RECENZE: Rent Boy The Musical, Above The Stag ✭✭✭

Rent Boy, The Musical

Above The Stag Theatre

28. června 2015

3 hvězdičky

REZERVACE VSTUPENEK

Divadlo je často vnímáno jako čistě úniková zábava, zejména pokud jde o muzikály, takže je vždy zajímavé narazit na kus, který ve vás vyvolá potřebu si o tématu něco dohledat. A to byl i případ muzikálu Rent Boy, který se právě uvádí v Above The Stag Theatre v produkci režiséra Roberta McWhira.

Jedním z nejlepších čísel celého představení, které kombinuje skvělou choreografii (díky velmi talentované Carole Todd) s chytlavou melodií, je „Who Invented The Jockstrap?“. Když se soubor s neutuchajícím náporem pustil do této písně a rutiny, přistihl jsem se, že mě vlastně zajímá odpověď na tuto otázku. Je to věc, která mě dříve rozhodně nenapadla. Ukázalo se, že to byl C. F. Bennett v roce 1874 – vidíte, i muzikály mohou vzdělávat!

Tohle je přesně ten typ muzikálu, který na nic si nehraje a dává přesně to, co slibuje. Název napovídá lechtivé scény, nůše dvojsmyslů a sboristy v hodně těsných kalhotách: prostě nebe pro Rogera de Bris. A inscenace v těchto ohledech rozhodně nezklame.

Kdyby tvůrčí tým za sérií Carry On Gang tvořil dnes, možná by vymyslel podobné hlouposti, jako jsou tyto:

Potřebuješ-li pořádně prohnat, já jsem ten pravý, co to zná. Nechci slyšet žádné kňourání, nauč se to brát jako chlap.

Na subtilnost se zde nehraje – ale ona není ani potřeba. Produkce se nesnaží být vznešená ani důležitá: je to cvičení v dobré zábavě, a pokud se přijdete zasmát a uvidíte trochu té burleskní nahoty, budete pravděpodobně bohatě odměněni.

Libreto a texty Davida Leddicka jsou sice jednoduché, ale neurazí. Připomíná to spíše jakési album nápadů a skečů než klasický příběhový muzikál, ale cílovému publiku to nejspíš vadit nebude. Děj se točí kolem předávání cen pro „Rent Boye roku“ a kmitá od jednoho vítěze kategorie k druhému, proložený několika volnými „rozhovory“ mezi moderátorem (který se v druhém dějství promění v hostitelku jako pocta Billymu Flynnovi) a oceněnými.

Příběh nepřináší nic objevného a neustále se točí kolem obvyklých klišé ve stylu „vždyť jde jen o sex“. Součástí mozaiky je však i poněkud váhavý milostný příběh mezi jedním z chlapců a osamělým, jemným klientem, který si myslí, že mohou mít „skutečný“ vztah. Upřímně řečeno, je to s tou obhroublou rozverností propleteno poněkud neohrabaně a je téměř nemožné brát to vážně. Nebýt nasazení herců a McWhirovy snahy udělat kus o něco zajímavější, mohla být tato linka až žalostná. Ale není; je zpracována vcelku citlivě a skutečně nastoluje zajímavé otázky. Téměř stejným způsobem (a tónem), jako to udělal film Pretty Woman v 90. letech.

Stejně jako mnoho muzikálů za posledních sto let sázelo na kombinaci sexu, tance, hudby a objektivizace žen, dělá to i tato show – s tím rozdílem, že zde je oním rozlišovacím prvkem objektivizace mladých mužů.

Stačí říct, že po divákovi se nežádá žádné velké vypětí fantazie: každý z obsazení působí jako věrohodný „nájemný společník“, rozhodně co se týče vzhledu, vystupování a lehkosti, s jakou se svléká. Show funguje nejlépe, když se „teploměr kempu“ vyhoupne na maximum a styl připomíná spíše Gypsy Rose Lee než muzikál. K vrcholům patří „Pete’s Tool Rental“, což je jakýsi našpulený bratranec Cell Block Tango s provokativními pohyby pánví; přehnané drag číslo na začátku druhého dějství „I Have My Fans“ (včetně velkých bílých per, striptýzového škádlení a dvou doprovodů s odhalenou hrudí); již zmíněný „Who Invented The Jockstrap?“ a svižný „All My Dreams In A Row“.

Pastiche skóre Andrewa Sargenta je melodické a energické, ale nakonec zapomenutelné. Hudební nastudování Michaela Webborna je solidní a nahraný doprovod přesně zapadá do šablony laciného ceremoniálu, kterým by takové předávání cen pravděpodobně bylo. Vyskytlo se však několik problémů se zvukovou rovnováhou – zdálo se, že jde spíše o to, aby účinkující lépe pracovali s hlasem a zajistili správnou projekci, než o cokoli jiného.

David Shields vytvořil vhodně ponurý i třpytivý prostor, ale jeho kostýmy jsou přímo ďábelsky vtipné. Zlaté vestičky jsou obzvlášť geniálním tahem. Pragmatický světelný design Chrise ​​Withersle se stará o to, aby byl každý vidět v tom nejlepším světle a aby stíny dopadaly přesně tam, kam mají.

Skutečnou hvězdou show je rázovitá a drzá choreografie Carole Todd, která z herců vytahuje to nejlepší a mistrovsky zvedá náladu v celém hledišti. Obsazení sice možná nejsou skuteční šlapáci, ale všichni jsou to zatraceně dobří tanečníci.

Vynikal zejména Aaron Jenson, který byl v roli Edge patřičně dravý, nezastavil se před ničím, co scénář vyžadoval, a tančil s opravdovým švihem. Frank Loman udržuje děj v chodu jako konferenciér, postava připomínající Grahama Nortona na LSD – velká gesta, kousavé poznámky – a jeho drag výstup je také velmi povedený. Lucas Meredith je komický jako konferenciérův nešťastný, ale jedovatý a okouzlující asistent, který dokáže vytěžit maximum i z malého prostoru.

Samuel Clifford a Conleth Lane odvádějí obdivuhodnou práci jako dvojice klient/poskytovatel služeb, která opatrně zkoumá možnost skutečného citového vztahu. Ačkoli je text poněkud nasládlý, oba ho hrají s naprostou vážností a výsledek je skutečně dojemný. Dobrou práci odvádějí také Marcus Grimaldi, Phil McCloskey a Henry Collie (který je v této produkci odpovědí na Dirka Digglera ve stylu Marka Wahlberga).

Všichni z obsazení mají solidní pěvecké hlasy a většinou i výbornou dikci. Zdálo se však, že většina byla zvyklá spoléhat se na ozvučení, aby se jejich hlasy dostaly až do zadních řad. V malém prostoru, jako je Above The Stag, by to nemělo být nutné a bylo to mírným zklamáním.

Přesto nelze energii, nasazení a nadšení převážně mladého obsazení nic vytknout. A ačkoli výchozí materiál nemusí být zrovna geniální, McWhirův talent září v tom, že dokázal vytvořit celek, který je mnohem víc než jen součet jeho částí. Cílové publikum (Above The Stag je jediné britské profesionální LGBT divadlo s plným provozem) si to nepochybně užije – ale popravdě, každý, kdo má smysl pro humor, si zde najde své.

Muzikál Rent Boy se v Above The Stag Theatre hraje do 2. srpna 2015.