RECENZE: Next Lesson, divadlo Above The Stag ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Chrise Woodleyho Next Lesson v divadle Above The Stag ve Vauxhallu.

Next Lesson

Above the Stag

24. srpna 2018

4 hvězdičky

Rezervujte zde

Paragraf 28 zákona o místní správě z roku 1988, zavedený Thatcherové vládou, zakazoval místním úřadům propagovat homosexuální vztahy jako rovnocenné heterosexuálním. Tato nenáviděná legislativa vyvolala ve školách zmatek a přehnanou opatrnost, čímž nepochybně bránila učitelům v řešení homofobní šikany a upírala lesbickým a gay žákům adekvátní sexuální i sociální výchovu. Zrušen byl v roce 2003 a dnes už naštěstí žijeme ve společnosti, kde se hrají muzikály jako Everybody's Talking About Jamie. Excelentní hra Chrise Woodleyho mapuje vzdělávací systém v průběhu těchto let a vykresluje lesbické, gay a bisexuální postavy z řad studentů i učitelského sboru.

Příběh je vyprávěn v přiléhavých krátkých scénách od roku 1988 do roku 2006. Osou hry je Michael, se kterým se poprvé setkáváme v jeho 15 letech poté, co utekl ze školy. Matka ho právě přivádí zpět a on se jí přiznává, že oněch pár dní strávil v Brightonu, a provádí coming out. Její reakce zní: „Neříkej to otci, zabilo by ho to.“ Není náhodou, že se Michael do školy vrací hlavně kvůli školnímu představení Bouře, ve kterém hraje Kalibana – osamělého, nemilovaného outsidera. O několik let později učí na téže škole a z učebny si udělal jeskyni, v níž se schovává. Je to nádherný výkon Sama Goodchilda, který nás s dovedností a empatií provází cestou od uzavřeného a ustrašeného Michaela až k otevřenému, šťastnému muži roku 2006, jenž konečně vychází z jeskyně na světlo. Scény s jeho matkou, mistrně ztvárněnou Stephanie Wilson, bolí svou dojemností a tím, co zůstalo nevyřčeno – zejména poté, co Michaelův partner zemře po bombovém útoku v baru Admiral Duncan. Tato scéna je zpracována tak citlivě, že se s lehkostí vyhýbá jakémukoli melodramatu.

Herecký soubor je skvělý a všichni zvládají více rolí. Bavila mě Florence Odumosu ve všech svých třech úlohách, ale její vzpurná lesbická teenagerka Chloe, která se bere za svého milovaného učitele Michaela, si ukradla pozornost pro sebe. Daniel Forrester je vynikající jako gay žák i gay učitel a poskytuje Michaelovi veškerou lásku, kterou potřebuje. Samuel Lawrence pak skvěle ztvárňuje přátelskou oporu, kterou potřebujeme všichni. Režie Andrewa Becketta má v jeho jednoduché, leč efektní scénografii dokonalé tempo. Hra ve vás zanechá pocit úlevy, že se věci v mnoha ohledech k lepšímu obrátily.

Trochu mě překvapilo, že v raných scénách z 80. a 90. let nepadla zmínka o AIDS, který byl přece jedním z hlavních impulzů pro zavedení Paragrafu 28, jelikož jsme byli považováni za hrozbu pro „normální a přirozené“ hodnoty. Tato hra je však skvělou připomínkou pro nás, kteří jsme tu dobu zažili, a úvodem pro ty, kdo se narodili po roce 1988 – ukazuje, jak absence komunikace a strach říct pravdu (v soukromí i na veřejnosti) drží dveře pomyslného šatníku pevně zavřené. Především je to ale mimořádně zábavný večer v místě, které má pro LGBTQ komunitu kulturní význam.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA NEXT LESSON