidu.

Hortonová v roli Josephine využívá půvabný prvek, kdy publiku vysvětluje, že toto „není ta skutečná produkce“ a že „až se představení přesune jinam, bude se dít tohle a tamto“. Tímto způsobem si diváky získává na svou stranu a vytváří atmosféru prostoty, která kusu dokonale sedí. U her, v nichž dramatik zároveň i hraje, vždy hrozí určité nedostatky způsobené chybějícím pohledem zvenčí – u Mess to však neplatí. Hortonová svůj svět pod skvělým režisérským vedením Alexe Swifta obývá s naprostou přirozeností. Ačkoliv ztvárňuje postavu trpící poruchou příjmu potravy, od níž by člověk mohl mít tendenci odvracet zrak, Hortonová si naopak nekompromisně vynucuje naši pozornost, i když její výkon zůstává křehký.

Borise, Josephinina blízkého přítele, hraje sympatická Hannah Boyde. Toto záměrné obsazení opačného pohlaví diváka paradoxně vtahuje mnohem blíž k ději, přestože může zpočátku působit odcizeně. Boyde přináší na scénu až dětský úžas připomínající televizní moderátory pro nejmenší a tento projev si s naprostou lehkostí a kontrolou udržuje po celou dobu.

Mimořádně působivou původní hudbu a písně interpretuje Seiriol Davies jako postava jménem Sistahl. Josephine a Sistahl se během hry neustále přou o výběr zvukových efektů i o konkrétní písně, které pro ni „píše“ a které se jí nakonec nezdají dost dobré. Právě v těchto metadivadelních momentech však všechny tři postavy naplno září.

Text bývá místy velmi didaktický – obrovská hora růžového chmýří a peřin s deštníkem je výslovně označena jako vizuální reprezentace Josephininy nemoci. I přes tuto doslovnost je však emocionální dopad pohledu na Caroline Hortonovou, jak se krčí na vrcholu s vyplašeným výrazem v očích, naprosto zdrcující.

V poslední době se objevuje trend her pro tři až čtyři herce, v nichž postavy vědomě oslovují diváky a s dávkou sebeironie a humoru vyprávějí velmi intimní a osobní příběhy. Podobným způsobem a s velkým úspěchem fungovala hra Hiraeth v Soho Theatre nebo Scarlet v Southwark Playhouse. Možná je tato metadivadelní forma tak oblíbeným strukturálním prvkem proto, že není produkčně nákladná, ale konkrétně v případě Mess je nesmírně účinná. Nezbývá než doufat, že talkshow v turné dál pokračuje.

Více o inscenaci Mess se dozvíte na webových stránkách China Plate