RECENZE: Personals, Landor Theatre ✭✭✭✭

Nothing To Do With Love - Obsazení muzikálu Personals Personals The Landor, Clapham, 6. srpna 2015

4 hvězdičky

Personals, komediální muzikál o hledání lásky skrze seznamovací inzeráty v novinách, měl premiéru v roce 1985 a moderní technologie z něj nechtěně udělaly dobovou záležitost. Obával jsem se, že všudypřítomnost seznamek a aplikací způsobí, že inscenace bude působit poněkud zastarale, ale mé pochyby byly liché. Procítěné a radostné oživení souboru Ain’t No Other Productions ukázalo, jakým nedoceněným klenotem Personals jsou. Jejich pojetí mě naprosto pohltilo při objevování nadčasově matoucího procesu navazování intimních vztahů s cizími lidmi, přičemž zranitelnost postav vykreslili s humorným i dojemným účinkem. Vzhledem k tomu, že scénář napsali tvůrci seriálu Přátelé, David Crane a Marta Kauffman, srovnání s tímto kultovním sitcomem se přímo nabízí. Ostatně i reklama na představení s tím počítá a pro titul používá charakteristické písmo z Přátel. Nicméně kromě ansámblu tří dívek a tří kluků je k podobnosti jen krůček. Šestice herců ztvárňuje řadu rolí, z nichž každý má jednu hlavní postavu. Sam (Patrick Barrett) and Claire (Lauren Nevin) jsou sousedé přes zeď a jejich neurózy jim brání mluvit od srdce, zatímco Louis (Matthew Chase) a Louise (Rebecca Westberry) se při randění spoléhají na interaktivní kazety s radami, což vede k poněkud napjatému a překotnému dvoření. Kim (Rebecca Gilliland) a Sazeč (Robert Bannon) mají samostatné příběhy. Kim začíná nesměle znovu randit po rozpadu manželství, zatímco Sazeč napíše inzerát z recese, aby pozlobil svou ženu, a následně se ocitne v milostném trojúhelníku s ní a bisexuálním trpaslíkem.

Hlavní dějové linie jsou prokládány komickými skeči a písněmi, včetně hysterických videí z dohazovací agentury v podání Westberryové a neuvěřitelně vtipné skladby „Second Grade“, kde tři pánové zpívají o tom, jak by byl život jednodušší, kdyby se chovali jako osmiletí kluci. Tyto sekvence zábavnou formou dokreslují pohled publika na chování při seznamování. Zároveň tvoří protipól k filozofičtějším zápletkám, které řeší rozpor mezi touhami postav a jejich činy. „Moving in with Linda“ je obzvláště vydařeným příkladem; sledujeme Sama, jak se nadšeně připravuje na společné bydlení s novou přítelkyní, jen aby ho začaly pronásledovat vzpomínky na bývalé milenky.

Matthew Chase, Robert Bannon a Patrick Barrett zpívají Second Grade

Příběh Kim je nepochybně nejpůsobivější, a to díky ucelenosti vyprávění a vášnivému, srdceryvnému výkonu Rebeccy Gillilandové. Píseň „I Think You Should Know“ nás provází jejími pokusy o