RECENZE: Roots, Donmar Warehouse ✭✭✭✭

Jessica Raine a Linda Bassett ve hře Kořeny (Roots). Foto: Stephen Cummiskey Roots

Divadlo Donmar Warehouse

2. října 2013

4 hvězdičky

Inscenace hry Arnolda Weskera Kořeny (Roots) v režii Jamese Macdonalda, kterou nyní uvádí divadlo Donmar, nabízí mnoho pozoruhodných momentů. Snad nejvíce však překvapí, jak silně Wesker vnímal úpadek kultury a její „ohlupování“ už v roce 1959, kdy hru psal.

Jeho argumentace je výmluvná, nevyvratitelná a dnes platí snad ještě více než tehdy: v podstatě jde o to, že pokud se něco vzácného a hodnotného přetvoří v cosi všedního a snadno dostupného pro každého, nikdo – nebo alespoň stále méně lidí – už nevynaloží energii na pochopení oněch hlubších hodnot a spokojí se s průměrem, který je hned po ruce. Na kvalitě nesejde, hlavně že je to dostupné.

Wesker ve hře zkoumá řadu velkých témat: selhání socialismu, rozklad dělnické třídy v Anglii, mezigenerační nepochopení a hořkost plynoucí z měnící se doby i způsob, jakým muži běžně podceňují ženy. K prozkoumání těchto otázek však volí formu, která od diváka vyžaduje plnou pozornost, aby mu mohla přinést kýžený zážitek.

První dějství je náročné: nehostinné, takřka bezútěšné. Druhé je již poutavější – na scénu přichází rázná matriarcha rodu, poté otec a podoba rodiny získává jasnější kontury. Jsou vytyčeny hranice a zaujata stanoviska. Ve třetím dějství se pak celá rodina sejde, aby poznala nápadníka nejmladší dcery. Ten se podle očekávání ukáže jako mizera a zdá se, že dcera byla jen řádně usměrněna. A pak se stane něco naprosto mimořádného.

Tato hra se neobejde bez strhujících výkonů představitelek ústřední dvojice – dcery Beatie a matky. Jessica Raine i Linda Bassett jsou zde naprosto famózní. Raine má možná o něco snazší úkol: její Beatie je rebelující, energická, ale poněkud zaslepená stoupenkyně socialistického myšlení svého milence Ronnieho. Zdá se však, že úplně nechápe podstatu ani dopad Ronnieho učení na sebe nebo svou rodinu. Jessica Raine je v každém ohledu nádherná – přímo září. Do každého aspektu své postavy vnáší radost a šarm, a to i ve chvílích, kdy se Beatie chová jako naprostá potvora.

Linda Bassett je v roli strohé a neústupné matky úžasná. I z všedních domácích prací v kuchyni dokáže udělat fascinující podívanou plnou stoického klidu a věcnosti. Navíc je velmi vtipná. V onom ohromujícím momentu, kdy se postaví své domýšlivé dceři a donutí ji vidět rodinu takovou, jaká skutečně je, předvádí výkon plný hloubky a porozumění. A právě skrze tento prožitek projde Beatie proměnou.

Jde o dva z nejlepších ženských hereckých výkonů, které jsou letos na londýnských jevištích k vidění.

Vynikající je však celý soubor, nenajdete v něm slabý článek. Scéna Hildegard Bechtler je detailní, precizní a působivě depresivní. Sledovat toto drama není snadné, ale je to pohlcující a v konečném důsledku život potvrzující zážitek. Zkrátka skvělá podívaná.

Divadlo Donmar pod vedením Josie Rourke nebylo nikdy v lepší formě.