Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Muzikál Moby Dick, divadlo Union Theatre ✭✭✭

Publikováno

Od

julianeaves

Share

Soubor muzikálu Moby Dick. Foto: Pamela Raith Moby Dick The Musical

Union Theatre

18. října 2016

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky „Říkejte mi Izmael!“ – to je název pro muzikál, který si o své zpracování v podstatě říká, ba přímo dupe a válí se po zemi.  A možná se tak i stalo…  Úvodní slova majestátního eposu Hermana Melvilla o věčném zápasu člověka s přírodou přímo vybízejí k parodickému žánru, čehož se v tomto skvělém muzikálu Herewarda Kaye (hudba, texty a libreto) a Roberta Longdena (libreto, hudba a texty) dočkáme v míře vrchovaté.  Kus se nyní dočkal zaslouženého uvedení k 25. výročí v neúnavné laboratoři hudebního divadla na Union Street.  Mezi jeho mnoha lákadly je bezpochyby nejlepším důvodem k návštěvě velkolepá partitura: dvě desítky hudebních čísel (představení je z 80 % prokomponované) s nevídanou energií a nakažlivostí, které ve vás při poslechu rozkvétají jako květiny a naplňují vás radostí.  Včera byl na premiéře přítomen i sám Kaye, aby se přesvědčil, jak svěže a přitažlivě hudba stále zní, a nechyběl ani původní producent z West Endu Cameron Macintosh.  Jedenáctičlenný soubor předvedl čísla s obrovským nasazením za doprovodu šikovné čtyřčlenné rockové kapely (pod mistrovským vedením Lee Freemana u hlavních kláves).

Anton Stephans a Brenda Edwards v muzikálu Moby Dick. Foto: Pamela Raith

Zápletka představení je vtipná a prostá.  Nacházíme se v tělocvičně dívčí akademie svatého Godleyho – v režii a choreografii energického Andrewa Wrighta sedí diváci v prvních řadách na lavičkách – a promlouvá k nám extravagantní ředitelka Dame Rhoda Hottie (Anton Stephans, přestrojený za ženu s líčidly nanesenými až po uši a s okázalým smyslem pro módu – kostýmy Juliette Craft s asistencí Amber Harding).  Je oznámeno, že škole hrozí sankce od obávaného školního inspektorátu Ofsted a je vyžadováno „dramatické zlepšení“. Ředitelka tedy bere školní inspektory doslova za slovo a oznámí nastudování muzikálu v tělocvičně!  Ten napsala „na zakázku“ jedna ze studentek, slečna Dinah Sores (v češtině cosi jako Bolavá Dinah – chápete z těchto jmen, jaký vesmír autoři stvořili?).  Jde o půvabný rámcový prvek, který funguje nejlépe, když nám je předkládán přímo před očima.

Nicméně přesné důvody, proč si pro tento účel vybrat právě americkou filozofickou přízi o lovcích velryb z poloviny 19. století (připomenutou v názvu), mi poněkud unikly. Možná je to jeden z těch drobných nedostatků v textu, které by tato produkce mohla pomoci vyjasnit a umožnit tak následným úpravám jejich odstranění.  Je jich tam ještě pár.  Na sedadlech nás v hledišti čekaly brožurky shrnující děj a seznam postav.  Možná by se tyto informace daly užitečně zakomponovat přímo do expozice, což by dílu dodalo větší pocit lineární struktury a jasnosti.  V současné podobě působí show stále spíše jako inscenace „koncepčního alba“ než jako samostatné drama, které by plnohodnotně ovládlo jeviště.

Aimee Hobson a soubor v muzikálu Moby Dick. Foto: Pamela Raith

Pokud jde o obsazení, genderovou záměnu u postavy matrónovité učitelky ve stylu slečny Frintonové můžeme přijmout, ale proč některé „dívky“ hráli chlapci?  I z toho by se dalo vytěžit něco velmi vtipného a zábavného.  Možná i vytěžilo, ale pokud ano, vysvětlující slova zanikla v bujarém veselí představení.  Divadelní prostor je samozřejmě v začátcích a bude to chtít čas a trpělivost, než se vychytají všechny mouchy.  Zvukový design Garetha Tuckera se sice snaží řešit nedávno zjištěné problémy se slyšitelností, ale srozumitelnost slov v amplifikovaných textech je občas stále slabší, přičemž vyváženost mezi hudebníky a zpěváky zůstává prozatím fascinujícím oříškem.  Osvětlení Tima Deilinga však bylo mnohem jistější.

Pomineme-li tyto technické záležitosti, obsazení je tu vynikající a minimálně po pěvecké stránce vytěžilo z materiálu maximum.  Stephanův sytý baryton zahřál u srdce v mnoha dramatických číslech.  Brenda Edwards (jako slečna Mona Lott hrající Ahabovu manželku Estu) nikdy nezněla lépe: ze všech interpretů byl její hlas možná nejlépe naladěn na specifický styl a cítění Kayeovy a Longdonovy partitury a její čísla jí poskytují snad největší rozsah (ačkoli příběh ji nechává uprostřed děje na poměrně dlouhou dobu zmizet).  Vypravěčkou je zde Rachel Ann Raynham (jako Dinah hrající Izmaela).  Namísto toho, aby funkce vypravěče sloužila jako vítaný a klidný oddech od bláznivého víru příběhu, je i ona zapletena do jeho sítí, probodnuta harpunami a vyvržena na břeh: stíráním hranic mezi příběhem a vypravěčem máme tendenci ztrácet ono vzácné rozlišení mezi nimi.  Vzpomeňte si, jak skvěle vypravěč v „The Rocky Horror Show“ vyvažuje šílenství děje klidnou a vyrovnanou rozvahou, díky čemuž si obojí užíváme mnohem víc.  Tady je té parodie v parodii možná až příliš.

Sam Barrett a Brenda Edwards v muzikálu Moby Dick. Foto: Pamela Raith

Na palubě lodi Pequod lovící velryby jsou i další spolubojovníci: Perola Congo jako slečna Charity Case v roli Queequega; Laura Mansell jako Amanda Poker v roli Starbucka; Glen Facey jako slečna Buster Cherry v roli Pipa; Rebekah Lowings jako Daisy Mae Blow v roli Tashtega; Aimee Hodnett jako Fonda Cox v roli Stubba; Grant McConvey jako Wayne Kerr v roli Eliáše; Sam Barrett jako pan Earl Lee Riser v roli Coffina; a hlas samotného Moby Dicka namluvil (duchem přítomný) Russell Grant.  Na formátu hry v rámci hry je zajímavé, že ve své nejlepší podobě obvykle přepíná mezi dvěma příběhy, takže vnímáme rozdíly i podobnosti mezi nimi.  Klasickým příkladem je třeba muzikál „Kiss Me, Kate“, který by mohl sloužit jako užitečné vodítko, jak zde text vyvážit.  Návrat k „normálnosti“ školy, kde mají všichni jména jako z komedií Bennyho Hilla nebo série Carry On, tak v současné podobě působí trochu nečekaně.

Inscenace Andrewa Wrighta dělá, co může, abychom se soustředili na mnohé klady představení.  K dosažení většího pocitu soudržnosti tohoto zatím poměrně volného souboru velkolepých prvků však bude zapotřebí víc než jen svižná režie a živý pohyb.  Jsem si jist, že tvůrci na tuto výzvu mají, a odvážní producenti Amy Anzel a Matt Chisling jsou připraveni posunout představení do další fáze jeho cesty.

Hraje se do 12. listopadu 2016

REZERVOVAT VSTUPENKY NA MUZIKÁL MOBY DICK

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS