RECENZE: Pinter Five, Harold Pinter Theatre Londýn ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Pinter Five, které se nyní hraje v Harold Pinter Theatre jako součást sezóny Pinter at the Pinter.

Luke Thallon a Jane Horrocks v Pinter Five. Foto: Marc Brenner Pinter Five The Harold Pinter Theatre, Londýn.

4. ledna 2019

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Sezóna Pinter at the Pinter neustále servíruje jednu lahůdku za druhou a nyní se skutečně zdá být životní příležitostí shlédnout zřídka uváděné Pinterovy krátké hry a skeče. Pokud existuje téma, které spojuje tento trojlístek tvořící večer Pinter 5, pak jsou to roztříštěné hlasy a protínající se životy, rodinná pouta zkřehlá neschopností komunikovat – ať už tváří v tvář, přes éter nebo v neodeslaných a nepřečtených dopisech.

Luke Thallon v Pinter Five. Foto: Marc Brenner

Hra Pokoj (The Room) je Pinterovou klasikou z roku 1957. Rose Huddová nervózně servíruje snídani svému manželovi Bertovi a ujišťuje ho, že ho „ochrání před mrazem“, ale je jasné, že mráz je uvnitř místnosti. Od špinavých stěn se odrážejí ozvěny Narozenin, její společenské postavení je definováno tím, že nejsou v suterénu, kde stéká voda po zdech, ale vnější svět je děsivé místo – a pak na dveře zaklepou cizinci. Je to poválečná, bombami poničená Británie, a kdo je ten tajemný muž v suterénu, který ví, kdo je Rose Huddová?

Luke Thallon a Emma Naomi v Pinter Five. Foto: Marc Brenner

Jane Horrocksová v roli Rose táhne kus s vynikajícím výkonem plným jiskřivé úzkosti, kterému zdárně sekunduje Rupert Graves jako téměř mlčenlivý Bert. Nicholas Woodeson úzkost stupňuje jako pan Kidd, domácí, který zpochybňuje vybavení pokoje a tluče do potrubí. Jeho vzpomínky na matku zahrnují i myšlenku, že byla Židovka, což do místnosti vnáší motivy nepřátelských sil přebírajících ubytování a nuceného vystěhování. Paranoia roste s příchodem manželů Sandsových (Luke Thallon a Emma Naomi), kteří si myslí, že pokoj je k pronájmu. V překrásném vyvrcholení hry vstupuje muž ze suterénu, slepý Riley, který však Rose jasně vidí a zná. Je to Smrt přicházející ji povolat domů, s podmanivým hlasem Colina McFarlanea svádějícím Rose i publikum? Byli manželé Sandsovi (Pískovi) přesýpacími hodinami času, který se naplnil? Při jejich kontaktu slyšíme dětský pláč, naznačující uzavírání kruhu života (vynikající zvuk po celou dobu od Bena a Maxe Ringhamových). Bert se vrací a napadá Rileyho, aby zachránil svou ženu, ale ona je nyní slepá – možná symbolicky zavírá oči před násilím, které kypí kolem ní. Je to mimořádné dílo, skvěle zahrané, které samo o sobě stojí za cenu vstupenky.

Nicholas Woodeson a Rupert Graves v Pinter Five. Foto: Marc Brenner

Tato sezóna již mnohokrát dokázala, jak vtipný Pinter dokáže být, a Victoria Station (1982) je brilantní duel pro dva herce mezi dispečerem taxislužby a zmateným řidičem, který zdánlivě neví, kde je, ale ví, že se zamiloval do cestující spící na zadním sedadle jeho vozu. Rupert Graves a Colin McFarlane tu excelují, zatímco rostoucí frustrace dispečera odhaluje řidičův stav zmatené blaženosti. Je to tolik potřebné uvolnění napětí po Pokoji! Třetí hrou jsou Rodinné hlasy (Family Voices) z roku 1981, které nezapřou svůj rozhlasový původ. Ale jako u všech kusů, vynikající režie Patricka Marbera dodává textu osvěžující a přitom kontrolovanou energii, zatímco Luke Thallon (obzvláště skvělý), Horrocksová a Graves hrají rodiče a dítě píšící si navzájem „fake news“ ve hře o opuštěných rodičích.

Colin McFarlane v Pinter Five. Foto: Marc Brenner

Jsme zpět v chladných, prázdných pokojích, jimiž večer začal, a Pinter 5 je krásně orámován těmito ztracenými hlasy, zoufajícími a stále hledajícími lásku. Pokud máte možnost vidět jen jednu část z celého Pinterova cyklu, pak je to zatím právě tato; je to pastva pro oči i uši.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA PINTER FIVE